Pět způsobů, jak zamávat s Vyvoleným

Spousta, opravdu hodně populárních knih používá linii „Vyvoleného“. Základní myšlenkou je, že obyčejná, nic netušící osoba je vlastně hrdinou (často, nikoli vždy, prorokovaný) a je jedinou osobou, která může zachránit svět. V Pánu Prstenů Aragorn, v Harry Potterovi Harry Potter (překvapivě), v Enderově hře Ender, v Divergence Tris. A další a další příběhy používají stejný motiv.

 

Jenže čtenáři nemají rádi klišé a Vyvolený už se mohutným klišé stal.

 

Autoři mají tím pádem v zásadě tři možnosti: zavrhnout ho, zkopírovat, nebo změnit. Žádná z těch možnosti není horší nebo lepší, ostatně Tolkien zkopíroval tento princip ze středověkých příběhů. Máme tu ale pět návrhů, jak to změnit a využít obeznámenost čtenáře s konceptem Vyvoleného.

Neznamená to, že by tyto změny konceptu nebyly použity. Jen jsou to návrhy, jak tenhle mechanismus ozvláštnit a nepoužít ho ve stokrát provařené verzi.

 

Proroctví bylo podvrh

 

Základ je tady stejný: proroctví deklaruje, že určitá osoba zachrání svět před nějakým ohrožením. Ale co když je proroctví podvrh či samo o sobě zlem a ohrožením, kdy ho navrhl pro svoje plány samotný antagonista? Může takhle vytvořit zdánlivě kladného hrdinu, jenže ho bude ovládat jako loutku. S jeho pomocí potlačí povstání nebo jiné šance dobra na vzestup. Samotná vzpoura může být vlastně loutkou padoucha, který se stále drží u moci, jen v různých podobách.

 

Vyvolený je zlý nebo proroctví zavrhne

 

Tohle se trochu objevuje ve Star Wars, ale bylo by fajn vidět to se zajímavou postavou. Co když vyvolený vůbec nechce svět zachránit? Co když se místo toho chce někde usadit a chovat krávy nebo pěstovat brambory? Nebo má naopak trochu vyšší ambice? Ale jak se dá odporovat někomu, jehož vítězství bylo předpovězeno?

Vyvolený není zřejmá osoba

 

Mnoho příběhů má naprosto jasno v tom, kdo je vyvolený. Co kdyby ale po většinu knihy vaše postavy i čtenář věřily, že vyvolený je někdo zcela jiný. Pravděpodobně by to vyžadovalo skutečného vyvoleného jako vedlejší postavu, jinak by to čtenář rychle prohlédl. Co když se postava vyjeví až na úplném konci – tedy těsně před předpovězeným exnutím? Tohle může být fakt dobré v momentě, kdy to lidé čtou znova a vidí všechny nápovědy, které předtím minuli.

 

Majoritní proroctví není to skutečné

 

Historie se v čase zamlžuje a vůbec dělá různé vylomeniny. Takže co kdyby se proroctví během let totálně pomíchalo? Nebo může být konkrétní část úmyslně skrývána. A jaká by k tomu mohla být motivace? Manipulace? Ochrana? Něco jiného?

 

Existují mnohá proroctví rozšířená mezi mnoha kulturami a zájmovými skupinami

 

Pokud má Vyvolený zachránit svět, proč by tu informaci měla mít jen jedna kultura nebo národnost? Více kultur může mít mnoho verzí téže zprávy, každá trochu jinou a každé verzi mohou chybět informace nebo si dokonce odporovat.

 

Poznámka: S tímhle motivem zachází výborně Jordanovo Kolo času. V něm má navíc Drak Znovuzrozený svět zachránit a zároveň zničit, takže z jeho možného skutečného příchodu zdaleka nejsou všichni nadšení.

 

Zdroj

 

Komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *