SVS: Jeden z prvních případů, jen s minimem dopadů

„Jsme z FBI, rádi bychom vám položili pár otázek…“

Jakýkoli agent FBI

 

Manarsch zívl a přesunul se k další složce na stole, která obsahovala s největší pravděpodobností stejně nudnou novelu jako složka předchozí, automatickým pohybem ruky odsunutá na kraj desky.

Prohlížel zákony na schválení a kontroloval jejich formální úpravu, která autorům nezřídka kdy utekla. Mladý úředník byl jednou z linií kontroly, která měla zabránit tomu, že se nové zákony a předpisy týkající se Soranu a Machaje dostanou na stůl královské Rady s formálními nedostatky a bude tak důvod k jejich zdržení nebo zbytečnému zamítnutí.

Ticho protrhlo zaklepání na dveře, ale Manarsch nereagoval. Že se dveře vzápětí otevřou i bez vyzvání, mu bylo nad Daonar jasné a nic jiného se v jeho pozici ani příliš čekat nedalo.

„Tady je poslední kousek, dopravní novela, ale potřebujeme to mít zítra zkontrolované. Předběžné zasedání se koná ještě tenhle týden a musí to mít na stole.“

Mladý koncipient ani nezvedl zrak k úředníkovi a jen na moment zavřel oči, když mu výhled zakryly černé desky skrývající další svazek papírů. Dokud se dveře za poslem další práce nezavřely, byl téměř nehybný jako poslední hodinu.

V další chvíli ale ožil. Srdce mu začalo bušit napětím. Na tyhle desky čekal celý den. Připomněly mu papíry pečlivě srovnané v jeho cestovní brašně. Ta dnes mimořádně nevisela ohnutá na věšáku, ale položená na sekretáři v rohu místnosti.

Pohlédl z okna. Navzdory tomu, že se žilky na nebi zbarvovaly do stříbra večera a zbývaly jen občasné střípky denní zlaté barvy, Manarsch byl naprosto bdělý. Došel ke svému zavazadlu, odkud vyňal jiné desky, které donesl ke stolu. Otevřel novelu zákona a prošel si zběžně listiny uvnitř. Vytáhl svůj příspěvek, aby prozkoumal pořadí paragrafů. Potřeboval zjistit, zda je možné oba dokumenty propojit nebo bude potřeba vytvořit nový.

 

Anatomie potenciální zrady lokálního aristokrata

 

Dopady klepadla oznámily návštěvníka. Majordomus si v duchu odpočítal deset vteřin a stiskl kliku.

„Přejete si?“

„Jdu za jeho lordstvem, jsem očekáván,“ prohlásil půlelf v šedém hábitu stojící na prahu.

Majordomus ho přejel pohledem od hlavy k patě a zpátky a přikývl.

„Hrabě je v pracovně, cestu nepochybně znáte. Mám vám něco vzít?“

„Ne ne, jsem tu nalehko,“ prohlásil mystik a vkročil do zámku, nikoli poprvé.

Hraběte Schema našel skloněného nad stolem.

„Ahá, Char, jaké milé překvapení, vítejte a nabídněte si něco k pití,“ pokynul šlechtic jednou rukou do křesla před nástěnným obrazem a druhou ke karafám na příručním stolku.

„Děkuji, víno mi nedělá dobře a potřebuji se soustředit,“ odvětil mystik a usadil se.

„Chápu.“ Hrabě si opět sedl a chviličku svého hosta pozoroval. „Tak co mi přinášíte?“

„Slyšel jsem,“ spustil Char bez okolků, „že vás některé dosavadní činnosti nudí a chcete zkusit něco… zábavnějšího, odvážnějšího, abych tak řekl…?“ Ta věta si tím otazníkem nebyla zcela jistá.

„Ahhh..,“ pousmál se hrabě, „ta pověstná Kovova diskrétnost. No dobře, co se dá dělat, je to pravda. Jednoduše vzato, poskytovat vám prostor pro operace je sice příjemné a některé moje budovy aspoň nezahálí, ale už je to pořád to samé. Tak si říkám, že bych se mohl podílet i na něčem zajímavějším, to je asi všechno.“

Mystik sepjal ruce a pomalu přikývl. „Upřímně, čekali jsme podobný vývoj, vzhledem k tomu, že naši dosavadní spolupráci neprovázely žádné problémy a stala se už řekněme… rutinou.“

Char se ještě chviličku díval někam do neurčita asi dvacet centimetrů od Schemova ramene.

„Dokonce by se našlo něco hnedka, protože se nám hodí skutečnost, že zasedáte v královské Radě.“

Schem pozvedl obočí. „To je docela skok,“ poznamenal.

„Je to na vás moc silné?“

„Chacha… myslím, že ne. O co se jedná?“

 

Základní struktura potenciální legislativní hrozby

 

Královský palác Crarthak byl úctyhodná a komplikovaná stavba. Původní hrad byl poměrně jednoduchý, ale postupem času, změnami a rozšiřováním se stal chrámem, symbolem moci a pohodlný sídlem protkaným mnoha tajnými zákoutími v jednom. Zkrátka perfektní citadelou.

V jeho vnějším okruhu se nacházely místnosti pro oficiální záležitosti včetně Síně Devíti, zasedací místnosti pro královskou Radu. Oproti zajetému názvu bylo těch míst deset, protože devíti arbitrům předsedal sám král.

Uprostřed elipsovitého dřevěného stolu byla menší elipsa s několika složkami v černé barvě a s reliéfem erbu města. Rada dnes z více důvodů zasedala v méně než polovičním počtu, takže nemohla přijímat rozhodnutí, ale přítomní členové chtěli aspoň projít to nejdůležitější a připravit se na další setkání. Vedle Tyrose Archiváře, arbitra kultury a umění a arciknihovníka Královské knihovny seděla jeho sestra, hlava Cechu bankéřských kruhů a arbiterka pro finanční záležitosti království. Hrabě Schem, aktuální arbitr diplomacie a zahraničních vztahů, si pročítal jednu ze složek a občas prohodil několik slov s králem.

Nade všemi levitovala postava zahalená různobarevným ohněm. Občas si přitáhla některou ze složek, která se před ní zastavila a otevřela. Tharan, rifter a jedna z nejmocnějších magických osob kontinentu, byl z pochopitelných důvodů arbitrem pro magii. Jeho oheň nepálil, byl pouze jedním z přijatelných způsobů, jak průběžně ventilovat přebytek many, který Tharanovo absolutní nadání pro magii způsobovalo. Cenou za schopnosti, které mu dovolovaly používat bez omezení a výraznějšího rizika prakticky veškeré známé typy magie, byla skutečnost, že musel čarovat prakticky neustále, jinak by se stal lidskou magickou bombou schopnou bez problémů vyhodit do povětří polovinu města. Kromě toho mu dělalo problémy čarovat na dálku, pokud byl od jiných prostor nějak fyzicky oddělen. Neměl problém s tím vyvolat méně než hodiny ochranný štít nad celým městem, ale pokud by měl očarovat osobu, od které ho fyzicky dělí deset domů, jeho šance a síly se radikálně snižovaly.

Fyzicky se vyskytoval několik mil od Soranu v rozlehlém sídle, ale pokud byla potřeba jeho asistence na místě, mohl být přítomen během pár vteřin. Pohyboval se téměř výlučně různými stupni levitace a teleportace a jeho přítomnost obvykle provázelo množství efektů vyjadřujících jeho momentální náladu.

Vrzly dveře a do místnosti vstoupil bojovník v plné parádě.

„Nejdu pozdě?“ zeptal se Therion Přímá čepel, představený cechu bojovníků, velitel machajských ozbrojených sil a arbitr pro obranu a vojenství.

„No, ano i ne,“ usmál se na něj Tyros. „S tebou je nás víc jak polovina, takže můžem normálně zasedat.“

Therion nevyzvídal, kde je zbytek Rady, Odepjal meč, položil ho na stůl, unaveně usedl a natáhl se po karafě s vínem.

„To je hodně dobrý, tohle,“ pokýval uznale hlavou a otočil se na Coraluse IV., o kterém bylo známo, že se ve vínu skutečně vyzná. Ačkoli mu nebylo ještě třicet, měl za sebou zajímavou životní dráhu nejen ve vínu a hodně šlechticů libovolného významu mělo tendenci ho podceňovat. Vzhledem k přítomnosti Derakina v nejbližším kruhu poradců se naučil toho dokonale využívat.

„Jo, poslali vzorek, ale chystají větší zásilku z jihu Tamaralu. Proto bych byl rád, kdybysme se prioritně podívali mimo jiné na nový dopravní zákon. Stanovuje totiž podmínky pro zásilky, povolená množství, bezpečnostní opatření a další náležitosti, takže dokud tohle nebudeme mít přijaté, může to blokovat hodně složek zásobování včetně téhle dobroty.“

Tyrosova sestra se bez řečí natáhla po příslušné složce. Ta pod jejími prsty ale uskočila, vzlétla a otevřela se před vznášejícím se rifterem.

„Hele nech toho jo,“ vynadala mu naoko naštvaně. Listy se vzápětí snesly zpátky, ale na jejich původních místech zůstaly jasně čitelné magramy s jejich obsahem.

„Klídek, Tyrell, jen si to duplikuju,“ odvětil. „Proč tu vůbec není více verzí?“ otočil se na krále.

„Nějaké komplikace v papírování, podle toho co jsem zaslechl. Některé sekce se upravovaly na poslední chvíli. Udělej prosím kopie i ostatním, buď od té lásky,“ vysvětlil a požádal Coralus.

Tharan mrkl a před přítomnými členy rady i králem se objevil štůsek dočasně existujících papírů s plným zněním zákona o pozemní, vodní i vzdušné přepravě.

Nějakou dobu nebylo nic moc slyšet, jen občas si někdo dolil nápoje a z chodby za dveřmi se ozval tlumený hovor.

„Tohle je divný,“ pronesla do ticha Tyrella.

„Copak?“ Zpozorněl Coralus a následně i Rada.

„Koukám na vzájemný vztahy těch tabulek, co udávaj podmínky pro přepravu, dopravu a skladování nejrůznějších komodit a materiálů, a něco se mi tam nezdá.

„Můžeš být konkrétnější?“ ozval se Therion. Schem žmoulal nervózně růžek papíru, ale nikdo si toho nevšímal, pozornost všech byla upřena k arbiterce financí.

„Přijde mi, že určitý podmínky pro přepravy konkrétním kanálem negují nároky na rizikovost nákladu. Na první pohled to tak nevypadá, když se koukáte jen na jednotlivý pásma, ale když se to překryje…“

„Tak?“ zeptali se Tharan a Schem najednou.

„Tak lze do Soranu zcela v mezích zákona přepravit velmi nebezpečný náklady, aniž by je na místě kdo kontroloval, protože se na ně průběžná kontrola nevztahuje nebo není tak důkladná,“ shrnula Tyrella, protřela si unavené oči a zaklonila hlavu, až se zřetelně ozvalo zakřupání krční páteře.

„Jestli tomu dobře rozumím, tak tu máme riziko ohrožení konkrétních dopravních cest a je to zanesený přímo v matrici zákona,“ ujistil se Coralus o tom, co právě bankéřka pronesla.

Tyrella rozvážně přikývla. „Jen tě trošku opravím, nebudou ohroženy ani tak ty cesty samotný, jako cílová destinace, tedy primárně Soran, obecně ale území Machaje, protože tohle,“ vzala do ruky listiny, „ovlivňuje samozřejmě celé území království a ne jen hlavní město.“

„Ale formálně tomu nic nechybí, co?“ ujistil se Tyros.

Jeho sestra přikývla. „Formálně to vypadá naprosto perfektně, obsahově bych ráda důkladnější rozbor, protože nejsem právnička. Zároveň ale rychle a bez zbytečného rozruchu,“ bankéřka se rozhlédla po poradním sále, „aby to bylo hotové do příštího zasedání Rady, o kterém vlastně nevíme, kdy bude, že?“ Poslední otázka mířila jasně na krále.

Coralus přikývl: „Zítra, pozítří… nemám od všech čerstvé zprávy. Pošlu do Derakinovi, Wyhar Čirý zrak je právnická špička, ten to rozlouskne za pár hodin.“

„Takže podrobnej rozbor a kontrolu pravosti,“ zamumlal Therion a dolil si víno. 

Coralus se opřel v křesle a zavřel oči.

-Derakine?-

-Veličenstvo?-

-Máme tu podezření na ovlivnění dopravního zákona, které může vážně poškodit bezpečnost království, potřebuju důkladný právní rozbor a taky analýzu toho, jestli nám někdo původní listy neupravil.-

-Určitě, máš tam Tharana? Že by se s tím teleportoval přímo sem?-

-Samozřejmě je tu, za vteřinku to máš na stole.-

-V lokále, Veličenstvo, v lokále.-

-Někdy si říkám, kde taky jinde.-

Král utnul spojení a instruoval čaroděje, který okamžitě zmizel v záblesku světla a spolu s ním i fyzické listiny. Duplikáty se rozplynuly. Pracovní deska elipsovitého stolu vypadala hnedka čistší.

 

U Letící čepele Tharanovo chvilkové zjevení dávno nevyvolalo žádný rozruch, jen Henlin si pak všiml, že mu zmizel naplněný korbel a několik chlebíčků. Královské radě asi bodne malá svačinka a nechce se jim nikam chodit, blesklo mu hlavou.

„Něco pro mě?“ otázal se Wyhar, který se na barové stoličce probíral několika svitky.

„Vypadá to tak,“ odvětil Černá pěst a zběžně se listinami probíral. „Podle Tyrelly dovolují ta podmínková pásma přepravu nebezpečných nákladů bez důkladnějších kontrol a přísnějších podmínek. Takže by se sem naprosto legálně mohlo dostat pěkný svinstvo.“

„No když to říká Tyrella, něco na tom bude. Fajn, vezmu si to domů a mrknu se na to pořádně. Čím dřív, tím líp, přepokládám?“ dotázal se anshí právník pro jistotu a podrbal se na chundelatém ohonu.

„Jako obvykle,“ přitakal velitel Syndikátu a předal mu složku. Wyhar nechal na baru pár mincí, což bylo následováno lehkým Henlinovým uchechtnutím. Hostinec byl v nákladech Syndikátu – a tedy království – a jeho členové měli otevřený účet.

 

Deeskalace paniky a úvaha nad elementární strategií

 

–Ano? Copak se děje, hrabě?- v Schemově mysli se ozval jemný hlas, který mohl patřit jen poměrně zkušenému mystikovi.

-Tu novelu prověřuje Syndikát.- vyhrkl šlechtic.

-A pročpak vás to tak rozčílilo, příteli?- Charova mysl připomínala znuděného pracovníka zákaznické linky, kterého se ptá na tu samou věc už osmý člověk během hodiny.

–No jestli se v tom někdo bude důkladně vrtat, a oni budou, určitě je to nějak zavede až ke mně…-  začal Schem rozčileně.

-No a? Dělal jste s těmi listinami snad něco?-

-No, to ne…-

-Tak čeho se bojíte, drahý hrabě? Do celé záležitosti jste nijak nezasahoval, nesnažil jste se ničemu bránit a nic podobného. Jednoduše se objevila nesrovnalost v liteře a aktuálně je podrobena pečlivému rozboru. To je naprosto korektní postup.- shrnul mystik fakta.

-No snad máte pravdu.- hlesl už klidněji šlechtic. Chara to uklidnilo, protože z myšlenkové komunikace s lidmi v afektu ho vždycky hrozně bolela hlava.

-O tom nepochybujte. Chovejte se dál jakoby nic. Naše dohoda se nemění. Pokud ano, samozřejmě vás budu informovat. Momentálně před sebou máte několik klidných dní, protože ten rozbor přece jen nebude z hodiny na hodinu. Nalijte si sklenku a mějte taky jednou radost ze života.-

Schem chtěl ještě něco dodat, ale lupnutí v hlavě mu oznámilo, že další hovory povede už jen sám se sebou.

 

Mystik sedící kdesi v Nikdysvitu si založil ruce za hlavou a zvažoval svoje další kroky. S panikařícícm artitrem se dalo počítat, Schema znal už poměrně dlouho, jen Chiprunev ho asi uměl uklidnit nějak lépe. Jenže Chiprunev byl pryč. Char vítal možnost podniknout konečně něco vlastního a nedělat jen pobočníka, akorát musel všechno zařízovat sám a ne vždycky přes daonar. Tím pádem byl víc na očích, problém byl, že SVS ho znal. Kvůli tomu bylo třeba víc vrstev, prostředníků a mezičlánků, aby Char nebyl v ničem zapojen přímo. To by nebyl problém, kdyby mohl zapojit osoby, které zapojoval normálně a byl spolehlivé. Jenže teď musel v rámci vlastního utajení pátrat v neznámých vodách kde – aspoň z jeho pohledu – bylo v Soranu tolik blbců.

Promnul si oči a soustředil se na jednoho mladého půlelfa, který by se měl nacházet někde v Umvýru.

-Copak jich přivádí, pane mystik?- zeptal se žoviálně a Char se neubránil pocitu potěšení, že ho zastihl v dobré náladě. Pravděpodobně měl v ruce tak druhou číši vína a opodál nějakou dámu.

-Potřeboval bych využít vašich služeb.

-Kterých konkrétně?- zeptal se mladý lupič.

-Jak jste na tom s trezory?-

-Docela si rozumíme, ale žádný dlouhodobý vztah. O co jde?-

-Potřebuju do jednoho z nich něco vložit a ten jeden se nachází v jednom zámečku. A potřeboval bych to během dne.-

–S dostatkem motivace to nebude takový problém. Můžou mi na našem obvyklém místě nechat podrobnější informace a nějakou tu zlatku? Ať to neposíláme přes moc přístupné vody?-

-Určitě, nechám tam i to, co máte vložit. Není to velké.-

Oběma účastníkům konverzace luplo v hlavách a spojení utichlo. Jeden z nich si opět protřel oči a druhý možná trochu ztratil chuť na tělesné radovánky.

 

Propedeutické vademecum distantní aplikace run

 

Byla noc. Drawk ležel na břiše přitisknutý ke střeše skladiště a přes mířidla na hlavni stojící na dvou nožičkách mžoural na ulici pod sebou a snažil se rozeznat něco jiného než stíny. Pažbu měl opřenou o rameno a rukou tiskl prodlouženou runařskou hůlku ukrytou uvnitř konstrukce.

„Fakt to nemůžem dělat za světla? Mám strach, že trefim patrolu Stráže nebo vyhodim něco do vzduchu,“ zeptal se s nadějí v hlase Weasta, který upíral pohled stejným směrem a v prstech držel jednu ze svých mnoha hůlek.

„Můžem, ale bude to k prdu, protože se potřebuješ naučit mířit i ve tmě. Navíc jsem slíbil Derakinovi, že vyzkoušíme tuhle krásku a ty zhoršený podmínky. Mířit za světla umí každej vůl. Proto s sebou máme tenhle vercajk,“ poklepal přitom koncem hůlky na hlaveň.

„Jak se to vlastně jmenuje?“ dotázal se Zashioňan.

„Hmm…runovnice, runopal, runomet, runkuše, runostříl…legrační je, že žádný z těch jmen se víc neujalo, takže se tomu prostě říká různě i v různých rodech.“ Weast se uchecht: „Zkrátka zkombinuj runy a střílení a bude asi jasný, o čem mluvíš.“

„Princip je úplně stejnej jako u klasickejch hůlek, který už jsem ti předvedl,“ pokračoval runař ve výkladu. „Akorát tady ti konstrukce pomáhá se stabilitou a tím pádem vysoce zpřesňuje míření a současně zvyšuje dosah. Teďka potřebujem jen nějaký nazdárky, co tu budou dělat brajgl, abysme mohli jednoho z nich střelit do zadku. Pravda, pokud se v nejbližší době nikdo nezjeví,“ pokýval unaveně hlavou, „tak picni kohokoli, kdo se na tý ulici zjeví a prohlásíme to za úspěšný nácvik. Derakin by byl sice radši, kdybysme v rámci tvýho dalšího výcviku udělali i něco pro Soran, ale není to nutná podmínka.“

„A nemůžem střílet na terč?“ trval Drawk na svém.

„Můžem, ale stejně se dříve nebo později musíš naučit použít to v terénu, takže proč se zdržovat tim, co můžeš vyzkoušet vždycky? A hele, někdo fakt jde…“ utnul Weast a opřel si hůlku o spánek.

Jeho oči se stříbřitě zaleskly. Drawk po hůlkce chňapl a zopakoval Weastův pohyb. Když si ale hůlku přitiskl na kůži, pálila jako plamen svíčky.

„Promiň, pojistka proti manipulaci cizí osobou,“ podotkl runař a očaroval Drawkovy oči pro přiblížení a lehké zlepšení světelných podmínek.

„Hele, to je dobrý, tos mohl udělat hnedka, jak jsme přišli,“ poznamenal Zashioňan nadšený novým způsobem vidění.

„Inu, mohl,“ pokrčil Weast rameny a dál pozoroval dění desítky metrů před nimi.

Parta mladíků se snažila vylézt na soustavu beden a sudů a dostat se do vyvýšeného okénka, které bezpochyby vedle do skladiště nebo podobného prostoru s mlhavým příslibem zajímavého lupu.

„Pamatuješ si symbol?“ ujistil se Weast.

„Jo, pamatuju,“ ozvalo se zastřeně. Drawk si se do zbraně opřel ještě více, takže se mu na pusu tlačil kousek kovu a kůže. Jeho očarované oči sledovaly partičku zlodějů přes oko na hlavni.

„Hele, na to by se dal přimontovat nějakej dalekohled, lupa nebo něco, ne?“

Runař se zarazil a kmitl zrakem na runopal na opěrce a mířícího Drawka.

„To je pravda, něco takovýho by se dalo udělat. Vidiš, nadhodim to Vidtovi. Teďka se ale soustřeď na cíle, prosím.“

Drawk v duchu přikývl a jeho mysl se kompletně oddala převádění energie na zásah do zadnice kývající se na druhém konci linie začínající u ústí trubky.

Pak jakoby se svět na moment zastavil… Drawk zase ucítil to napnutí celého těla, zavibrování hůlky uvnitř runopalu…pak zaslechl výkřik, který k němu dolehl a jehož zvuk si uvědomil až se zpožděním. Zamrkal a spatřil jednoho ze zlodějů, jak se drží za zadek a válí se po ulici.

„To sem ho trefil tak silně?“

„Ne ne,“ zakroutil Weast hlavou, „ale už se drásal do toho okna a slítl rovnou na dlažbu. Dobrá trefa, navíc díky tvaru kouzla nevědí, odkud se co vzalo.“

„Jo? No já to ani neviděl.“

„No taky nebylo co, tahle runa zasahuje bez spojovacího paprsku a bez projektilu. Nebo spíš bez viditelnýho spojovacího paprsku, ten tam samozřejmě je kvůli kontaktu, ale je čirej. Kdyby nás někdo opravdu bedlivě pozoroval ze strany, tak uvidí, že se vzduch mezi náma a těma blbečkama dole v jedný lince na moment zatetelil, ale to je jedinej průvodní jev.“

Drawk nad tím chvilku dumal, pak si beze slova přitiskl runkuši zase k obličeji a uštědřil partičce ještě několik zásahů pro jistotu. Jeho úsilí se setkalo s kýženým efektem, protože čtveřice upustila od svých záměrů a vytratila se někam do tmy.

Zashionec otočil zbraň o devadesát stupňů a když hladil vnější plášť, potěšilo ho, že se po použití ani moc nezahřála. Jak se ale už dověděl dříve od Weasta, měly to ve zvyku hlavně rubiové hůlky určené na ovládání ohně a bojových kouzel.

„Tohle není rubium, co?“

„Ne, je to v základu diamit, ale s trochu jiným poměrem diamantu a dalších složek.“

„Jakej to má dosah?“

„Hele s timhle modelem jsem zatim zkoušel sto padesát metrů a celkem bez potíží. Ale neumim tolik přiblížení zraku, takže dál jsem se nedostal. Chtělo by to fakt dobrýho střelce, kterej umí zároveň trochu runy. Je to zbraň na pomezí profesí,“ zasmál se Weast a vstal.

„Dáme panáka?“ nadhodil Drawk a oprašoval si tuniku.

„Můžem,“ přikývl jeho kolega, složil nožičky na hlavni, zavěsil si zbraň na rameno a vydal se na druhou stranu střechy.

Drawk ho následoval. V duchu si udělal poznámku, že si musí jednu koupit.

 

Neplánovaná eliminace operační paměti se specializací na právní oblast

 

Ulice Zakutá byla malebnou ukázkou hospodské kultury. Začínala ve Staročtvrti, končila v Nikdysvitu – nebo obráceně –  a daly se na ní demonstrovat snad všechny úrovně pohostinství. Na staročtvrťském úseku šlo o soustavu malebných vináren, hospůdek a barů, čím blíže Nikdysvitu, tím větší byla šance, se při vašem vstupu proletěl někdo oknem na ulici a zpátky vešel ihned za vámi.

Wyhar Čirý zrak seděl uvnitř u otevřeného okna a sledoval, jak mezi mraky občas probleskly stříbrné žilky na nebi. Občas tu seděl se skicákem na klíně a dělal si náčrtky toho, co mu tvary na večerní obloze připomínaly. Ačkoli nebyl nějak zvlášť magicky zdatný, občas se mu i podařilo prohlédnout klenbu a spatřit na chvíli hlubiny daonaru. Dneska ho ale trápily vážnější věci.

V jeho domácím trezoru ležel celkem podrobný rozbor novely dopravního zákona se všemi propojeními a spojitostmi, které, pokud vejdou v platnost, byly tichým ohrožením království na více než jedné frontě. Wyharovi bylo jasné, že tohle není náhoda, že někdo musel listiny upravit, padělat nebo nějak pospojovat z více zdrojů. Tohle by asi zjistil Medůza, jenže Doktor byl teď někde mimo Soran a nemělo cenu se s ním spojovat, pokud nemohl materiál prozkoumat osobně. Ale padělek nebo originál, to bylo celkem vedlejší. Je potřeba dohledat toho, kdo to upravoval a taky, kdo to plánoval a jak z toho hodlal těžit. Nebylo těžké uhodnout stranu, která se snažila Machaju dlouhodobě poškodit, ale zatím se to omezovalo na více či méně rafinované útoky vedené spíše na samotnou SVS, nikoli na království jako takové.

Chvíli uvažoval, že Derakinovi zavolá rovnou přes daonar, ale nějak neměl náladu si přidávat k dosavadnímu tlaku v hlavě ještě napětí telepatického spojení. Tohle může počkat do rána, řekl si nakonec a dopil číši. Pak vstal, zaplatil několik mincí útraty a musel chvíli počkat, protože jeho anshí ocas se zaklínil mezi záhyby křesla takovým způsobem, že teprve přicházel k sobě jak se obnovoval krevní oběh. 

Vyšel na ulici a vydal se zpátky do Staročtvrti, vychutnávaje si večerní vzduch. Nikam nespěchal a po delší době si jen tak procházel Soran a jeho zákoutí.

Jeho klidnou přemítající mysl narušilo škrábnutí něčeho o zeď. Neznělo to jako zbraň, spíše se něco sunulo pomalu uličkou. Wyhar zpozorněl a zpomalil krok. V momentě, kdy z protilehlých odboček vystoupila trojice zlodějů, byla situace jasná jak šachové otevření.

„Brej večír, šéfiku, kampak maj namíříno?“ zeptal se žoviálně ten nejbližší.

„Na místa, kde byste vy pravděpodobně dlouho nepřežil, dobrý muži,“ odvětil právník SVS s klidem. Ačkoli situace pro něj nevypadala nijak valně, zachoval duchapřítomnost a vzal přepadení jako variantu soudního vyjednávání. „A dovolím si upozornit, že s každým dalším momentem se vaše pozice zhoršuje.“

„A to jako proč?“ odsekl druhý bandita.

Ansh v kabátci pokrčil odevzdaně rameny. „Inu, ačkoli hlídky tu mohou být méně časté než například v Chrámvěží, stejně se jim tato ulice nevyhne a vaše aktivity se tak musí vejít do předem daného času. Jistě ho máte odhadnutý, ale prodlužující se doba na jednom místě vám nehraje do karet. Za druhé s postupem samotné akce se zhoršuje spáchaný prohřešek a tím pádem vaše odměna. Těch problémů je o něco více, ale zmiňuji jen ty s přímým momentálním dopadem.“

„Jsi nějakej chytrej kamaráde,“ poznamenal ten, který mluvil jako první a došel až k Wyharovi.

Pak se ozval zvuk, který nečekali ani jeden. Nezaměnitelné zadrnčení kuše, po kterém Čirý zrak ztuhl i s úsměvem na rtech. Pak se skácel a jeho poslední myšlenka se vztahovala k trezoru doma a lehké naději, že Derakin jeho kód v případě potřeby rozlouskne. Protože materiály k případu, který projednává s králem, jsou samozřejmě uvnitř.

„Ty arcidebilní velevole!!“ zařval lupič a pohlédl na svého komplice, který stál celou dobu rozhovoru za Wyharem a teď svíral v ruce kuši, s ukazovákem stále na spoušti.

„Do háje, já nechtěl. Nějak mi cukla ruka a jak jsem měl prst na tom kolíku, tak jsem za to zabral.“

„Cukla ruka, cukla ruka, já ti taky něco ucuknu,“ hulákal vůdce bandy a už vytrhával z pochvy svůj meč.

„Gery nech toho sakra a neřvi,“ chytl mu ruku další komplic. „Posrali jsme to, stalo se, teďka se musíme ztratit, jestli nemáš něco na rušení psychickejch stop.“

„Nemám, doprdele, nemám, protože jsem nechtěl nikoho zabít. Dobře, mizíme, ale s tebou jsem neskončil ty blbečku,“ ukázal prstem na střelce a pak už následoval své druhy mizící v bočních uličkách.

Během této důrazné výměny názorů přejela přes Wyharovo tělo vlna modrobílého plamene a uvolnila jeho duši pro cestu k Daonaru.

 

Derakina spočívajícího ten večer už ve třetím náručí v klubu U Svedené sukuby vyrušil neodbytný pramen myšlenek putujících daonarem. Beze slova odpověděl a jeho klidné rozpoložení, které mělo na svědomí několik bradavek putujících po jeho kůži, nahradil čistý vztek.

-Zopakujte mi to ještě jednou, kapitáne? Wyhar?-

-Jo, Čirý zrak. Vašeho právníka dobře znám a tohle nemůže bejt nikdo jinej. A musí to bejt práce nějakejch nikdysvitskejch amatérů, protože duše normálně opustila tělo. Zřejmě ho chtěli jen vyděsit nebo okrást, ale nějak se to posralo a teďka má šipku v zádech.-

-Rozumim, kde se to stalo?-

-Starosvitová, kousek blíž do Nikdysvitu.-

-Zůstaňte tam, za chvíli jsem u vás.-

-Můžu vám poslat naproti někoho s otiskem koně, jestli chcete,- nabídl mu kapitán.

-Není třeba, někde tu mám jednoho v náramku a ani nejsem moc daleko.

Spojení bez dalšího oněmělo a Derakin se k nelibosti okolních dam vyprostil z několika párů rukou i nohou. Sledovaly ho posmutnělýma očima, jak přechází nahý ke křeslu, na kterém nechal své svršky, brnění a další drobnosti.

„Dámy, vrátím se k vám, nebojte,“ otočil se na ně s úsměvem, když se oblékl. Odměnou mu bylo šestero jiskřiček v očích nadržených i již uspokojených žen.

S otiskem se ani nezdržoval, byl několik bloků od místa činu. Spíš mu vrtalo hlavou, jestli je smrt Wyhara opravdu náhodné přepadení, nebo někdo ví o jeho momentální práci a snaží se SVS zastavit. Tak jako tak se celá záležitost smrtí agenta přesouvala do zcela jiné roviny.

Derakin se prokázal svým obličejem, protože ho bezpečnostní sbory znaly přibližně tak dobře jako podobu krále, a kývl na pozdrav kapitánovi konajícímu službu.

„Něco zvláštního?“ zeptal se nakonec, když dřepěl minutu u mrtvoly a hledal cokoli, co by tenhle zločin nějak odlišilo od desítek dalších, které se v Soranu staly každý den.

Kapitán zavrtěl hlavou. „Tohle je podělaný přepadení jak z učebnice. Všechno na místě, žádnej vzkaz ani nic podobnýho.“

„Tak ho odvezte do márnice a informujte Aini. Tady toho asi fakt víc nevymyslíme. Holt byl ve špatnou dobu na špatným místě,“ shrnul Černá pěst a vstal. Pak se ještě sklonil a sebral Wyharovu vycházkovou hůl.

„Něco vás napadlo?“ zeptal se kapitán.

Derakin zavrtěl hlavou. „Ne, ale nechám ji u sebe. Vám by se jen motala pod ruce a Wyhar nemá rád, když se otříská, tak mu ji nechám někde, kde se jí nic nestane.“ Kývl Strážím na dobrou noc a opustil místo činu.

 

Základní problematika vstupu na cizí území

 

Podél plotu ohraničujícího Schemův zámek od zbytku města tiše postupovala postava a na její plášť s kápí, onu nepsanou uniformu lidí se skrytými úmysly, dopadalo jen matné světlo sferilových krystalů osvětlujících ulice Soranu během noci.

Poutník si našel místo mezi několika stromy, kde větve skýtaly stín, a hbitě se vyšvihl na plot. Výhodou starých kovaných oplocení byla skutečnost, že šlo o skutečně kvalitní a pevnou práci, která se pod vahou drobné postavy ani nehla. Lezcova obratnost na druhé straně způsobila, že se jeho oděv ani části těla nezachytly na horních špicích.

Pověsit se za vršek, pokrčit kolena, dostat se do prostoru a skok dolů do křoví. Pak rychlý sprint až ke zdi zámku. Nebylo těžké se dopátrat, že Schemův zámek jakožto sídlo člena královské Rady kryje magická detekční clona. Noční návštěvník měl ale u sebe několik předmětů, díky kterým ho clona vnímala jako úřední osobu a tím pádem nevarovala nikoho uvnitř. Pravda, ty předměty nebyly jeho, ale stačilo si s nimi trochu pohrát a bylo jim jedno, u koho se zrovna nalézají.

Krátký průzkum balkonu v patře ukončil návštěvníkovo dilema, zda na výstup použít magii, nebo si vystačit s prozaickou kotvou a lanem. Lom zdí v kombinaci s výraznými cihlami ale dovoloval poměrně jednoduše vyšplhat nahoru bez pomocí obou zmíněných metod. Problém nastal až nahoře u zámku do hraběcí pracovny. Tady si návštěvník už pomohl rychlým a, pravda, trochu agresivním kouzlem, které zřejmě nechá nějakou stopu. Dneska ale neměl čas řešit takové detaily.

Vlezl dovnitř a i ve sporém světle z ulice poznal nástěnnou malbu, která se rýsovala jako tmavý obdélník proti světlé stěně. Přišel až k ní a po svižném zkoumání cvakl mechanismu, který malbu vyklonil nahoru jako poklop. Pod ní už se nacházela zcela hladká stěna trezoru. Nezvaný host zavřel oči a vybavil si všechny instrukce ohledně zákonitostí tohoto mechanismu. Byl ve skutečnosti velice prostý, ale zákeřný v tom, že omezoval člověka na dva smysly – sluch a hmat.

Zatlačil postupně na několik míst kovové desky a tam, kde se pohla, jeho ruce už zůstaly. Velmi pomalu posouval dlaně a naslouchal skřípání mechanismu, krytému navíc samotnou skořepinou. Po několika dlouhých minutách to uvnitř cvaklo, stěna trezoru se zasekla v pevné pozici a dovolila rukám, aby ji normálně vyklopily.

Vetřelec natáhl ruce dovnitř a vylovil kožené desky nacpané dokumenty. Rychle je položil na zem a sáhl do kapsy. Do jeho ruky vklouzl podlouhlý krystal, který zajel mezi papíry a kořený hřbet. Šel tam ztuha, ale to nebylo podstatné, protože za chvíli se stejně rozpadne, jakmile kouzelná matrice, která se v něm skrývala, přejde přímo do materiálu.

Ruce zvedly desky a vrátily je na místo. Pak zaklaply i trezor a obraz usadily bezpečně na zeď.

O minutku později vyšla ze stínu stromů za plotem nenápadná postava, jen nyní zadýchaná a poměrně zpocená, spíše nervozitou než fyzickou námahou.

Za dalších pár minut naplnila vnitřek trezoru intenzivní modrobílá záře a krystal se začal rozpadat a upalovat sám sebe, jak se jeho nehmotný obsah dostával do okolního materiálu. Bylo to hoření bez popela, bez plamenů a bez horka. Za necelou hodinu by jen důkladná magická analýza zjistila, že se s deskami něco stalo.

 

Dialog centrální inteligence a aristokratické špičky

 

Černá pěst se potuloval Soranem jen tak bez cíle, ale postupně zjišťoval, že se přibližuje k Wyharovu domu. Původně se chtěl otočit na patě a dát si u Henlina aspoň panáka, ale nakonec pokračoval v chůzi. Jestli se Čirý zrak vypravil na sklenku, bylo dost dobře možné, že už provedl něco s tím zákonem a u něj doma by mohlo být něco použitelného.

Uvnitř vilky na pomezí Řezkova a Staročtvrti se svítilo. Asi Přesunutá, napadlo Derakina, když si mlhavě vzpomněl na postarší dámu, která Wyharovi občas uklízela, protože syndikátový právník tomuhle úkonu mimo svou pracovnu moc pozornosti nevěnoval. Ostatně i jeho představa o pořádku v pracovně byla lehce zavádějící a kontrastovala s jeho perfektně uspořádanou hlavou, která SVS už vytáhla z mnoha problémů.

Derakin otevřel branku pomocí nacvičeného grifu ochromujícího zámek a vešel podobně i do domu.

Zpoza rohu do chodby vykoukla hlava s pevně utaženým drdůlkem.

„Ha, to jste vy. Co pan Čirý zrak?“

„Wyhara přepadli, když se vracel z jedné vinárny v Nikdysvitu, paní Přesunutá. Je mrtvý.“

„Do háje. Já mu už několikrát říkala, aby se těm končinám vyhýbal. Takže to tady bude zase nějakou dobu tichý, co?“

„Jo, to máte pravdu. A já nebudu mít parťáka na karty,“ zasmál se Derakin.

„A nesete mi něco, nebo jste mi to přišel jen říct?“

Velitel si uvědomil, že celou dobu hladí dřevo hůlky. „To i to. Vzal jsem od jeho těla jeho špacírku, než ho Stráž odvezla. Vždycky mu to někde otřískaj, tak mu to radši hodim domu. Jak to vypadá v jeho pracovně? Rád bych se podíval po nějakých listinách, na kterých měl dneska pracovat.“

Paní Přesunutá vyšla zpoza rohu ve večerním plášti a s tlumokem přes rameno. „Jen si poslužte, vypadá to tam jako normálně, teda jak po výbuchu. Pak jenom zamkněte nebo tak něco, no vám nemusim nic vysvětlovat, žejo?“ poplácala ho po rameni a klapnutí dveří následované za pár vteřin vrznutím branky Derakinovi oznámilo, že je v právníkově domě sám.

Vešel do pracovny a vyslal do prostoru myšlenkovou vlnu, na kterou zareagovalo několik sferilových světel.

Místnosti vládly papíry. Na zdech, vyrovnané na koberci a ve štosech různé výšky na skoro jakékoli vodorovné ploše. Kdyby se Wyhar dal na psaní románů, pracovna by se nezměnila.

Černá pěst došel k jeho stolu a zběžně ho prohlédl pátraje přitom po deskách nebo listinách, které mu odpoledne svěřil.

Nenašel nic.

Otočil se a do oka mu padl Wyharův příruční trezor, velký tak akorát na štos složek. Derakin pěst odložil konečně špacírku do rohu vedle stolu a sklonil se ke kovové bedně.

Trezor měl normální otočné kolečko a Derakin si uvědomil, že kromě papírů je na tomhle stole také několik předmětů, které sem nepatří. Nebo lépe řečeno ho nenapadal logický systém organizace, při kterém by tam dávaly smysl několikery dámské kalhotky, busta s pirátským kloboukem a polovina další vycházkové hole. Podezříval Čirého zraka z nějaké šifry a jak právníka znal, bylo potřeba hodně křivého uvažování na to se tohoto rébusu chytnout.

Další myšlenky zaplašilo zapraskání uprostřed místnosti. Derakin se bleskově otočil a pak uklidnil. Uprostřed pokoje se objevilo modré světlo, které se zvětšovalo a přidávalo rotující duhové barvy. Portál, věděl okamžitě Černá pěst.

Když se skutečně v opalizujícím kruhu objevila známá dlouhovlasá hlava, bylo jasné, že Coralus IV. touží v tuto noční hodinu po přítomnosti velitele výzvědné služby.

„Můžeš na chvilku?“ zeptal se s rukama podél těla. Bylo na něm vidět, že by se rád opřel o dveřní rám nebo něco pevného, ale kouzlo nic takového nenabízelo.

„Jasně, hlavně se nechytej kraje, uřízne ti to ruku během vteřiny,“ podotkl Derakin, nechal trezor trezorem a několika kroky se ocitl v nitru Crarthaku. Jen se ocitl mezi kamennými zdmi, portál lehce zahučel a bleskově se smrskl sám do sebe.

Tharan stojící opodál jen luskl prsty a zmizel. Coralus pokynul veliteli rozvědky, aby ho následoval a vydal se chodbou podél zapálených pochodní.

Černá pěst si všiml, že jsou ve sklepení prostém sferilů, které byly i v hradě celkem běžným osvětlením. Tohle byly chodby a sály pod úrovní a absence magických krystalů byla dalším stupněm ochrany před jakýmkoli průnikem zvenčí.

„Smrt Wyhara dostává celou věc s tím padělaným zákonem do trochu jiného světla,“ začal král, ale Derakin ho zarazil.

„Moment moment. Pracujme s tím, co víme. Zatim nic nenaznačuje, že by Wyharova smrt byla cíleným útokem, i když to samozřejmě nemůžeš vyloučit. Pravda, skutečnost, že pracoval na těch dokumentech, tomu nahrává, ale nemáme prokazatelnou spojitost. Na druhou stranu…“ Derakinovi něco docvaklo. Vlastně se divil, že až teď.

„No, copak tě napadlo?“ dotázal se Coralus a otevřel jedny z mnoha dveří.

„Ty listiny jsi posílal přes Tharana během Rady, žejo?“

Coralus přisvědčil.

Derakin si sedl, ačkoli bylo těžce proti protokolu sedat si, pokud vladař stojí. Černé pěsti byl ale protokol ukradený už dlouhé roky. „Kdo všechno byl na zasedání?“

„Therion dorazil pozdějc, Tyrella, Tyros, Schem a Tharan…“ odvětil král a Derakin luskl vítězně prsty.

„Schem, no jasně..“ Coralus nakrčil obočí a Derakin pokračoval: „Má kontakty s Ostvirem,“ král už se nadechoval k otázce, ale Derakin mávl rukou. „Nijak výrazný, spíš se na jím pořádanejch akcích schází místní spřízněné duše a on je někde mezi tichou tolerancí a čenicháním po větší příležitosti.“ Černá pěst chvilku tiše uvažoval. „Možná se jí právě chopil a chce se dostat k něčemu většímu.“

Coralus přikyvoval. „Takže když byl svědkem toho, kam ty papíry posílám, bylo jasný, komu skončej v ruce. Ale tohle je hrozně průhledný a i když je Schem v mnoha ohledech pitomec, že by byl takový tele?“

„Navíc pokud chce na Chara a ty další udělat trochu dojem?“ přisvědčil Derakin otázkou.

„Mrkněte se na něj pozorně. Minimálně můžem získat nějakou páku.“

Černá pěst beze slova přikývl a vstal. „Cestu si mám najít, nebo se tu někde schovává zářící chodbička?“

 

Vzájemný dialog centrální inteligence bez aristokratických špiček

 

Obraz konverzace mezi Derakinem a Jeho Veličenstvem Coralem IV. se začal lehce třepit, jak Rentgol pustil sferil se záznamem velitelových vzpomínek. Černá pěst vstoupil doprostřed výjevu a obrátil se k týmu čekajícímu na ranní brífínk, který ho momentálně viděl dvakrát i za střízliva.

„Takže jste to slyšeli. Víme, o co se pravděpodobně jeho lordstvo Schem pokouší, ale potřebujeme konkrétní propojení nebo zadání, protože určitě nejednal sám za sebe. Za prvý je na to blbej, za druhý je to posera. A protože náš právník je mimo hru a tím pádem i jeho analýza materiálu, musíme to celý spojit dohromady sami.“

Několik dlouhých vteřin pozoroval tváře v místnosti, které byly přehlídkou výrazů od znuděnosti po špatně skrývané nadšení.

„Očekávám návrhy řešení situace…“ nadhodil vzápětí.

„Jo ták, já čekala to samý od tebe,“ odvětila Ardwen, bojomágyně. „Dobře, máme na něj něco?“

„Kromě běžných informací nic zvláštního, s čím by se dalo víc pracovat. Zatím se vždycky pohyboval v tý rovině, kdy se nepochybně účastnil několika operací a minimálně poskytl zázemí nebo přístup, ale nejednalo se o nic závažnýho, ani nic, kde by se přímo vyskytoval.“

„Prostě klasika,“ přikývl Weast. „Je nějaká naděje, že by to, co hledáme, šlo získat bez fyzickýho vniknutí do zámku?“

„Na jeho místě bych tohle ohlídal jako první,“ zavrtěl hlavou Rentgol.

„Takže opravdu papíry?“ zaznělo od Ardwen.

„Čím citlivější, tím logičtější.“ souhlasil mystik. „Pokud si začal organizovaný flirt s cizí mocností ve větší míře, který může reálně narušit naše zákonodárství a ohrozit království v oficiální sféře, tak čím míň magie, tím líp. Sferil se může vždycky rozbít, dlouhodobě nemusí bejt spolehlivej a nikdy nezaručíš stoprocentní ochranu, protože stačí prostě silnější mysl a pronikne štítem.“ 

„Chápu to dobře tak, že přes veškerou magii, kterou tady používáme běžně každý den, se cenný informace furt vyskytujou na papíře?“ zeptal se Drawk.

„Jo, tenhle matroš zůstává klasikou jednoduše proto, že se dá snadno přenášet, snadno schovat, snadno zničit. Navíc magie potřebuje na pořádný ukotvení nějakou hmotu a list papíru jí nikdy nemá tolik, aby se na něm udrželo něco extra silnýho,“ upřesnil Derakin Drawkův odhad. „Samozřejmě pokud je toho papíru už štos a ještě k tomu něco přihodíš, můžeš z toho klidně udělat kouzelnou výbušninu, není problém.“

„Co je ten Schem vlastně zač? Myslim mimo toho, že je to místní aristokrat? Má nějaký vazby na místní podsvětí?“

„To skoro každej ze smetánky,“ uchechtl se Weast. „Ale pletu se, nebo se už nějakou dobu kamarádíčkuje s Charem a tudíž s lidma přímo od Chipruneva?“

Klaply dveře a do suterénu budovy vstoupil Nareath s dýmkou v zubech.

„Těpic, co víš o Schemovi a jeho napojeních na místní a jiné podsvětí?“ zeptal se rovnou Černá pěst.

Hrabě kývnutím pozdravil všechny přítomné a sedl si. „Spíš malá ryba. Ne zázemím nebo kontaktama, ale většinou jen poskytuje právě prostory a nic víc nevyvádí. Je to takovej ňouma, co si hledí svých obchodů, účasti v Radě a nepouští se moc do ničeho rizikovýho.“

„Nepouštět se do ničeho rizikovýho a současně poskytovat prostor gangům, to mi moc nesedí,“ podotkl Drawk.

„No měl jsem na mysli pořádání různých akcí, který sloužej jako clona pro setkání někoho dalšího. To je v podstatě standard, kterej tu najdeš jednou za čas skoro v každým šlechtickým sídle. Oni mu daj dýško, nikdo na ně vlastně nemůže, daj si do nosu, vyjednaj, co chtěj a Schem sám má čistý svědomí. Jako provozovat hodinovej hotel pro milence.“

Zashioňan přikývl. „Takže pokud má nějakou dokumentaci, mohly by to bejt nějaký listiny na papíře, který bude skladovat přimo v zámečku? Jak řekl Weast, pokud tohle provozuje už delší dobu, bude mít nějakou korespondenci nebo složku, když jsou sferily pro tohle rizikový.“

„To je dost pravděpodobný,“ přitakal Derakin. „Copak, chceš se podívat na místo své první smrti?“ zeptal se velitel s lehkým uchechtnutím.

Drawk pokrčil rameny. „Tak proč ne, už to tam trochu znám a pokud mě Schem někdy viděl, tak jen letmo. Nakonec bysme mohli s Nareathem zopakovat stejnej scénář, jen si teď trochu prohodíme role, on bude zaměstnávat okolí a já se mrknu po trezoru nebo co by tam mohlo bejt.“

Derakin byl pořád lehce na vážkách, ale jeho myšlenky přerušil Rentgol. „Hele a co to navlíct jako bezpečnostní prověrku? Že to prověřujeme, ví, takže děláme plošnou kontrolu prostředí. Že to bude nakonec jen u něj, nemusí vědět. Pak se dostaví tady Nareath jakožto spřízněný šlechtic a někdo od nás, aby problém zkontroloval nebo odstranil. Přitom se můžeme podívat v klidu dovnitř bez toho, abysme Schema varovali, že jdeme po něčem trochu jiným. Jen to bude chtít něco vymyslet a aspoň předběžný průzkum sídla, ať nejde Drawk úplně naslepo.“

Nareath pokrčil rameny. „Tak vlezem někam na střechu a podíváme se dovnitř zdálky.“

Černá pěst luskl vítězně prsty. „Nádhera, vyražte, prozkoumejte, pronikněte a něco doneste. Přinejhorším můžeme použít Tharana.“

Mystik se na něj udiveně podíval. „Hele proč hnedka vytahovat eso, když stačí čtyřka?“

„To je taky pravda,“ odtušil Derakin. „Dobře. Ty, Drawk a Nareath se mrkněte na toho Schema. Ardwen,“ otočil se k bojomágyni a Weastovi, který si k ní přisedl,“ ty s Weastem použijete kombinaci tvého neodolatelného šarmu a Weastovy absence jakékoli mimiky a přeptáte se na arbitriu na ten zákon. Někdo ho musel mít v ruce, než se dostal Radě na stůl a v článku těch někdů je někdo, kdo nás zajímá. Rozchod, bando.“