Bookishpixie: Jak dostat nápady na knihu

Určitá minorita je tím nejlepším typem spisovatelů, mají tunu nápadů, které jim neustále vyskakují v hlavě a mají dlouhý seznam, kam pořád přidávají a vědí, co budou psát po dalších deset knih a v zásadě jim nápady nikdo nedojdou. NEPATŘÍM mezi tyhle autory, takže nemám v zásobě další motivy. Pro mě je to kolikrát nejděsivější část procesu.

Strach o nápady

Protože je pravdou, že pokaždé, když musím přijít na to, o čem budu psát příště, část mě se bojí, že to nerozlousknu a zatím to nebyl problém, protože se mi v hlavě vždycky něco objevilo. Ale tak nějak mě to donutilo vyvinout proces, díky kterému na nějaké nápady přijdu. Takže takhle objevuju knižní nápady. Takže moje nápady pochází z několika různých zdrojů.

Prvním je seznam, kam si je přidávám

To je taková křižovatka mezi psacími cíli a nápady. Seznam je svazkem odrážek a každá odrážka je obvykle nejasná věta nebo něco takového takže nápad nebo něco, co bych ráda někdy napsala. Takže několik příkladů, začínám navrhovat postavy s problémy s úzkostí, postavy s postižením a postavy s chronickými chorobami. Asi postřehnete, že je tu společný motiv a že se soustředím na postavy, protože pro mě právě postavami příběhy obvykle začínají.

Začnu s postavami

Začínají postavami, ovšemže existují výjimky, jako byla ta u RED. Tam vzniklo vlastně nejdřív prostředí a pak jsem dovnitř přidala postavy, které jsem měla připravené. Ale obecně pro mě, než můžu opravdu začít se zápletkou, čímkoli nebo zkrátka vůbec přemýšlet o příběhu nějak víc, je, že musím být propojená s postavou. Bez tohohle spojení je pro mě opravdu těžké ponořit se do příběhu, i kdyby to měl být jen brainstorming.

Další věc, kterou ráda dělám, když dávám dohromady nápady na knihu, je míchání různých nápadů dohromady. Takže znova by se to týkalo RED, což bylo původně popsáno jako dívka z ohně a trnů na technologicky pokročilé cizí planetě. Taky zkrátka ráda kombinuju věci, které mám ráda. Například technologii a akci a romantiku a monarchie a po čemkoli v tu chvíli mé srdce touží.

Je pro mě taky podstatné psát knihy, které si chci přečíst. To někdy znamená knihu, která se odehrává na cizí planetě, protože aspoň jeden z úhlů pohledu bude o střetu kultur. Nebo něco, co znamená vidět prezentaci mě samotné, která normálně není vidět v médiích. Někdy to znamená, že přežvejkám supersíly, nebo Avatara: Posledního vládce větru nebo podobné síly.

Inspirace je všude

V zásadě si beru inspiraci z čehokoli, co mám ráda a potom to všechno skládám dohromady. Mám s tím takovou věc, že i když nakonec přijdu s fakt super nápadem, neexistuje nikdy záruka, že ta kniha bude skutečně napsána. Vím, že jsem naplánovala celé příběhy a napsala tisíce nebo i 15 000 slov toho motivu a pak jsem se rozhodla, že mě to nezajímá.

Osobně nepokládám za rozjetý projekt cokoli, dokud to nemá aspoň 10 000 slov. A jak jsem zmínila, něco jsem dostala na tu mez a pak jsem se rozhodla, že to nefunguje. Ale to se stává velmi zřídka, zatímco jiné projekt skončily někde na jednom až devíti tisících. Takže nalezení nápadu další knihy je pro mě vždycky děsivá část procesu, protože nemůžu reálně věřit tomu nápadu, dokud se do toho opravdu nedostanu. Ale je to vzrušující a je to zábava a těším se na to, že to buduv budoucnu dělat ještě mockrát.

Zdroj: Bookishpixie

 

Komentáře

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *