Shaelin Writes: 9 způsobů, jak dostat nápady na knihu

Ahoj všichni, tady Shaelin a jsem tady dneska s dalším psacím videem. Takže v dnešním videu budu mluvit o nápadech a konkrétně jak je dostávat. Jedno malé upozornění, já obecně tyhle metody nepoužívám, moje nápady ke mně tak nějak přichází, neplánuju je, něco se stane, co mě přiměje se nad něčím zamyslet, ale výjimečně se snažím nápad nějak vynutit.

To by nastalo asi jen v případě deadline kvůli škole, kdy bych potřebovala mít tu věc napsanou brzo. Ale i v takových případech ke mně nápady většinou přijdou v nějakém bodě bez zvláštní aktivity. A taky si myslím, že nápady jsou o zvyku, že když jste autor, tak si navyknete dívat se na věci tak, že se mohou stát příběhem, i když třeba jen podvědomě a máte z toho návyk.

Nicméně někdy potřebujete trochu nastartovat, takže dneska vám dám devět odlišných metod, díky kterým můžete narazit na nápady. První dva jsou trochu náročnější a zbytek je něco jako analýza, jak se různé věci mohou stát nápadem, ať už máte jakýkoli malý počátek, který se může stát něčím větším. Takže jak jsem řekla, první dva jsou trochu rozdílné.

Použití fotky

Číslo jedna a tenhle mám vlastně opravdu ráda je použití fotky jako startu. Měla jsem hodně nápadu, které byly zažehnuty fotkama. Příběhy většinou začínají s nějakým pocitem nálady nebo atmosféry, kterou jsem chtěla zachytit v příběhu a je zvláštní, kolik mých příběhů začíná náladou nebo atmosférou. Je to upřímně podivné. Fotka mi tak nějak dává visuální základ pro práci, něco, co můžu hodně rozvinout právě z fotky.

Když je na té fotce osoba, vytváří to příběh, proč je tam a co se tam děje. Protože to je jen jeden malý rámeček obrovského příběhu. A vím z kurzu digitálních médií, že tam zaznělo, že dobrá fotografie říká příběh, takže pokud najdete dobrou fotku, tak vám může svým způsobem poskytnout ten příběh.

Použití písničky

A druhá pomůcka je použít jako start písničku. Pokud jste milovníci hudby jako já, tak písničky mohou být pro příběh výborným prostředím, protože jako fotka vám dávají tu náladu, z které se dá pracovat. I když vám nedávají vizuál, dávají vám hodně jazyka pro práci. Miluju zkoušet vytvořit příběh jen z jedné linky z písničky. Většinu času písnička taky poskytuje sama příběh, který máte vytvořit, tak ho zkuste vytvořit znovu.

Tohle není něco, co bych často dělala cíleně, ale je to něco, co mi přihraje hodně nápadů a když potřebuju nakopnout tak písnička je opravdu dobrý způsob. Teďka šest dalších možností, které jsou trochu konkrétnější.

“Co kdyby”

Pro tohle všechno máte základy, a co chcete udělat, je najít konflikt, protože ten konflikt je vaším příběhem. Tenhle způsob nejspíš vede ke konfliktu nejpříměji. Například co kdyby lidé mohli dýchat oheň. Potom se zeptáme sami sebe, jaký konflikt by takhle mohl vzniknout a už jedeme, to je počátek příběhu.

Koncept, který chcete odhalit

Pokud jste osoba hodně zaměřená na nápady, taky tenhle vám pomůže. Mě třeba velmi zaujal koncept pareidolie, což je způsob, jakým lidé interpretují velmi vágní podněty jako mající větší důležitost nebo vzor nebo relevanci, než je tomu doopravdy. Například pokud by mě

tohle opravdu zajímalo, což zajímá, mohla bych říct “Okey, takže tady je můj koncept pareidolie, jaká zajímavá situace může obsahovat pareidolii a pak se zeptám sama sebe, jaký konflikt by mohl být způsobem právě tou situaci.

Charakteristika, kterou byste rádi prozkoumali

Tohle často začíná se skoro plně rozvinutou postavou, i když ne úplně, ale charakterem, o kterém chci napsat příběh, jako třeba polykač ohně v cirkuse. Okey, to je zajímavá postava, jaká situace je pro ni opravdu výzva a z toho už se odvíjí váš konflikt.

Emoce

Další a tenhle podle mě funguje opravdu dobře pro současnou nebo literární fikci, ale taky ten, který by byl opravdu zajímavý v každém žánru je emoce. Řekněme, že bych chtěla napsat příběh, který zkoumá zármutek. Máme emoci, kterou chceme prozkoumat, tedy smutek. Jaká situace může způsobit tuhle emoci? Kdo je postava, která by jím byla ovlivněná zajímavým a třeba novým způsobem? A pak bych se zeptala sama sebe, jaký konflikt způsobí tahle situace.

Prostředí

Tohle mi funguje často, protože se často odpíchnu od obrazu, jako když jsem mluvila o tom s fotkama, takže často vidím fotku, ta mě opravdu zaujme a je tam nějaké prostředí, které už je dané. Takže například pokud bych chtěla napsat knihu řekněme z Antarktidy, tak se pak zeptám sama sebe, abych si vytvořila postavu, co by byla výzva v tomhle prostředí, nebo konflikt, který se může objevit v tom prostředí.

Téma

To je téma, které chcete prozkoumat, například dětská nevinnost, pak se zeptám jaká situace mi dovolí prozkoumat tohle téma a potom jaké postavy budou zahrnuty. Potom o to bude za konflikt. A pak poslední cesta je událost. Jestli máte událost, kterou chcete zahrnout, to znamená, že máte jednu scénu, o které nevíte všechno to, čím je obklopena.

Událost

Takže když vytvoříte tuhle scénu, kterou chcete, zeptejte se sami sebe, co se stane a spustí tuhle scénu, nebo co se stane jako její důsledek té scény a tudíž co je konfliktem. Takže jak můžete vidět, každá cesta k tvorbě  nápadu je jen o tom klást si otázky. Začnete s něčím, co vás zaujme, ať už je to cokoli a pak si kladete otázky, dokud se nedostanete ke konfliktu.

Vaše cesta kladení otázek nemusí být takhle přímá jako ty, které jsem použila já. Já jen načrtla ty nejpřímější, které se dají položit. Nemusí to být pro vás tak lineární. Ale když dostanete nápad, když je tu něco, co vás zaujme, prostě se si pořád sami klaďte otázky. Dokud se vám nezjeví nápad, kterým je konflikt. To je podstata nápadu na příběh. Je to ta suma  malých nápadů, které vytváří konflikt,který se stane příběhem.

Zdroj: ShaelinWrites

 

Komentáře

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *