Bookishpixie: 4 častá klišé, kterým se v psaní vyhnout

Ahoj, úžasná komunito, jsem Ava Jae a tohle je Bookishpixie.

Okay, pojďme si promluvit o klišé. Existuje spousta klišé, kterým byste se ve svém psaní měli vyhnout z toho nebo onoho důvodu a rozhodně se je nebudu snažit pokrýt všechna. Nicméně dneska zmíním 4 opravdu častá klišé, kterým byste se měli zkusit při psaní vyhnout.

Hrdina popisuje sama sebe v zrcadle

Kolik z vás začíná den tím, že se kontroluje v nejbližším zrcadle a myslí si: “Mám krátké hnědé vlasy a hnědé oči, mám světlou kůži a malé akné pod čelistí, protože i když je mi kolem 20ti, tak to nikdy opravdu nezmizí, a taky – “

Lidi tohle prostě nedělají! Nejdete k zrcadlu a pak nezačnete popisovat sama sebe sobě samým tímhle způsobem….to nedává žádný smysl. Proč byste to dělali? A je to stejně tak směšné a píšící lidi to často vnímají jako psací lenost, protože to je psací lenost. Takže najděte lepší způsob, jak popsat vaši postavu.

Jediný případ, kdy jsem si všimla, že to fungovalo, byl Divergent, kde na samém počátku  Tris popisuje svůj odraz v zrcadle. Nicméně tam to fungovalo, protože Tris nebylo dovoleno se na svůj odraz podívat a tohle byla jediná šance za celý rok, jestli si to pamatuju dobře, kdy se opravdu mohla podívat, jak vypadá. Takže to v kontextu dávalo smysl a body za kreativitu.

Začínat knihu probuzením se

Vídám spoustu nevydaných rukopisů a ukázek, ve kterých kniha začíná hrdinovým probuzením, pak oblékáním, čištěním zubů a asi tím, jak se popisují v zrcadle. A pak jdou do kuchyně a udělají si vajíčka a takhle příběh zkrátka nezačíná.

Příběh nezačíná začátkem běžného dne vašeho hrdiny, příběh začíná buď v momentě spouštěcí události, nebo krátce před ní. Je to spouštěcí událost, která nakopává zbytek vaší knihy. Jednou výjimkou je vlastně Beyond The Red. Ano, svým debutem jsem porušila pravidlo. Důvodem, proč mi to prošlo, je, že příběh nezačíná hrdinovým probuzením se do běžného dne v jeho životě, příběh začíná jeho probuzením doslova s pistolí u hlavy.

To je trochu rozdíl. Takže s tím klišé si můžete hrát, jen je potřeba pochopit, proč to nefunguje a obecně se tomu vyhnout.

Objekt lásky, který zkompletuje nebo vyléčí hrdinu

Jsem si jistá, že jste to viděli všichni v knize nebo filmu, skoro vždycky se to stane s ženskou hrdinkou, pak potká tohohle chlápka a ten je super krásnej a zamilujou se a on ji zkrátka zkompletuje.

Jej…ne, nedělejte to.

Další verze, kterou jsem viděla, kde bylo tohle ještě horší, je, když ženská hrdinka má duševní poruchu a pak jí zamilování vyléčí tuhle poruchu.

Cože?

Pro lásku boží nedělejte ani tohle.

Proč ne? Protože je to zaprvé prostě super klišé a zadruhé je to fakt blbé poselství. Váš hrdina má nalézt smysl v sobě samém a můžou se i zamilovat, ale nemůžete se, fakt se nemůžetepodílet na zdravém vztahu, pokud jste nejdříve nepřijali sebe sama. Takže jo. A nota bene s duševní poruchou, protože duševní porucha prostě jen tak nezmizí, když jste najednou v krásném vztahu.

Takže jo, pro postavy je naprosto fajn se zamilovat, ale neměl by z toho být kouzelný lék na všechny jejich problémy. A když už jsme u těch léků, čtvrté klišé je nemocná nebo postižená postava, která je na konci zázračně vyléčena. Tohle je hrozně frustrující a můžete to vidět pořád. Nemocná postava na konci zjistí, že vlastně nemocná nikdy nebyla. Nebo je postižená postava na konci doslova magicky vyléčena a její postižení prostě…prostě zmizí!

Tohle vysílá opravdu bolestivou zprávu, že nemocní a postižení lidé nemohou mít šťastné konce bez magieckého vyléčení. Což se jim v reálném životě zkrátka nestane. Tohle musí zkrátka skončit. Postižení nebo chronicky nemocní lidé můžou mít perfektně spokojený život, i když se pořád vypořádávají se svým postižením nebo chronickou nemocí.

Takže tolik pro dnešek!

Zdroj: Bookishpixie

 

Komentáře

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *