Ellen Brock: 5 hlavních chyb amatérských autorů

Původně se mělo jednat o popis největší chyby, kterou aspirující autoři dělají, ale to se úplně nepodařilo. Takže dělám první pětku.

Neporozumění úhlu vyprávění

Hodně začínajících autorů nešikovně přepíná mezi vševědoucím vypravěčem a omezenou třetí osobou. Hodně lidí to dělá, aniž si to skutečně uvědomují. Úhel vyprávění je opravdu důležitá věc, kterou je třeba se naučit. Hodně editorů a nakladatelů tomu bude věnovat pozornost a chyby v tom znamenají, že s rukopisem bude ještě hodně práce. Což by pro editora znamenalo investování dalšího vzácného času a energie.

Takže pokud pošlete rukopis s takovou chybou, bude to nejspíš hlavní důvod jeho odmítnutí či absence jakékoli reakce. Dá se to dokonce považovat za ten největší problém začínajících autorů, protože vám to bude psaní komplikovat asi víc než cokoli dalšího.

Příliš mnoho hlasu

Tohle může znít trochu podivně, že by autor měl „příliš mnoho hlasu“. Jenže někdy se autoři hrozně snaží znít správně a zajímavě, poeticky a tvořivě. Nakonec používají hrozně moc květnatosti, příliš mnoho analogií, příliš popisu, příslovcí a přídavných jmen. Taky k tomu dochází v momentech, kdy se začínající autor snaží hrozně moc napodobovat projev jiného spisovatele. Problém je, že v takovém případě hrozně tlačí na pilu a text působí minimálně kostrbatě.

Pokud máte svůj vlastní silný hlas, tak je to super. Jen se ujistěte, že číst váš text není přílišná námaha. Pokud si například musíte vlastní věty číst několikrát, abyste je pochopili, pak s tím budou mít čtenáři nejspíš ještě větší problém. Můžete se totiž snadno dostat na obrovskou abstraktně poetickou úroveň, která má pouze tu nevýhodu, že je hrozně těžko uchopitelná.

Příliš málo hlasu

Tohle je druhý extrém předchozího bodu. Takové texty působí hrozně fádně, skoro roboticky a není v nich znát žádná vlastní osobnost autora. Čtenář pak nemá vztah k postavám a bývá to způsobeno příliš vzdáleným vyprávěním. Pokud si svoje vyprávění představíte jako kameru, která snímá děj, tak v tomhle případě je hrozně moc daleko, takže se nedostanete postavám do hlavy a nejste uprostřed samotného dění.

Pro hodně autorů je tohle problém, jehož vyřešení trvá asi nejdéle, protože hledají tu správnou rovnováhu mezi přílišným hlasem a příliš slabým hlasem.

Hodně říkání, málo ukazování

Tenhle problém se dá vyřešit poměrně snadno a není to nic, co by mělo agenty nebo nakladatele nějak výrazně děsit. Měli byste ale každopádně víc ukazovat než říkat, ovšem nefunguje přílišné naklonění ani na jednu ze stran. Někteří autoři tohle ale dělají mimoděk, protože říkají věci, u kterých neví, jak je mají ukázat.

Nedostatek konfliktu

Tohle se objevuje v momentě, kdy už svoje psaní nějak znáte a dostáváte se do dalších kapitol, tedy aspoň za těch prvních několik. Je dost podstatné, aby každá scéna a každá kapitola měly nějaký druh konfliktu. Tedy něco, co postava chce, o co usiluje, ale něco jí v tom brání. Tohle posouvá zápletku dopředu, protože postava se potřebuje nějak pohybovat směrem ke svému cíli. Což je něco, co hodně začínajících autorů zapomíná do příběhu zahrnout, případně jeho smyslu cíle ne úplně rozumí.

Nedostatek konfliktu může dopadnout tak, že se hlavní postava jen tak potuluje skrze příběh. A scény sice mohou být zajímavé, jenže zápletka se nijak nepohybuje dopředu, protože tu není zřetelný konflikt.

Takže pokud máte těchto pět problémů vyřešených, rozhodně máte značný náskok před dalšími začínajícími autory

Zdroj: EllenBrock

 

 

Komentáře

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *