Jenna Moreci: 10 nejhorších romantických rysů ve fikci

Budu se v tomhle vyhýbat zcela očividným nejhorším romantickým rysům, jako jsou milostné trojúhelníky, okamžitá láska a alfa debilové. Protože mám pocit, že na tohle musí přijít každý se třemi uncemi mozku. Místo toho se budu soustředit na to, na co jsem narazila nedávno a přeju si, abych se s nimi nesetkala.

Žádný první polibek

Nevadí mi, když nedostanu sexuální scénu. Upřímně, je hodně knih, kde nechci sexuální scénu za žádnou cenu. Ale pokud mi nedáte polibek, hlavně první polibek, tak si vás najdu…vy malé potvory.

Podívejte se, nejsem nerozumná. Klidně se prokoušu jednou nebo dvěma knihama, abych se k tomu polibku dostala, ale fakt ho tam dejte. A ať je opravdu dobrej, protože chci detaily. A jestli se první polibek odehraje mimo scénu, přísahám bohu, i kdyby to byla jinak nejlepší kniha, kterou jsem kdy četla, tak tímhle jste to posrali. Pokud uvidíme desátý polibek nebo stý polibek, ale ne ten první, je to kruté, nepřijatelné a já vám to nedovolim.

Trochu se uklidněte

Chtíč krát 10 000. Sexuální chtíč je pro mnoho lidí normální věc. Jenže někdy to autoři totálně přehání. Metrové erekce, potoky sekretu a „jakmile jsem ji uviděl, musel jsem ji mít“. Co se doprdele děje? Někdy to ale nejsou tyhle roztoužené popisy, které mě zarazí, ale malinkaté detaily. „Přistoupil jsem k ní a její bradavky okamžitě ztuhly“. Jen k ní přistoupil. Nic dalšího nebylo potřeba. Je to něco jako úchylka na nohy?

Hele, nesoudim. A jak sakra ty ženský vědí, že jim tuhnou bradavky? Já si toho nevšimnu, když se to děje. To zrovna kouká na svoji hruď bez podprdy? Jsou její bradavky natolik dlouhé a ostré, že cítí tlak proti tričku? Tohle jsou otázky, kvůli kterým v noci nespím.

Je to úchyl

Blahosklonná pojmenování miláčka. Miluju milá označení, hlavně mezi partnery. Ale nemůžu vystát, když zamilovaná osoba dá hlavní postavě hrozně otravnou přezdívku hnedka, jak se poznají, jen aby byla otravná.

„Ahoj princezno.“

„Jak je, zlatíčko?“

Záměrem je většinou trocha posměchu, ale autor si myslí, že je to vyloženo jako sebevědomí nebo že je to sexy. Spoiler alert – není to tak. Normální vyrovnaní lidé nechodí kolem a neoslovují cizince na potkání takovýmhle způsobem, jen aby je nasrali. Tohle dělají burani, co ostatní jen obtěžují.

„Baby cakes, how are you doing?“

„Sugar tits, gimme some attention!“

Takhle vagina nefunguje

Bolestivý a krvavý panenský sex. Pokud jste osoba s vaginou a máte poprvé sex s průnikem dovnitř, nemusí to být horor. Blány nejsou kusy masa a nemusí se jimi projet jako zatracenou hradní zdí a stejně je to to, co tolik lidí píše.

„Zabodl se do ní a prolomil se jejím panenstvím.“

Zaprvé, tenhle chlap je debil. Zadruhé, pokud je partner aspoň trochu slušný člověk s minimem ohledu na rozkoš druhého, mělo by být proveditelné vyhnout se krvi a bolesti. Možná přestaňte psát milostné sračky a doplňte si základní lidskou anatomii. Jenom návrh.

Myslíte to vážně?

Pátý bod je otroctví. Otročení je pro někoho asi výživné téma. Otrok nebo spíš otrokyně se zamiluje do svého majitel. Musím opravdu vysvětlovat, proč je tohle na seznamu nejhorších rysů? Ale Jenno, je to tak romantické. To tohle je ten případ. Stejně tak stoupnutí na skleněné střepy, pojídání pavouků a olizován podpaží. Omlouvám se, jestli je tohle nepopulární názor. Ale ne, neomlouvám.

Jsem v pohodě, pokud se odehrává láska mezi dvěma otroky. Crixus a Naevia navždy. Ale přijde mi velmi nepříjemné a nechutné číst o člověku, se kterým je zacházeno jako s majetkem, který se však zamiluje právě do toho, kdo se k němu tak chová. Důvody by měly být zatraceně očividné.

Ona je prostě hloupá

Naivní blbka. Vypadá to, že každá mizerná romance, kterou si přečtu, je párování muže, který splňuje aspoň tři body z tohohle seznamu, a ženy, která je nevyhnutelně popsána jako dokonale naivní. A používám slov naivní pro popis totální idiocie, která je potřeba pro další pohyb zápletky. Protože samozřejmě vysněný princ musí tuhle dylinu zachránit ze sraček, které svým rozhodováním sama vytvořila.

Nechala se právě navzdory všem varováním už po patnácté málem zabít? Chudáčku, ty jsi tak…blbá, to slovo je blbá. Naivita znamená nedostatek zkušeností a moudrostí, nejde o synonymum zatracené tuposti. A ujišťuju vás, že je zcela proveditelné napsat romanci, ve které vystupuje žena s minimálně půlkou mozku.

Vyhledání pomoci

Sexuální útok. Řádky o souhlasech nejsou sexy. Nevím, proč si to někteří autoři pořád myslí a mám o ně docela obavy.

„Nebral ne jako odpověď.“

„Vzal si všechno, co chtěl.“

Tohle mi zní jako něco, co řekne sexuální násilník. Někteří autoři tvrdí, že píšou vztahy tímhle způsobem, protože se ve skutečnosti stydí za své vlastní touhy. Takže pokud si muž „vezme, co chce“ není to technicky chyba jejich partnera. Uvědomujete si, že tím, že psaním takové sračky jen opakujete tenhle cyklus zahanbení pro budoucí generace? Jako úplní idioti.

Další autoři tvrdí, že musí psát tyhle typy sexuálních scén, protože mají rádi asertivní partnery. Co když vám řeknu, že partner může být asertivní, aniž by byl predátor? Jste neoblomní ohledně psaní zneužívání jakožto sexy romantického, udělejte nám všem laskavost a najděte si odbornou pomoc. Není to vtip, tohle může udělat zázraky a plně vás podporuju.

Je příliš pozdě, už takhle ho nenávidím

Vykoupení násilníka.

„Okey, vím, že manipuloval a zneužíval jak fyzicky, tak i psychicky, ale čtěte dál, protože to totálně vynahradí.„

Slyšíte, jak debilně to zní? Posloucháte slova, která vám jdou z pusy? Vím, že při psaní fikce můžeme popustit uzdu fantazii, ale opravdu upřímně by mě zajímalo, kdo fantazíruje právě o tomhle. Tím neříkám, že násilníci se nemohou stát lepšími lidmi. Ale mohli by to udělat někde stranou svých obětí? Mohla by mezitím žena najít někoho, kdo s ní zachází slušně, zatímco násilník dostane pomoc, kterou potřebuje?

Fakt už mě to klišé unavuje, většinou protože to vysílá fakt nezdravé poselství směrem ke čtenářům.

„Mlátí vás pravidelně váš partner? Držte se ho, třeba se to změní. Možná. Doufejme.“

Nejspíš ne.

Zavolejte někdo dospělého

Nechutně velký věkový rozdíl. Neříkám rozhodně, že všechny věkové rozdíly jsou nechutné, ale občas se najde případ, kdy máme chuť zavolat sociálku. Dali se dohromady a je jím 30 a 35? V pohodě, mějte krásný život. Je jí 16 a jemu 20? Zrovna jsem si ublinkla. Ty nejhorší mezery jsou stovky až tisíce let. Jí je 21 a on je starověký. Co má do hajzlu stařec společného s jednadvacetiletou ženou? Mě je 32 a i já se na dvacítky koukám jak na miminka.

Jak mám sakra věřit tomu, že tenhle stařík se na skoro nezletilou a tvrdí, že si s ní rozumí. A co sakra ona chce s dědečkem? Co budou společně dělat? Hrát bridž? Jo sorry, já zapomněla, že je hrozně hezkej a taky zazobanej. Takže podobné osobnosti jsou naprosto vedlejší. Takže dokud jí může kupovat hezké věci a semtam se mu postaví, jsme všichni v pohodě.

Loď? Jaká loď?

Kdo je sakra partner? Pokud jsem učetla sto stránek vaší knihy a furt nejsem schopná určit, kdo se do koho může zamilovat, máme tu problém. S tímhle chlapem cítí okamžité radikální sexuální vzrušení, ale s tímhle kdysi chodila. A navíc s ní furt flirtuje tahle kočka. Jenže s touhle kočkou chce být prostě každej. Proč chce doprdele každej opíchat tuhle naprosto plochou postavu?

„Ale Jenno, snažím se být plíživá. Nechci, aby ty věci byly očividné.“

Mám návrh. Pokud to nedokážu odhalit, neznamená to nutně, že podvracíš rysy nebo jsi chytrá, znamená to, že tvoje postavy nemaj žádnou chemii. Kromě případů instantní lásky na první pohled dokážou čtenáři obvykle odhadnout, kdo je potenciální partner. Protože postavy nějak vibrují, tudíž je čtenáři chtějí vidět spolu.

Pokud je mi u prdele, s kým postava nakonec skončí, pak romance, kterou jsi vytvořila, není vůbec romantická. Což tak nějak popírá účel.

Zdroj: WritingWithJennaMoreci

 

Komentáře

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *