Poznámka: Plot armour je situace, kdy je potřeba, aby se hrdina dožil konce příběhu. Nesmí se mu tudíž nic stát bez ohledu na to, do jak velkých sraček se v ději dostane. A ze všeho se musí dostat, ač bude řešení sebevíc jako pěst na oko.
Vítejte, děti, v má bublině představivosti, kde společně odkrýváme nejrůznější tajemství vesmíru. Dneska něco o hlasech v hlavě a také plot armour.
Protože ani šest kulek do hlavy nemůže zastavit špatné psaní. Vytvořil jsem ohledně toho celého průvodce. Ten rozebírá více příkladů toho, co není plot armour, navzdory tomu, co si lidé myslí. Stejně tak několik opravdu hrozných příkladů.
Část první: Buďme upřímní, někdy je to prostě jen mizerné psaní
Zahnali jste se při psaní sami do rohu a přišli jste s nějakou pitomou nepřirozenou výmluvou, jak se z toho nakonec dostat. A čtenář si toho všiml.
Například čaroděj, který miluje kočky, se najednou ocitl ve vesmíru a krvácí ze 62 milionů bodných ran. Jenže nečekaně najde pilulku z vesmírné lodi, o které jste nikdy neslyšeli, a z hrozného zranění je jen škrábanec.
Je to pitomé. Vy víte, že je to pitomé. Ví to i čtenář a Tříoká vrána. Rád bych poskytl lepší radu, ale v některých případech prostě neexistuje jiné řešení, než to celý napsat líp.
Jako tehdy, když je Araya Stark několikrát bodnuta do břicha a hozena do vody. Pak poměrně v klidu prochází městem a vyléčí se prakticky do druhého dne. Prostě měli jednoduše přijít s něčím lepším, jak se z toho Arya mohla dostat. Nebo to řešení lépe nastínit předem. Případně se nezahnat do rohu, kdy bude taková věc vůbec potřeba.
Právě to je důvod, proč plot armour často vypadá jako deus ex machina nebo pouhé štěstí. Problém se přitom v mnoha případech nachází jen o několik stránek dřív. A pokud máte pocit, že těsně předtím při přípravě chybujete, asi to tak bude.
Ale tady vám prozradím jedno tajemství. Necháváme postavy přežít v zájmu zápletky jen proto, že chceme. A děláme to neustále. Plot armour nastane jen tehdy, když to moc dobře neskryjeme.
Plot armour není reálně to, že hlavní postavy neumírají. Často si klademe otázku, jestli budou postavy zraněny nebo zemřou bez jakýchkoli následků. Pak tomu prostě přestaneme věřit a přestane nás to zajímat. Nahlédneme za oponu a vidíme plot armour.
Právě proto je to problém kvůli nedostatku ponoření čtenáře a nedostatku napětí.
Zvláště tehdy, když…
Část druhá: Autor porušuje pravidla, která původně nastavil
Autor porušuje vlastní pravidla, která si předtím nastavil. Nikoho neotravuje to, že hrdinové jako Flash nejsou zasaženi normálními kulkami, jako jejich blízcí. Ne, jsme nakrknutí, protože ten seriál je mizernej.
Hodně příběhů má tento odlehčený přístup ke smrti a bolesti. Když tam postava zemře, dokončí to její vývojový oblouk, nejspíš to udělá heroicky a taky ji asi zabije někdo důležitý. Na tomto druhu logiky funguje Doctor Who, Marvel i Star Wars.
A lidé tyto příběhy milují, všichni je milujeme, je to prostře část kouzla těchto fiktivních světů. Je tu určitá poezie a účel takové smrti, čehož se nám ve skutečném světě nedostává. A tímhle podivným masochistickým způsobem si představujeme, že naše oblíbené postavy jsou v nebezpečí. Investujeme do toho vlastní emoce a stáváme se tak účastníky.
0 komentáøù