Ellen Brock: Jak a kdy v příběhu přeskakovat v čase

Nazdar lidi, Ellen Brock, editorka. Dneska budu mluvit o tom, jak a proč přeskakovat ve vašem příběhu v čase. Tohle bylo jedno z mých nejžádanějších videí, vím, že přeskakování času může být matoucí nebo výzva, takže chci projít možnosti, jak to provést a proč to vlastně udělat. Projdu tedy velké a malé skoky v čase.

Malé skoky

Malé skoky by byly možná pár dní, pár hodin a nejvíc asi dva až tři měsíce. Velké skoky budou tak tři až pět měsíců až několik let. S více menšími skoky v čase existuje několik důvodů, proč to můžete chtít udělat tyhle skoky. Je to protože cokoli se během toho času děje je nudné nebo irelevantní. Jedna ze situací, kde můžete chtít přeskočit, co vaše postavy dělají, je když vaše postavy dělají něco rutinního.

Chystají se do práce nebo do školy nebo jen jí nebo cestují, jsou v autě a jedou dlouho nebo letí letadlem a co se děje během té doby není důležité. Nebo i úsek času, kdy postavy dělají na projektu a chcete jen přeskočit na chvíli, kdy je hotovo. Například hackují počítat a vy chcete přeskočit týden nebo dva, kdy je hackování hotové. Není tu moc  popisovat nebo ne příliš zajímavých věcí, zatímco reálně hackují.

Skákat nebo ne

Když přijde na to, jestli ten čas přeskočit nebo ne, držím se pravidla, že pokud by to bylo podivné nebo zbytečné přidat scénu během toho času, tak to přeskočte. Takže jestli můžete přidat scénu, kde třeba postava má menší konflikt nebo zvedá telefon, zatímco se ráno někam chystá, ale bylo by to ve skutečnosti jen pokus vytvořit v té scéně nějakou hodnotu než skutečný účel, tak bych to radši přeskočila.

Když přijde na to, jak sdělit ten skok v čase čtenáři, doporučuju prostě jít na to super jednoduše. Nezkoušejte dělat nic líbivého a prostě řekněte, že čas uplynul. Takže například můžete napsat něco jako “dva týdny uplynuly než se Jake mohl vrátit domů” nebo “o tři týdny později jsem s přáteli seděl na obědě”. To jsou skutečně jednoduchá sdělení, nemusí to opravdu být nijak ozvláštněné než tohle.

Opakované skoky

Jestli přeskakujete víckrát, může vám pomoct přidat ke dnům data nebo názvy dnů v týdnu na začátek vašich kapitol nebo scén. Podle mé zkušenosti většina čtenářů tahle data ve skutečnosti nečte, nebo když jo, tak si je nepamatuje. Takže pokud je plynutí času velmi důležité, stejně bych to zmínila ve vyprávění.

Pokud je skok v čase relativně malý a pokud není důležitý, takže jinými slovy čtenář nepotřebuje vlastně vědět, kolik času uplynulo, nebo to není úplně relevantní, nemusíte pokaždé vysvětlovat, že je tu skok v čase. Můžete prostě pokračovat a přeskočit na další scénu. Ve většina situací čtenáře vlastně ani moc nezajímá, kolik času uplynulo. A pravděpodobně to nebude hrát žádnou roli a bude nejspíš plynulejší prostě přeskočit na další scénu.

Riziko náhlého použití

Pokud čtete knihu, kde potřebujete udělat větší skoky v čase jako několik měsíců nebo let, může vám pomoct naznačit, o kolik času poskočíte už někde na začátku knihy. Když nemáte skok v čase ve více jak 70 % knihy, může být někdy trochu nepříjemné, když se odehraje velký skok. Nechcete, aby se čtenář cítil ochuzen jako “Hej, chtěl jsem vědět, co se v tý době stane, proč najednou přeskakujeme tak daleko?!”

Zvláště, pokud postavy výrazně zestárnou. Takže čím mladší postavy, tím spíš to bude podivnější, pokud najednou skočíte hodně dopředu, pokud se to stane v pozdní fázi příběhu. Takže pokud potřebujete skok dopředu, zkusila bych nastavit skok spíš dřív, než aby postavy zestárly o 10 let uprostřed knihy.

Více menších celků

Může být užitečné přeskočit rok nebo dva v dřívější části, možná pět nebo šest někde v první čtvrtině. Takže pokud uděláte později velký skok, čtenáře to tolik nepřekvapí. Pokud máte velké skoky a potřebujete knihu rozdělit do sekcí, další možnost je vytvořit svého druhu samostatné sekce s vlastním dějovým obloukem pro každou.

Takže řekněme, že máte dvě sekce dětství a dospívání. V dětství je dějový oblouk a je to cítit dokončené, takže čtenář je v pohodě s tím pohnout se dál a přesunout se do dospívací linie. A pak je tahle linie za sebe hotová. To může fungovat opravdu dobře. Co nechcete je mít jeden souvislý příběh, který najednou přeskočí o deset let dopředu někde za polovinou příběhu. To by pro čtenáře bylo spíš protivné a cítil by se dosti nepohodlně.

Nebezpečí ztráty zájmu

Může to způsobit taky ztrátu zájmu o příběh s většími skoky v čase, zvláště když je to víc než pár let. Je obvykle dobrý nápad použít části nebo sekce, takže když čtenář otočí stránku a vidí “Část dvě”. Má čas se aklimatizovat na myšlenku, že OK příběh se teď mění, věci budou jiné, čas se nejspíš posunul. A není to pak tak protivné. Pokud přeskakování času není tak důležité pro příběh, je většinou lepší prostě smrsknout příběh.

Tohle není moc problém, pokud máte menší skoky v čase jako několik dní nebo týdnů. Ale jestli často přeskakujete dva nebo tři měsíce dopředu, ale není za tím žádný skutečný důvod, většinou získáte lepší plynulost příběhu, když časovou osu zkrátíte. Pokud nemusíte pracovat s prázdninami nebo školními roky nebo velkými projekty, které vyžadují dlouhou dobu nebo rodinnými ságami.

Pokud nepracujete se situacemi, kde je opravdu důležité, že časové období uplynulo, je často lepší prostě smrsknout časovou osu. Takže máte prostě jen události dějící se krátce po sobě. Není to podmínka, ale může to čtenáři pomoci se víc ponořit do postav. A někdy to může být pro čtenáře odtažité, protože cítí, že míjí velké úseky času.

Zdroj: EllenBrock

 

Komentáře

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *