Jenna Moreci: 10 nejlepších tipů pro zabíjení postav

Ahoooj všichni. Dneska si v duchu Halloweenu budeme povídat o zabíjení. Samozřejmě fiktivním. Spousta autorů je super nadšená, když přijde na zabíjení postav. Tak nadšená, že se do toho moc ponoří a většinou do dojebou. Takže než vyrubete celé svoje obsazení, mám pro vás 10 tipů na zabíjení, abyste to udělali správně.

(Poděkování platformě Skillshare)

Ale nejdříve zabijeme pár postav, jak to psací bohové zamýšleli. Pokud chcete víc tipů, odebírejte, dávám spoustu tipů na psaní, vydávání a marketing. A nezapomeňte si koupit mou temnou fantasy Savior´s Sister, zvláště pokud máte rádi situace, kdy postavy dostanou sekeru. Protože v téhle knize jich zemře hodně.

Teďka už k zabíjecím tipům 3…2…1…start

Číslo 1: Nevynalézejte znova kolo

Tady vám na chvilku seberu vítr z plachet. Od doby, kdy HBO vyšla na světlo s Hrou o trůny, objevuje se hrozný kvantum nových autorů, kteří se předhánějí v tom, kolik ve svých knihách zabijí postav. Myslí si, že zabíjení postav je drsný, že je to dělá zvláštními a bezohlednými autory. Jenže to tak není.

Smrt je dost možná nejpopulárnější konflikt ve fikci, pravděpodobně nenajdete jedinou knihu, která ji aspoň nezmiňuje. To proto, že jde o běžný konflikt života, protože všichni v nějakém momentu života známe někoho, kdo zemřel. Psaní o smrti vás neudělá jedinečnými, ani to neudělá dojem, protože to děláme všichni.

Neříkám to proto, abych vás kopla do koulí. Říkám to proto, že tahle mentalita působí autorům potíže. Zabijí několik postav a myslí si „Zmákl jsem to! Napsal jsem další VELKOU KNIHU!“ Tohle vám nepomůže. Smrt je všude, její použití vaši knihu neodliší od zbytku.

Číslo 2: Ať má smysl

Hodně autorů se nakrkne, když tohle řeknu, ale řeknu to stejně: Každá smrt ve vaší knize musí sloužit nějakému účelu.

„Ale Jenóóóó…“ Sklapni, velké dítě! Nech mluvit dospělé. Každá smrt ve vaší knize by měla sloužit účelu, protože každý bod zápletky příběhu má nějaký účel. Takhle knihy fungujou. Každá akce má sunout příběh kupředu. Každá! Krom toho, to, že každá smrt má mít nějaký účel, neznamená, že to musí být monumentální účel. Neříkám, že máte udělat každou smrt dramatickou a takovou, že scéna bude jen o ní. Jen říkám, že byste měli být schopni ukázat na každou jednotlivou smrt ve vaší knize a vysvětlit, jak ovlivňuje příběh. I třeba jen o kousek.

V Savior´s Sister slouží jedna z prvních smrtí jednoduchému účelu a sice ustanovení záporáka. Kaleo někoho zabije a tím pádem všichni ví, že je to někdo, do koho se nechcete srát. Na druhé straně jedna z pozdějších smrtí je velmi dramatická a emocionální a má podnítit zlomový moment pro hlavní postavu.

Jsou to velmi odlišné smrti s velmi odlišným účelem, ale tady je to podstatné: na obou záleží. Pokud neumíte vymyslet důvod, jak tato smrt vylepšuje zápletku, pak máte jen gore porno.

Číslo 3: Vemte v úvahu publikum

Jednou jsem četla knihu, kde se odehrál sexuální útok následovaný názornou vraždou. Tohle by nebylo překvapující – nebýt skutečnosti, že to bylo v knize napsané pro 10leté. Cože? Než zabijete nějakou postavu, vezměte v úvahu svoje cílové publikum. Tedy věkový rozsah a žánr. Čím mladší publikum, tím méně názorné a detailní budou vaše zabití.

Smrt pro děti má být rychlá a bezbolestná, obrazně řečeno. Vraždy pro dospělé budou názorné dle vaší chuti a Young Adult bude někde mezi. Zvažte taky to, co je ve vašem žánru očekávatelné. Pokud píšete jakýkoli druh temné fikce jako je horor, thriller, dystopie nebo temná fantasy, můžete si se zabíjením vyhrát.

Ale čtenáři se neponoří do současné romantiky s očekáváním detailního popisu usekávání hlavy. Vemte tedy v úvahu, co vaši čtenáři očekávají, než začnete svoje postavy sekat na kousky.

Číslo 4: Mějte na paměti cílové emoce

Nikdo nezabíjí postavy v naději, že si toho čtenáři nevšimnou. Pokud někdo dostává sekeru (myšleno je zabit), je to proto, že chcete od čtenáře reakci a je důležité si stanovit, jakou reakci chcete vyvolat. Ne všechna zabití jsou si rovna. Některá úmrtí mají vyděsit, jiná rozplakat, další nasrat.

Nejjednodušší cesta k určení emočního cíle, je stanovit, jak konkrétní smrt ovlivní hlavní postavu. Řekněme, pro příklad, že nepřítel umírá. Co se mu bude v tu chvíli honit hrdinovi hlavou? Cítí úlevu, vítězství? Má smíšené pocity? Možná cítí nejasnou vinu za svou roli ve smrti záporáka.

Pocity hlavní postavy budou záviset na dvou věcech: jejich osobnosti a vztahu k mrtvému. Určete tyto prvky a ukážou vám správný emoční tón konkrétní scény.

Číslo 5: Všechno je v detailech

Jakmile jste si stanovili emoční tón, potřebujete věnovat vysokou pozornost detailům scény. Volba slov vám bude vytvářet hromadu emocí. Bude nastavovat náladu smrti té postavy, což může scénu buď spojit dohromady nebo totálně rozbít (make or break).

Řekněme, pro příklad, že matku hlavní postavy někdo zavraždí a postava je pohlcena smutkem. Pokud strávíte celou scénu vyjmenováváním morbidních detailů toho, jak byla zmasakrována, nebudou čtenáři rozhodně smutní. Budou znechucení.

Místo toho popište šedou barvu matčiny kůže. Prázdnotu jejích očí. Ohebnost jejího těla bez života. Slova jako šedá, prázdno nebo bez života nesou pocit depresivity. Tudíž nastavují scéně smutný tón.

Číslo 6: Zabíjejte vhodně

Existuje zhruba miliarda způsobu, jak zabít postavu, což je prokletí a požehnání zároveň. Je super mít spoustu možností, ale protože konkrétní způsob zní zábavně, neznamená to, že jde o dobrý nápad. Myslete opět na svůj žánr a na povahu světa, když se rozhodujete, jak někoho zabít.

Při současných podmínkách budete nejspíš hledat realistické způsoby smrti jako autonehody nebo zdravotní problémy. Ve fantasy, scifi nebo jakémkoli typu akčního dobrodružství budete mít nejspíš více možností. Nejspíš hlavně ty spojené s bojem a světem.

Zranění šípem, laserové souboje, střelení nepřítelem. V hororové komedii můžete mnohem víc přehánět. Zabití budou šílená a bizarní a směšná. Což je pointa! Tohle všechno zní naprosto očividně, ale mnoho spisovatelů se zachytí v nadšení fiktivní vraždy, takže to zkrátka přeženou.

Pokud to nezapadá do žánru, tak to bude vyčnívat ze všech špatných důvodů.

Číslo 7: Rozmanitost je kořením života

Některé knihy vyžadují mnohem více vraždění, což je komplikace a zábava zároveň. Čím víc zabijete postav, tím menší dopad to bude mít. Což znamená, že musíte nacházet nové cesty, jak udržet čtenáře u vytržení. Nejjednodušší způsob je variabilita smrtí. Pokud každá postava zemře při šermu, je to nuda, čtenáři rychle odhalí vzorec a budou to očekávat.

Taky to není zajímavé, pokud budou umírat jen postavy v pozadí. Rozumíme tomu, že klíčoví hráči mají brnění zápletky. Jestli chcete zachovat věci nečekané, je potřeba nejen variabilita ve způsobech smrti, ale taky v typech postav, které zemřou. I když budou všechny smrti obdobné – řekneme z boje – pořád se může jednat o různé druhy souboje.

Postava může být ubita k smrti, může být probodnuta nebo uškrcena. Může vybuchnout na kousky. A samozřejmě to znamená, že musí zařvat některá z hlavních postav. Bude to bolet, ale bude to hrozně stát za to.

Číslo 8: Vemte v úvahu následky

Zabití obvykle vyvolá nějakou reakci u čtenářů, což je tak nějak váš cíl. Co ale nechcete, je, aby čtenář od vaší smrti odešel s přesvědčením, že jste naprostý kretén. Smrt postav obklopuje hodně urážlivých klišé.

Tři nejočividnější jsou, že černoch zemře jako první, pohřběte gaye a ženská v ledničce.

Černoch umře první je přesně to, jak to zní. Ve vaší knize je jen jedna barevná postava a ta zemře první. Samozřejmě. Pohřběte gaye je podobné. Je tu jen jedna postava LGBTQ a ta jediná zemře. Ženská v lednici je situace, kdy ženská postava existuje jen proto, aby zemřela, takže mužská postava získá motivaci a stane se hrdinou nebo antihrdinou.

Tato klišé jsou kromě jiného urážlivá kvůli svým implikacím. Ať už to tak zamýšlíte, nebo nikoli, čtenáři dojdou k názoru, že si nevážíte života nikoho, kdo není super bílý muž.

Tohle neznamená, že nemůžete zabíjet ženy LGBTQ komunitu nebo barevné lidi. Jen to znamená, že pokud budou v knize umírat jen oni, nebo je jejich smrt jen motivací pro nějakého bílého rytíře, lidi budou nasraní. A to oprávněně.

Číslo 9: Šok je v pohodě…někdy

Všichni jsme zažili v knihách smrt, která nás totálně zaskočila a kolikrát jsou to nejlepší možné smrti. Taky to mohou být ty nejvíc nenáviděné, což obvykle vychází ze špatného vkusu a špatného plánování. Je v pohodě zabíjet kvůli šoku, ale jestli je to JEDINÝ  účel takové smrti, tak to vyjde jako laciný nesmysl.

Řekněme, že ve vašem románu ze současnosti otec najednou zamře na infarkt. Je to šokující, ale dává to smysl. Infarkty jsou náhlé a navíc jsou opravdu časté u mužů ve středním věku. Taky to může v příběhu sloužit dalšímu účelu. Třeba to dovede hlavní postavu ke znovuspojení s dávnou láskou na pohřbu.

Ale jestli otce hlavní postavy najednou zastřelí mafie, není to šokující, je to jenom pitomé. Chcete, aby si čtenáři říkali „Tohle jsem nečekal“ a ne „Odkud se tohle doprdele vzalo?!“ Pamatujte, že ne všechny šokující smrti jsou dobré smrti a ne všechny smrti MUSÍ být šokující. Pomalá vysávající smrt, kterou vidíme na kiláky dopředu může mít naprosto stejný dopad jako ta šokující.

A číslo 10: Přemýšlejte dlouho a hluboce, než zabijete ty velké hráče

Hodně autorů chce překvapit své čtenáře, takže zabijou hlavní nebo oblíbenou postavu. Někdy to zabere, v jiných případech se jim to SAKRA vrátí. Musíte opravdu důkladně zvážit, co kterého tábora váš příběh patří. Opět je to na zvážení publika a žánru. „Žili šťastně až do smrti“ je faktor pro romantiku, takže pokud zabijete jednu z hlavních postav, tak jste právě porušili klíčové pravidlo žánru a čtenáři budou nasraní. Na druhé straně, pokud píšete horor, nebude to vůbec problém, protože čtenáři očekávají tragédii.

Taky zvažte témata a stavbu příběhu. Pokud smrt postavy jde proti veškerým jejím minulým volbám a celkovému poselství příběhu, tak to vyjde jako laciná taktika prostého šoku. Ale jedna z nejdůležitějších věcí na zvážení je životnost vašeho příběhu. Zvláště tehdy, pokud píšete sérii. Zabití hlavní postavy nebo čtenářského oblíbence může probudit dvě formy nasrání: buď budou zoufale chtít dokončení série a zjistit, že jejich oblíbená postava byla pomstěna, nebo s celou sérií okamžitě seknou.

Nakonec, oblíbená postava je mrtvá, tak proč číst dál? Myslete tedy na možné následky zabití klíčového hráče. Může to být jen fikce, ale tohle může zabít celkovou spokojenost vašich čtenářů s vaším psaním.

Toliko pro dnešek:-)

Zdroj: JennaMoreci

 

Komentáře

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *