Dnes se budeme zabývat tím, jak se ve třech krocích vypořádat s kritikou. Protože pokud jste spisovatel, začnete se s ní setkávat, jakmile někomu ukážete svou práci.

Rozpaky

První překážkou, kterou musíme jako začínající spisovatelé překonat, je to, čemu říkám fáze rozpaků. Právě v této fázi se do psaní zamotává naše ego. Když v takové fázi někomu ukážeme naši práci, řekne nám takový člověk, co všechno je na ní špatně. Což je nevyhnutelné, protože bude pravděpodobně dost mizerná.

My pak spustíme celý rozbor toho, proč se tento betačtenář ve své zpětné vazbě na naši práci kategoricky plete. Osobně jsem byl hrozně naštvaný a ty postřehy mě hodně bolely.

Vybuchl jsem…to nedělejte.

Když jako autor obdržíte jakoukoli kritiku, dovolte si říct jediné:

„Díky, že jste si udělali čas a přečetli můj příběh.“

V tu chvíli nezáleží na tom, jak moc ta kritika bolí, jak byla přesná nebo vedle. Jen poděkujte a pak uplatněte moje 3 kroky.

Ztráta lásky k psaní

Víte, kdykoli nám někdo řekne, že nejsme dobří v něčem, v čem bychom chtěli být, a někdo kritizuje něco, na co jsme velmi hrdí, je těžké to přijmout. A tento proces je podle mě nejužitečnější pro druhou fázi autora.

Jakmile tedy překonáte rozpačitého autora a dostanete se do bodu, kdy jste schopni kritiku tak nějak přijmout a nedštít na druhou stranu oheň a síru, stále vás to vnitřně ovlivňuje. Tento týden jsem dostal e-mail od jednoho pána, který říkal, že to poškozuje jeho motivaci a smýšlení a že už ho psaní prostě nebaví.

Tak nějak to zabilo jeho lásku k procesu. Vím, jaké to je. Už se mi to párkrát stalo. Cítíte, že existuje obrovská propast mezi tím, kde chcete být, abyste mohli vyprávět příběhy, které chcete vyprávět, a tím, kde se právě nacházíte. Je to tvůrčí propast, o které jsme už mluvili, a může to být opravdu demoralizující. Tady je tedy návod, jak to obejít. Je to proces o třech krocích, o kterém jsme se zmínili dříve.

Krok číslo jedna: zhodnoťte kritiku

Mají vůbec pravdu? Protože si přirozeně budeme myslet, že mají pravdu, ať už ji mají, nebo nemají. Přijímáte tuto kritiku. Slyšíte ji od lidí. Budete si myslet, Panebože, vždyť vím, že mají pravdu. Moje postavy jsou dřevěné a mizerné a moje dialogy jsou špatné. A celé je to banální a mám tam stránky expozice.

Máme tendenci násobit a tak nějak přijímat všechno, co říkají o našich nedostatcích. Přitom to tak nutně nemusí být. Zkuste se tedy na zpětnou vazbu, kterou od nich dostáváte, podívat co nejnezaujatěji. A poté, co vyhodnotíte, co je podle vás přesné a co ne.

Za předpokladu, že jste přišli na nějaké oprávněné výtky, z nichž vyplývají věci, na kterých můžete zapracovat, přejděte ke kroku dva.

Krok dva: vymyslete plán, jak to napravit

Například vám někdo řekne: „Víš, je mi líto, ale tvoje příběhy a postavy v nich nejsou příliš vzrušující. Nudí mě. Nejsou mi moc sympatické a s nikým nesympatizuji.“

To je pro vás jako autora upozornění. Aspoň by tedy mělo být. Moje postavy nejsou skvělé. Takže si najděte nějakou knihu nebo seriál se skutečně dobrými postavami a podívejte se na to. Podívejte se, co je k dispozici, a pečlivě si nastudujte to, co považujete za pro vás nejlepší. Ať už jste našli jakýkoli zdroj, použijte ho, prostudujte ho co nejkritičtěji.

Jakmile budete mít dobrou představu o tom, díky čemu ta postava funguje, přejděte do třetí fáze, kterou je záměrné procvičování.

Krok třetí: záměrné cvičení

To si vyzkoušíte hned v dalším příběhu, který dokončíte, a to co nejrychleji. Takže pokud v tomto dalším románu budete pracovat na postavách, budete mít alespoň jednu úžasnou postavu a v ideálním případě budou všechny vaše postavy lepší díky využití materiálu z druhého kroku.

Možná si říkáte: No a jak mi tento postup pomůže vypořádat se se tou vnitřní nechutí k psaní?

Protože věc mindsetu tu je stále. A je taky dobrá šance, že pokud svou knihu pošlete beta čtenářům, neupozorní vás jen na špatné postavy. Také vás upozorní na to, že nemáte správné tempo. Víte, moc se mi nelíbilo to nebo ono. nebo jakékoliv jiné hnidopišské věci, které mají, a budou je mít.

Dejte si pauzu (a Kitkat😊

Já to dělám tak, že si dám pohov. Řeknu si, Dobře, jo, jednou všechny tyhle věci opravím. Všechno nízké ovoce opravím hned. Ale zbytek věcí bude muset počkat. A místo toho se zaměřím na to, co cítím jako svou nejslabší oblast.

Takže pokud jsou vaší nejslabší oblastí postavy, ale zároveň nejste tak dobří v dialozích, nedělejte si s dialogy ve své příští knize příliš velké starosti. Zaměřte se spíše na postavy. Pracujte na nich a na tom, o co vám jde.

Složka za složkou

To, o co se tu snažíte, je udělat to tak, aby na konci knihy bylo vidět, že jste se zlepšili. Napsali jste tuto knihu, má lepší postavy než ta předchozí. Vylepšili jste je. Naučili jste se, jak vytvořit lepší postavy, do kterých se čtenáři mohou vcítit. A v další knize pak možná můžete zapracovat na těch dialozích.

Ale přistupujte k tomu postupně a snažte se zdolat jen jeden kopec po druhém. A zjistil jsem, že když to dělám, moje motivace zůstává nedotčená, protože mám takové malé mini milníky, můžu dokončit příběh a najednou si všimnout, že jsem v nějaké oblasti lepší než předtím.

A sledovat tento pokrok, vidět, že se zlepšuje, to je jediná věc, která mě motivuje k psaní. A když se tím člověk opravdu prodírá, pomáhá to.

Odpočinek

A pak asi poslední tip, který nesouvisí s procesem tří kroků. Když vás to opravdu bolí, nebojte se dát si pauzu. Jedna z věcí, které dělám a které mi nesmírně pomáhají, je, že si jdu přečíst své pozitivní recenze. Mám oblíbené recenze na všechny své knihy, které jsem četl, kde fanoušci říkají dojemné věci o mých spisovatelských schopnostech, a některé z nich říkají i negativní věci, ale obsahují pozitiva.

Třeba jedna z nich říkala: Víte, tohle je opravdu drsné a je to jeho první kniha a jsou tam nějaké problémy, ale je to úžasné a je to jeden z nejlepších příběhů, které jsem kdy četl. A způsob, jakým to všechno řekl, mi utkvěl v paměti.

Takže když se cítím obzvlášť na dně a říkám si, Proč to dělám?, jdu si přečíst tuhle recenzi. A pokud jste začínající autor a ještě jste nedosáhli bodu, kdy máte recenze, vzpomeňte si na nápad, který vás k tomu přivedl. Přemýšlejte o autorovi, kterým se chcete stát, a uvědomte si, že když budete postupovat podle tohoto třístupňového procesu a budete vědomě procvičovat každou ze svých nejslabších oblastí jednu po druhé, brzy je mít nebudete a vaše psaní bude mnohem, mnohem lepší a budete blíž tomu, kde chcete být.

Tak snad vám to pomůže.

Zdroj