Ahoj, přátelé, vítejte zpátky. Místo toho, abych se dnes zabývala radami ohledně psaní, budu se věnovat otázkám z Tumblru. Konkrétně jaké jsou návyky a zvyklosti vysoce efektivních autorů. A i když nevím, jak jsou na tom ostatní, autoři udělala jsem si nějaký výzkum, kde jsem srovnala je i sebe. Následně jsem dala dohromady výběr 10 těchto zvyků, takže se do toho můžeme rovnou pustit.

Čtěte (opravdu hodně)

Čtením vlastní žánru se můžete soustředit přímo na oblast, ve které chcete působit. Čtěte ale i mimo svou oblast, protože vám to bude rozšiřovat možnosti. Autoři potřebují číst, aby se jejich psací styl nestal časem zatuchlým. A hlavně čtení vás nejspíš původně inspirovalo k tomu, abyste sami začali psát. Takže rozhodně s tímhle neztraťte spojení a neustále čtěte.

Pečlivě si rozvrhujte svůj čas

Všichni jsme vytížení a máme toho hodně. Ale vytíženost není žádnou omluvou. Takže kdy budete psát? Před prací nebo po ní? Během víkendu nebo během týdne? Hodinu denně? Každý den? Potřebujete být zcela konkrétní ohledně toho, kdy se reálně pustíte do psaní. Kdy se skutečně zavážete ke slovům na papíře. To je podstatné hlavně u vaší první práce.

Pokud chcete, můžete najít mnoho způsobů i aplikací, jak sledovat, kolik času psaním strávíte – hlavně jestli to máte jako profesi. Pokud jste na sebe od začátku tvrdí, budete mít velmi dobrý přehled o vlastním výkonu. Tedy za jak dlouho napíšete konkrétní počet stran. To vám pomůže stanovit si na určitý čas reálné a dosažitelné cíle.

Jedna věc je ale naprosto jistá – nečekejte na inspiraci. Nesnažte se „najít čas“ na psaní, udělejte si ho. Udělejte z něho trvalou součást vašeho denního rozvrhu a držte se toho.

Nastavte si plán deadlinů (včetně detailního plánu mezikroků)

Někdo dává přednost týdenním cílům, jiní zase ročním cílům. Váš roční cíl bude nejspíš napsat knihu nebo dokončit vaše současné psaní do konce roku. Jeden z hlavních důvodů, proč se to mnoha lidem nepovede, je, že si nestanoví konkrétní a detailní plán na dosažení tohoto mohutného cíle za delší časové období.

Osobně dávám přednost tomu dávat di hlavní cíl, plus čtvrtletní a měsíční mezicíle. Může se to zdát jako mnoho cílů najednou, jsou to ale jen mezičlánky jednoho velkého cíle. Minulý rok jsem měla například roční cíl napsání pokračování Alphy Drive, který se jmenuje Ora Omega. Kompletně zeditované a dokončené na konci toho kalendářního roku.

Nastavila jsem si počet slov na první a druhé čtvrtletí, což bylo 35 000 slov. To je dohromady 70 000 slov, což je hrubopis. V červnu jsem tohle měla hotové. Třetí kvartál pak zahrnoval editaci a předělávky, aby byl text připravený pro betačtenáře. Poslední čtvrtletí zahrnovalao betačtení, zanesení poznámek a pak odeslání rukopisu editorovi.

Nebudu lhát, cíle z posledního čtvrtletí se přesunuly na začátek dalšího roku, ale stále se mi daří držet se data vydání, které jsem si stanovila původně. A jsem si skoro jistá, že bez celkového cíle a těch měsíčních mezicílu by bylo postupné posouvání prakticky nemožné. Takže ty mezikroky jsou opravdu důležité.

Najděte si své šťastné místo (a pište jenom tam)

Vy sami si potřebujete zjistit, v jakém typu prostředí jste nejproduktivnější a přizpůsobit tomu svoje okolí. Někteří lidé dovedou pracovat na hlučných místech, jako jsou kavárny nebo dokonce při čekání na vlak nebo metro. Další se potřebují zamknout v tichém prostředí, kde nejsou jakékoli rušivé elementy.

Zjistěte, co funguje právě vám a slibte si psát právě jen v tomto prostředí. Protože právě takové místo vám pomůže k té nejvyšší produktivitě.

Dokončete svou práci

Nezačněte psát první kapitolu, abyste se pak zastavili a editovali ji. Protože velmi pravděpodobně hrozí, že se takto budete zastavovat minimálně u každé kapitoly a snažit se ji editovat, dokud nebude naprosto perfektní. A abych byla upřímná, naprosto tak přijdete o hybnost práce. Jak už jsem zmínila jinde, psaní a editování jsou dvě naprosto odlišné věci. A v mozku využívají také jiné systémy.

Dokud píšete, prostě pište a nenechte se zastavit chybami a nelogičnostmi. Jakmile budete mít za sebou první draft. A tím myslím opravdu celý rukopis. Vraťte se na začátek a plně se ponořte do editací. Nejdřív ale opravdu dokončete práci.

Vyviňte si opravdu hroší kůži

Jestli je potřeba se v životě obecně naučit jednu věc, pak to, že lidé jsou potvory. Ať už se věnujete čemukoli, vždycky vás bude někdo hejtovat. U psaní nebo jakéhokoli umění je to ještě horší, protože svou tvorbu prezentujete veřejně. Ať už to děláte jakkoli, vždycky vám to bude někdo dávat sežrat.

Bez ohledu na to, jak vyladěná, dobrá a hezky udělaná vaše kniha bude, vždycky tu bude někdo, komu se to nebude líbit a nebude vám moci přijít na jméno. A je to tak v pořádku. Jen si pamatujte, že to tak je a nemůžete s tím nic udělat. Jen si vyviňte nějaké psací sebevědomí, hroší kůži vůči nenávisti a nenechte se negativitou rozhodit.

Krásně to shrnula Eleanor Roosevelt: „Nikdo vás nemůže donutit cítit se méněcenně, pokud s tím nebudete souhlasit.“

Vytvořte si autorský tým

Kromě rodiny a přátel, kteří by měli vědět, jak důležité je pro vás psaní, si postavte do rohu taky pár dalších lidí. Betačtenáře, editory, grafiky kvůli obálce. Mít v životě lidi tohohle typu vám nejen pomůže s vydáním samotné knihy, ale je to důležité také pro vás jako člověka. Vaši betačtenáři a další autoři se dost možná stanou vašimi nejlepšími životními přáteli.

Vybudujte si takovou komunitu a celý proces bude mnohem příjemnější, zábavnější a jednodušší.

Milujte své čtenáře

Vaši čtenáři jsou důvodem, proč tohle vůbec děláte na nějaké vyšší úrovni. Bez nich není váš příběh čten ani slyšen. Takže i když píšete přirozeně také pro sebe, mějte na paměti, že píšete také pro svoje čtenáře. Oceňte to, že do vaší knihy investují peníze a energii a odveďte skutečně tu nejlepší práci, jakou dovedete. A dbejte na to, aby měli pocit, že čas strávený s vaší knihou pro ně byl příjemným časem a nikoli bezvýznamný oběť.

Komunikujte

Vaši čtenáři a fanoušci se s vámi budou chtít spojit přes socnety, takže jim určitě věnujte nějakou pozornost. Važte si jich, protože oni si berou čas ze svých dnů, aby si přečetli něco, co jste napsali. Ten čas takhle tráví dobrovolné a ještě za to platí. Takže odpovídejte na otázky, berte jejich zpětnou vazbu v úvahu a odpovídejte na Messengeru.

Hodně z nich třeba také inspirujete k psaní. Buďte takový typ autora, k jakému byste sami rádi promluvili, když jste s psaním začínali.

Milujte to, co děláte

Tohle je tak trochu očividné, ale psaní je těžké. Napsat knihu je ještě těžší. A propagovat svůj příběh vstříc masám je ještě těžší. A pokud vás to na konci dne celé netěší, je možná načase podívat se po jiné životní náplni. Pamatujte si také, že jen velmi málo autorů reálně ví, co vlastně dělají, dokud to nedokončí.

Jak řekl Joseph Chilton Pierce – „Abychom dovedli vést tvořivý život, musíme se zbavit strachu z chybování.“

Zdroj: KristenMartin