Zdravím vás. Dneska se budeme bavit o několika odlišných způsobech, jak přistoupit ke konstrukci zápletky románu. Určitě jste na to téma už našli hodně informací, že to máte dělat tak nebo onak. A více co? Myslím, že je k dispozici opravdu hodně způsobů. Dneska si proto projdeme celkem 6 metod, přičemž na konci vám nabídnu sedmou, která používá něco z každé předchozí.

V první řadě je třeba říct, že není jedna cesta, jak vytvořit zápletku knihy. J. K. Rowlingová je známá tím, že dělá osnovy na milimetrový papír, než se do nich pustí. Stejně známý Stephen King napsal Misery stránku po stránce. Netušil, co se v příběhu stane dál. To samé dělá třeba Lee Child. Zkrátka neexistuje jedna metoda pro zápletku. Pokud vám to někdo tvrdí, jednoduše neříká pravdu.

Jako ve filmu

Pojďme se tedy rovnou podívat na první metodu, tvorbu zápletky jako ve filmu. Jakmile tuhle strukturu objevíte, uvidíte, že scénáristi a filmoví tvůrci jsou ohledně ní velmi striktní. Asi 25 % stránek bude připadat na ustanovení statusu quo. Pro hlavní postavu přijde nějaký signál k výpravě. Následuje debata nebo jeho odmítnutí.

Poté něco, co hrdinu donutí k přechodu do druhého jednání.

Struktura zápletky:

Nastavení: 25 % – Získáme tvar státu quo. Pak přijde pobídka k dobrodružství (Call to Adventure), debata či jeho odmítnutí…pak hrdina vstupuje do druhého aktu.

Prostředek: 50 % – Začíná milostná nebo jiná sekundární zápletka, rozvíjí se hlavní příběh. Uprostřed vypadá vše dobře nebo beznadějně, protistrana se blíží, vstupujeme do třetího jednání.

Krize a rozuzlení: 25 % – Vše je ztraceno, hrdina je v temnotě. Přichází čerstvý nápad, nové odhodlání, poslední pokus o záchranu a velké finále.

To je střed knihy, kde se věci mění, vyvíjí a začíná jít do tuhého. Typicky také v této části přichází milostná linka nebo nějaký druh sekundárního příběhu, zatímco se rozvíjí hlavní plán. Tomu scénáristé říkají příslib premisy (promise of premise). Vyvíjí se totiž povaha celého filmu či příběhu.

Uprostřed snímku či příběhu bude všechno vypadat moc dobře nebo úplně špatně a vypadá to jako finále. Právě tehdy však dochází ke zhroucení stavu, kdy protistrana získá všechny výhody a přecházíme do třetího jednání.

To je místo pro krizi a rozuzlení, tedy poslední čtvrtinu příběhu. Tady je hrdina vždycky ztracen. Je to temná noc duše (dark night of the soul). Je tu vnější i vnitřní kolaps, objeví se však i nová idea, osvěžení či inspirace. Také nové odhodlání, jedna poslední snaha a velké finále.

To je v základu klasická struktura zápletky filmu. Jestli chcete plánovat tímto způsobem, pak je nejlepším úvodem Save the Cat od Blakea Snydera. Velmi jednoduché čtení a velmi jasné ohledně struktury, které potřebujete dosáhnout.

Je tu však jeden zádrhel, protože vy jste spisovatelé, nikoli scénáristé. Filmoví tvůrci se snaží tvrdit, že struktura vyprávění je zcela univerzální, což ale prostě není pravda. Ano, platí, že je to univerzální pro filmy a pro některé typy knihy.

Existuje ale spousta románů, které do této struktury nijak nezapadají. Což nás velmi plynule přivádí k druhé metodě.

Zbývá vám ještě 70 % článku.
Chcete-li pokračovat ve čtení, přihlaste se k odběru newsletteru nebo zalogujte.