Chris Fox: Jak se vypořádat se syndromem vyhoření

Dobré ráno, jmenuji se Chris Fox a dneska se budeme bavit o tom, jak se vypořádat s vyhořením. Což je něco, o čem tuším, že se s tím potýká každý autor. I když jste nic nevydali. Znám hodně autorů, kteří se nadchnou pro svou knihu, dostanete se do dvou třetin cesty psaní a jste prostě vyčerpaní a vyhořelí a netušíte, kam teď.

Moment bez nadšení

A třeba máte mezeru v zápletce a jste vyčerpaní. Nebo možná jste pracující autor jako já, kdy publikujete novely velmi často a psali jste v nějakém žánru už nějakou dobu a jste prostě vyčerpaní a vyhořelí a nejste si jisti, o čem bude další série. Co uděláte, když se dostanete právě do tohoto bodu? Jste psychicky vyčerpáni, možná i fyzicky a jen bojujete s tvořením nebo produkováním a myslím, že spousta lidí tenhle stav zná velmi důvěrně.

 Je to stav mentálního vyčerpání, kde myšlenka tvoření je těžká a můžete se donutit sednout si a můžete se dřít, ale není to to samé, jako když jste nadšení. Sedíte a klikáte slova, která milujete, víte, Rachel Aron o tomhle hodně mluvila v 2K do 10K, chcete být nadšení tím, co píšete, takže tady je moje tajemství pro vyhoření a upřímně mi fungovalo překvapivě dobře. No, tenhle rok jsme už někde v půli. Pro mě je to rekordní rok snad v každém ohledu i finančně, doufal jsem, že budu přepínat, abych se soustředil na byznys, to se ukázalo velmi plodným.

Struktura života

Ale byla tady velká cena a můžete ji vidět i na těchto videích. Vypadám strašně, vypadám na nich unaveně, protože se bojím, protože pracuju fakt, fakt tvrdě, takže se bojím vyhoření. A co dělám je, že si strukturuju svůj život takovým způsobem, abych si dával oddechová období. Je to jako když jste v tělocvičně a cvičíte. Kdybyste šli do posilovny na 12 hodin a jen zvedali činky a chtěli byste se ukázat další den a udělat to znovu, tak vám tělo řekne “prostě ne, kámo, tohle se nestane” budete přetrénovaní.

A to samé platí pro kreativní úsilí. Takže jsem se naučil svoje tempo, kdy pracuju fakt fakt tvrdě píšu a edituju a bylo to nejrychleji, co jsem napsal knihu. Byl jsem extrémně citlivý na kvalitu knihy, takže jsem si nedovolil jakékoli škobrtnutí a musel jsem to udělat v rekordním čase a bylo to fakt, fakt obtížné. Ale udělal jsem to a teď to mám za sebou, víte, čekám, že kniha přijde od betačtenářů, do pondělí se jí nedotknu, což znamená, že až do pondělí mám vlastně volno a nemůžu začít nový projekt, protože na to není dost času.

Jednotlivé složky

Takže mezitím dělám jen obchodní věci, mám tu asi 8 000 mailů, které musím probrat, dělám nějaká vylepšení kursů, odpovídám studentům a plánuju si pro to čas v kanceláři. Prostě se starám o tyhle byznys záležitosti, ale to jsou jednoduché věci, to je softball, kde vyřídím něco během deseti minut a můžu si to škrtnout ze seznamu a mám z toho dobrý pocit. Není to totéž jako tvořeni. A tvoření je, když jsme právě uprostřed slov a vy všichni víte, jak náročné to může pro některé z nás být.

Editování je taky tvoření, aspoň já to tak počítám. Někteří lidé to vidí jinak, ale podle mě jak psaní, tak i editace psaní a psaní je těžké. Takže se snažím ustanovit pomalejší čas, víc byznys čas, více nepsacího času, abych se vypořádal s vyhořením, abych se s ním popral. Takže když dokončím velký projekt, vezmu si týden a nedělám nic příliš namáhavého a jen se psychicky zotavuju.

Relaxace hraním

A když to časově vyjde, zahraju si nějakou hru nebo koukám na seriály nebo si vezmu audioknihu z vrcholku hromady, která čeká na zpracování, a pak si jen najít horu na vylezení, zatímco posloucháte tu knihu. Zkouším dělat právě tyhle věci a letos mi to moc nevycházelo a vidím cenu, kterou si to bere. Je to něco jako mentální dluh, který se skládá, až nakonec, když už je toho zkrátka moc, tak vyhoříte.

A vidím tu míru, moje se pomalu plnila po celý rok. Takže to bylo super finančně, ale taky jsem si vědom ceny. Takže si strukturuju druhou polovinu mého roku a dávám si pozor, aby tam nebylo moc deadlinů kolem konferencí a nedávat ven moc knih v druhé polovině roku, jako jsem to dělal v té první, protože budu ten čas potřebovat, abych se psychicky vzpamatoval.

Rovnováha v činnostech

V zásadě se snažím vyrovnat trochu lépe svůj rozvrh, takže pokud bojujete s vyhořením a snažíte se najít dobrou metodiku, jak na to, řekl bych, že vaším hlavním nástrojem je vědomí. Uvědomte si, že se vyčerpáváte, pozorujte, že se to děje a pak si udělejte herní plán. A váš herní plán může vypadat  jinak, než u dalších lidí, ale první věc, kterou udělejte, je dohoda se sebou samým. Já říkám “Ok, takže potřebuju dokončit mezník, musí dokončit Boží válku do potřebného stavu.

Bude to těžké, bude to otrava, nechci to dělat, budu kopat hluboko a zrealizuju to.” A potom, co jsem provedl tuhle myšlenku, se musím odměnit prohlášením: “Ok, Chrisi, máš čtyři dny volno. Musíš řešit jen neodkladné věci, takže když začne hořet, musíš s tím něco provést, a proveď. Ale jinak je to něco jako mód poloviční dovolení, víte. Vemte si nějaký čas.

Dejte oddech svému já

A první den toho, sakra, nemohl jsem udělat vůbec nic, měl jsem  všechny ty veliké plány s projekty, chystal jsem se na malý projekt, který  udělám. A pak se nic nedělo a já strávil den koukáním na Netflixové dokumenty a slintáním. Takže vynakládám námahu. Dávám Chrisovi něco jako oddechový čas, který autor Chris potřebuje, abych mohl vydat další knihu.

Tohle znamená, že píšu trochu pomaleji, znamená to, že nepublikuju tak rychle, jako jsem to kdysi dělal. Víte, překonal jsem pár skutečných milníků a pořád dávám knihy ven rychle. Pořád mám tempo, se kterým jsem spokojený, ale musel jsem najít tu rovnováhu. Protože když na sebe moc tlačím za hranu, což jsem si na sebe uložil, tak vyhořím. A když vyhořím, tak si ze své zkušenosti nemůžu dovolit období dalších šesti měsíců, kdy bojuju s publikací knih.

Pomalu se plníci míra

Takže je pro mě mnohem jednodušší mikromanagement na zahnání vyhoření. Dívejte se na to jako druh míry, která se pomalu zvyšuje v čase. A začněte nějak ventilovat ten stres, který se hromadí. Dokončete milník a pak se donuťte k přestávce. Ano, bude to mít nějaké následky. Vždycky jsou tu následky. A cena za každý oddech, nebo čas, který si dopřáváte. Ale když se o sebe nebudete starat, tak zkrátka vyhoříte. Naučíte se nenávidět to, co jste kdysi milovali a to se nedá snadno zvrátit.

Fakt ne. Takže se starejte o sebe, buďte si vědomi svého psychického stavu, a jak na tom jste. A pokud máte pocit, že se blížíte ke kraji a začínáte vyhořívat, dejte si krok zpátky. A podívejte se, jak se s tím můžete poprat a co se dá udělat, abyste nezavrhli cokoli, na čem pracujete. Neděláte nějaká drastická opatření, jen měníte přístup a zbavujete se nějaké práce, kterou máte na stole. Pak vyrazíte si na louku, kde si můžete trochu skotačit a mentálně ventilovat jako želva, jak by řekl John Cleese.

Používejte, co vám funguje

Každopádně doufám, že to bylo trochu nápomocné. Určitě si rád přečtu, jak vy bojujete s vyhořením, jestli jste zajetý autor a dlouho vás to nepotkalo. Jak se vy vypořádáváte s vyhořením, co vám funguje. Slyšel jsem spoustu různých řešení, ale myslím, že vědomí stavu je ze všech řešení to, které je nejpřínosnější. Takže budu dál pečovat o sebe, nemůžu si dovolit zrovna teďka moc zpomalit. Ale taky cítím, že za šest měsíců náročného roku jsem našel cestu k rovnováze.

Zdroj: ChrisFox

 

Komentáře

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *