Brandon Sanderson: Nápady jsou laciné

Nápady. Jedna věc, která vám musí projít hlavou, je, že nápady jsou obvykle laciné.

(Trable s tabulí: Sakra tohle maže fakt blbě. Zkusím tyhle. Píšou tam suché smazání, nepíšou tam „trvalé, na nic s tim nepište)

Jedna věc, kterou je potřeba překonat, je myšlenka, že skvělý nápad dělá skvělou knihu. Ano, určitá kvalita nápadu je důležitá. Nicméně opravdu dobrý autor umí vzít naprosto banální a základní nápad a udělat z něj brilantní dílo. A mizerný autor vezme nejlepší nápad na světě a napíše něco strašnýho, okey?

Jednou za čas je tu nápad – víte, obvykle beru třeba Jurský park jako nápad, který bych rád měl sám. Víte, oživit dinosaury a udělat z nich zábavní park. To je opravdu výborná kulisa pro příběh a některé jsou lepší než ostatní. Ale pointou je naučit váš, že nápady mají být laciné a neměli byste se o ně bát. Nemáte se s nima ani mazlit a opečovávat je jako něco nedotknutelného. Neměli byste si myslet, že „mám tuhle perfektní novelu, na které jsem pracoval tak dlouho a je to perfektní kniha a potřebuju ji jenom dodělat a pak už bude všechno super“.

Místo toho si myslete „Sakra, ta kniha, na které jsem pracoval asi deset let, která je moje dítě…to je takový balvan na mém krku. Měl bych ji dát stranou a začít pracovat na něčem novém, psát to několik měsíců a naučit se psát. A pak, když se trochu zlepším, se možná můžu vrátit k tomu velkému nápadu, na kterém jsem pracoval deset let, který se teďka ukazuje…víte, brousil jsem to tak dlouho, že jsem už zapomněl, kolik to mělo vlastně verzí a bude to nejspíš jen hroznej bordel.

Takže v rámci téhle třídy budete nuceni dát stranou spoustu věcí, na kterých jste pracovali, pokud ode mě nedostanete konkrétní svolení. Pokud má někdo smlouvu na knihu, má svolení na ní pracovat. Hádám, že ty máš agenta, ale ještě ne smlouvu.

Ale pro většinu z vás platí, že budete muset dát stranou všechno, na čem jste doteď pracovali. Ovšem můžete samozřejmě použít nějaké nápady, které jste plánovali. Ale pro tuhle třídu začněte s něčím novým od nuly.

(přehození mikrofonu a vsuvka o PhD studentech na kurzu)

Takže nápady. Nápady by měly být laciné a ne vnímané jako svátost. Jeden z mých oblíbených příběhu zahrnuje Jima Butchera. Bavil se o tomhle někde na webu, než byl vydán, a setkal se tam s názorovým oponentem.

Byla to myšlenková škola, která tvrdila – a tohle si nepište, protože je to špatně – „psaní je mystické“. Ano? Psaní znamená, že si sednete a přijde k vám múza. Předokládám, že nikoli kapela. Přepadne vás múza a z vaší hlavy vyskočí něco jako Athéna. A pak přijde hroznej VÝÝÝÝÝBŮŮŮŮŮCHHH. A pak KNIIIIHHAAAA. A někde mezi tím bokem vyhrajete Pullitzera. Ne, tohle ne, to za to nedávaj…mezinárodní besteller. Yoho.

Existuje pocit, že právě takhle psaní vypadá. A já se s tím naprosto neztotožňuju, okey? Opravdu, opravdu ne. A to neznamená, že vás někdy netrefí fakt hustá inspirace, protože tohle nějak zažíváme všichni. Všichni máme dny typu „dneska mi to fakt jde a nevim proč“. A prostě píšete, užíváte si to a je to super.

Ale je potřeba si pamatovat jednu věc, která je podstatná pro každého opravdu profi autora. Mají takové momenty a taky mají momenty prosté dřiny. Kdy jen sedí a je to jak štípání dřeva, protože přesně tak to vypadá. Prostě sekáte poleno za polenem, protože víte, že je zkrátka potřeba to udělat. A zjistil jsem, že v knize čtenáři nerozeznají, která část byla psaná v kterém stavu, okey?

Ty části jsou nerozeznatelné. A je to proto, že během editování tu hroznou část vylepšíte a z té úžasné trochu uberete. Protože ta má té šťávy opravdu hodně. Ta hrozná bude možná trochu suchá, ale má místa, kde vás ta inspirace stejně trochu trefila. Takže bude nakonec trochu lepší a ta druhá trochu horší a potkají se někde uprostřed, kde vytvoří vás celkový level psaní, což je docela dobrý.

Takže Jim Butcher se bavil s tímhle týpkem. A ten mu oponoval „Ne, musíš mít světový nápady, aby z tebe byl světovej autor.“

A Jim na to: „Okey, dej mi nejhorší nápad, jakej tě teďka napadne, já to napíšu a bude to super.“

Týpek mu řekl něco jako „dobře, takže, nápady jsou Pokémoni a ztracená římská legie. Napiš o tom něco.“

Takže napsal knihu jménem Codex Alera, kterou nakonec prodal a stala se z toho velká fantasy série a bestseller.  Můžete si to najít online, je to fakt dobrý. A je to pravda, Codex Alera je zkřížení Pokémonů a ztracené římské legie.

Takže nápady jsou levné, okey?

Zdroj

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *