Knižní vody obsahují kromě rad a tipů pro lepší psaní i nejrůznější kontroverzní a problematická témata. Poslední dvě dekády jich nejspíš přinesly obrovské množství. Hlavně proto, že ve společnosti vyrazily na povrch nejrůznější vrstvy a skupiny, které se s větší či menší autenticitou vrhají na knižní díla. Jejich rozbory bývají tu trefné a oprávněné, tu jen snaha o vlastní zviditelnění skrze snahu nalézt rizikovou propagandu i v Devateru pohádek.

Většiny a menšiny v knihách

Jedním z takových témat je i diskuse na téma, co vlastně autor dluží svému čtenáři. Mnoho čtenářů totiž požaduje po autorech psaní konkrétních věcí nebo psaní konkrétním způsobem. V zásadě jde o lásku k dílu problematického autora, kde existují nejspíš dvě základní pozice. Buď je vám jedno, jaké má autor osobní názory a záleží vám jen na jeho knihách. Nebo vám to jedno není a takového autora systematicky kritizujete a bojkotujete tím, že si jeho svazky nekupujete. Podobné to může být v případě, kdy například konkrétní nakladatelství vydává kontroverzní díla, na což skupina lidí reaguje tím, že si od něj nekoupí vůbec nic.

Několik postojů

Pracujme na chvíli s příkladem, kdy autor vydá knihu, která obsahuje kromě běžných bělochů také menšiny. Jenže jejich zástupci slouží pouze zápletce a postupně umírají v rámci vývoje hlavního bílého hrdiny. Tohle je bod, kdy se čtenářstvo obvykle rozděluje a je to krásný příklad toho, jak daleko lidé jsou při separaci autora a jeho díla.

Možná váš oblíbený autor udělal nějaká špatná rozhodnutí nebo dal na Twitter něco trochu rasistického. A i když máte rádi jeho příběhy nebo vytvořený svět, tohle zkrátka nemůžete pominout.

Takže co uděláte?

Jedna skupina prohlásí, že díla opravdu miluje, ale nemůže si od něj nic koupit, protože to odporuje jejich etice a morálce.

Druhá skupina prohlásí, že je jim to jedno. Že ty knihy jsou furt dobré, takže si je koupí bez ohledu na autorův přístup.

A obě ty skupiny lidí mají pravdu.

Nemůžete nikoho donutit, aby si něco koupil nebo naopak nekoupil. A samozřejmě záleží na tom, jak moc vás ovlivňují vaše morální standardy, výchova a další složky osobnosti. Plus také, jak daleko jste schopni v každém jednotlivém případě oddělit autora a jeho produkt. Může vás například vytočit, když autor nemá rád trans lidi, ale když je druhý rasista, ani to s vámi nehne.

Autorské dluhy?

Skutečnost je, že autoři vám osobně vám nedluží nic jiného, než dodání dobrého příběhu. A tenhle příběh mohou udělat tak bílý a heterosexuální, jak sami chtějí.

V posledních asi pěti letech a hlavně v opravdu současné době existuje všude v médiích obrovská poptávka po knižní rozmanitosti. Ať už to mají být knihy s rozmanitými postavami – queer, postiženými, barevnými, domorodými, nebo knihy napsané takovými skupinami. V druhém případě je jedno, jestli to bude o těchto skupinách nebo jen napsané někým z takové skupiny.

Nadšeně očekáváme více příběhů, které nebyly vyprávěny nikdy předtím – právě díky problémům jako je rasismus, patriarchát nebo transfobie, dosaďte dle libosti. Lidé zkrátka chtějí vidět své zastoupení v populárních médiích, takže jasně roste poptávka po lidech, co nejsou bílí a tělesně naprosto v pořádku.

Jenže poptávka v tom, jak jsou takové věci vydávány, jak je autoři píšou a jak je čtenáři požadují, je aktuálně jeden obrovský zmatek. Víme totiž, co chceme, ale ještě nevíme, co nechceme. Říkáme, že chceme barevné lidi, jenže co když je bílý autor napíše mizerně? Je špatná reprezentace lepší než žádná reprezentace? Hodně lidí řekne že ano, hodně, že ne. Pro někoho může přítomnost někoho z jejich skupiny v knize hrát obrovskou roli, bez ohledu na to, jaký to bude v příběhu dávat smysl.

A takový požadavek může vyústit v mizerné psaní, například proto, že autor potřebuje jen splnit tento požadavek. Případně se nakladatel drží tohoto trendu na rozmanitost, aniž by si udělal průzkum o tom, co to vlastně ta rozmanitost je.

Takže vyvstává otázka, zda je pro bílé autory lepší psát jen bílé a hetero postavy a nechat jinak barevné a jinak orientované autory psát ty další postavy? Jenže tím se celá tvorba dostává do velmi vymezených koridorů typu „ty piš jen tohle a ty zas tohle“. A samozřejmě je hodně autorů, co nespadají ani do jednoho z toho, nebo chtějí prostě dělat obojí. Pokud máte možnost psát, chcete psát nějak dobře, aniž byste cíleně někoho urazili.

Ať to uděláš jakkoli, bude to blbě

Jenže to je dost obtížné, protože nejspíš ať tu věc napíšete jakkoli, je to vždycky z privilegované pozice. Takže bez ohledu na to, kolik znalostí máte, někdo další si to vyloží po svém. Autor si může udělat knihu samozřejmě jakýmkoli způsobem, jenže si musí být vědom, že to může mít nějaké následky. Takže pokud ji udělá čistě bíle hetero, nejspíš ji určitá skupina lidí nebude určitě číst.

Nutnost nákupu a preference

Pravdou je, že nikdo čtenářům nedrží u hlavy pistoli a autor nemá přístup k jejich bankovnímu účtu. Nákup a podpora autora je tedy čistě v rukou čtenářů. Hodně z nich je ovšem rádo součástí hypu a pokud Velký autor vydá Novou knihu, chtějí ji mít prostě z principu. Nikdo je do toho nenutí kromě nich samotných. Na trhu najdete stále obrovské množství knih, takže nejspíš nebude problém najít jinou kombinaci obsahu a vlastností autora, která bude čtenářsky vyhovovat.

Ani jedna z preferencí nemusí rušit preference předchozí. Takže pokud mají čtenáři dostatek možností výběru, je docela nefér chtít po autorech změnu jejich stylu. Oni sami to mohou udělat, aby vyhověli čtenářům nebo protože si chtějí rozšířit vlastní záběr. Přestat si kupovat jejich knihy je naprosto oprávněné, ovšem o svém psaní rozhodují jen autoři sami. A také nemají žádnou povinnosti zahrnout požadovanou rozmanitost do svých děl.

Průzkum nových vodstev

Pokud tak hrozně toužíte po knize od takové skupiny nebo s konkrétním tématem menšin, prostě si zkuste najít autora, který tohle produkuje. Neškodí obecně jednou za čas revidovat vlastní psací návyky a zkusit nějaké nové směry či nové osobnosti. Pokud si chcete rozšířit čtenářský záběr, máte obrovskou spoustu možností, takže vyčítání autorům zajetým v určitém funkčním rytmu, že tohle nedělají, fakt není dobrý postup.

Stejně tak si můžete stále užívat autory, které v nějakém ohledu kritizujete. Autoři mohou vzít kritiku na vědomí a změnit svůj přístup. Celá souhra autora a čtenáře je ovšem oboustranně velmi volný proces bez jakýchkoli závazků. Do této hry samozřejmě vstupují také nakladatelé, kteří v zásadě určují trendy a tím, co se rozhodnou vydat, ovlivňují možnosti obou stran barikády. Pokud vám chybí rozmanitost, prozkoumejte nové vody. Asi vždycky najdete něco, co jste ještě nečetli.

Zdroj: WordNerds