Abbie Emmons: Jak napsat postavu s NEGATIVNÍM vývojovým obloukem?

autor: | Zář 6, 2022 | Z Newsletteru | 0 komentářů

Dneska se budeme bavit o negativním oblouku postavy. Přesněji řečeno, jak napsat negativní oblouk, který bude vaše čtenáře frustrovat v tom dobrém slova smyslu. A taky takový, který je po dočtení příběhu donutí k nějakému přemýšlení.

A je to jednodušší, než si možná myslíte.

Nejdříve tedy určitá demystifikace negativního oblouku a vyvrácení několika velmi populárních myšlenek.

Pak vám ukážu jedno obloukovou strukturu, která se dá aplikovat na naprosto jakýkoli negativní vývojový oblouk. A jako bonus se to dá použít v tandemu s vývojovým obloukem o třech částech. Takže se to spojuje se vším dalším, co na tomhle kanále učím.

Pak se podíváme na nějaké příklady, kde vám ukážu, proč jsou tak přesvědčivé a zapamatovatelné. Připravte se a dělejte si poznámky.

Takže pokud jste si dělali nějaký výzkum ohledně toho, jak autoři píší negativní oblouk postavy, nejspíš jste si všimli, že většina autorů hovoří o třech typech tohoto oblouku.

  • Prvním typem je rozčarování a zbavení se iluzí.
  • Druhým je korupce.
  • Třetím pád.

K tomu mám ale námitku, že jsou v zásadě všechny to samé. Všechny jsou totiž o postavě, která dokonale uvěřila v nějakou lež. To je vlastně pointa celého negativního oblouku a taky nejjednodušší způsob, jak se na něj dívat. Takže pokud jste nějak zmatení z nuancí a jemných odstínů, pamatujte si jen tohle:

20 způsobů, jak spolehlivě sabotovat vlastní psaní

Pozitivní vývojový oblouk je pro postavu, která projde transformační cestou a nakonec objeví pravdu, následkem čehož se stane lepší verzí sebe sama.

Negativní vývojový oblouk je pro postavu, která projde transformační cestou a nakonec přijme lež jako pravdu, čímž se stane horší verzí sebe sama. Případně dojde k „tragickému konci“.

Ale počkej, Abbie, opravdu tu jsou tři rozdílné negativní oblouky. Rozčarování, korupce a pád. Jsou v nich přece rozdíly.

Opravdu? Opravdu se liší?

Tak se na to podíváme…

Oblouk rozčarování

Většina autorů tento vývoj popíše jako podobný pozitivnímu vývoji postavy, protože vaše postava objeví nějakou pravdu. Akorát ta pravda je tragická. Tudíž se postava odkloní od svých původních ideálů a přijme za svůj pesimistický pohled na svět.

Jenže z tohohle vyvstává ještě důležitější otázka: Je pravda tragická?

Abychom tohle zjistili, musíme se podívat na tři typy lidí na světě – pesimisty, realisty a optimisty.

Na jedné straně spektra máte lidi, kteří si myslí, že se proti nim spiknul celý vesmír.

Reedsy: Je v pořádku psát ten samý příběh stále dokola?

Na druhé straně pak ty, kteří popírají realitu a nikdy se nenaučí, jak řešit problémy, protože je odmítají vidět. Asi se shodneme na tom, že rozhodně není dobré nacházet se ani na jednom z těchto extrémů. Nejlepší způsob pohybu životem je někde uprostřed, tedy na pozici realisty, možná s náklonem k optimismu. Říkám tomu realistický optimismus.

Při oblouku rozčarování se vám postava posune směrem k pesimismu. Objeví pravdu, kterou ale vnímají jako tragickou. Opustí tedy své ideály, růžové lži, nestanou se ale realisty, stanou se pesimisty. Můžete také namítnout, že v zásadě každý, kdo se nachází na těch koncích, žije ve lži, protože nevidí věci takové, jako doopravdy jsou.

Což mě přivádí k pointě v tom, že oblouk rozčarování vlastně nepřiblíží vaši postavu pravdě. Mohou na ni narazit, ale jejich vnímání je stále pokroucené. Pravdu vidí tragicky, v zásadě tedy stále žijí ve lži. Je to odlišná lež, než to byla na počátku, ale stále je to druh lži.

Korupce

Tohle je klasický oblouk „pojď k temné straně“. A to je v pohodě, protože korupce je klíčový prvek přesvědčivého negativního oblouku. Tahle myšlenka má ale jeden kritický problém. Hodně autorů si totiž myslí, že jde jen o obrácenou strukturu pozitivního vývoje postavy.

Takže místo přesunu hrdiny ze zmatení k pozitivu ho jen vezmete ze zmatení k negativu. Ale takhle korupce opravdu nefunguje. Protože člověk, který je skutečně osvícený a oddaný pravdě, nemůže být zkorumpován. Nelze ho odtáhnout směrem ke lži, protože je v pravdě už zakotven.

Myšlenka začít příběh s perfektní postavou, která zná pravdu, žije ve světě, který zná pravdu, a pak je odtažena ke lžím…prostě to takhle nefunguje. Ani v realitě, ani ve fiktivním světě.

Podrobnosti o dostupnosti zbytku textu zde.

0 komentáøù

Pøidat komentáø

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.