Ellen Brock: Klišé a chyby prvních kapitol

Ahoj, tady Ellen Brock, editorka Q Top Inc a tohle video bude o chybách a klišé prvních kapitol.

Probuzení a sen

Velké klišé, do kterého spadne hodně autorů, je otevření probuzením vaší postavy a tohle je hrozně lákavé, protože to dává logicky smysl – začátek dne jako začátek knihy. Takže začít probuzením postavy se zdá být velmi populárním způsobem, jak začít knihu. Ale opravdu to nechcete udělat, protože pro agenty a editory je to opravdu červená vlajka, že autor je amatér, neví, co je to klišé a rozhodně tím nevykročíte správnou nohou.

Takže rozhodně nechcete začít probuzením vaší postavy.

Další věc, kterou fakt nechcete dát na začátek, je sen. Tohle je taky hrozně časté, protože můžete navodit nějaké prostředí, nebo  něco jako umělé drama nebo napětí právě tím snem. Sen zahrnuje typy prvků, které jsou zajímavější, než kdyby se to samé odehrávalo v realitě. Ale tohle nechcete udělat, protože je dost jasné, že vám jde o to vytvořit nějaké drama uměle a taky je to přehnané do té míry, kde je lepší se tomu celému vyhnout.

Pohled do zrcadla

Další věc, kterou fakt nechcete ve vaší otvírací kapitole, je postava dívající se do zrcadla. To je další obrovské klišé a opět, dává to logicky smysl, že se vaše postavy podívá do zrcadla. Může popsat sama sebe, zatímco normálně neuvažujeme o tom, jak vypadáme, takže bychom to takhle normálně nepopisovali. Takže tohle je fakt hodně klišé a nedělejte to. Opět to může vyústit v automatické odmítnutí od agenta nebo editora.

Útěk bez kontextu

Další klišé je otevřít postavou utíkající od něčeho. Tohle je hodně užívané, protože ano, vytváří to napětí a drama a může to být zajímavý způsob, jak začít knihu, ale je to prostě prováděno příliš často. A další klišé je začínat popisem počasí, nebo Měsíce, nebo něčeho v tomhle stylu. Dalším omylem, který autoři obvykle dělají v první kapitole, je začít uprostřed akční scény, což vám některé knihy a weby doporučují udělat a může to být dobrá cesta k zaháknutí čtenáře.

Ale ujistěte se, že dáváte dostatek kontextu, že čtenář rozumí tomu, co se děje. Vídám u klientů hodně rukopisů, kde opravdu nevím, co se děje, protože jsem vhozena moc náhle doprostřed scény. Takže se ujistěte, že když uděláte tohle, že vám funguje tempo s informacemi a pozadím příběhu. A že nenecháváte vaše čtenáře hledat střípky a dedukovat “Počkat, co se děje, nerozumím tomu, nemám šajn, co se děje”.

Když nezáleží na postavách

Dalším důvodem, proč nezačínat akcí, je, protože když nám ještě nezáleží na postavách, nemáme důvod se zajímat o akce s nimi spojené. Takže když jste opravdu dobří v rychlé charakterizaci, otevření akcí může fungovat dobře, ale nakonec není potřeba to takhle udělat. A když se necítíte na adekvátní vysvětlení motivace za akcí, bude lepší nechat si akční scény na druhou kapitolu nebo ještě dál v knize.

Opačným problémem je to, že v první kapitole nechcete nedostatek děje. Zvláště by to nemělo  vypadat jako že je to jen prostředek k vysvětlení základu vaší postavy jako jak vypadá a co chce. Takové věci jsou důležité a mluvím o tom více v ostatních videích o tom, jak napsat dobrou první kapitolu. Chcete se ovšem ujistit, že je tu konflikt, že se něco děje a že to není jen popis té postavy, jejích pocitů a minulosti.

Infokupy

Taky nechcete dávat v první kapitole příliš mnoho pozadí. Jako věcí, které se postavě staly před začátkem knihy. Je lepší dát tohle později, když už nám na postavě záleží, bude to mít víc dopad. Nebo to dejte někam, kde se to stane relevantním. Nepotřebujeme o postavě vědět v první kapitole všechno a rozdrobení věcí, které nepotřebujeme vědět hned, může hodně pomoct tempu a udržet to všechno zábavné a zajímavé.

Pak to nebude začínat jen stagnací a nestane se to jen seznamem věcí o vaší postava. Takže tohle jsou základní chyby a klišé, kterým se v první kapitole vyhnout.

Zdroj: EllenBrock

 

 

Komentáře

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *