Která ze dvou technologí dokáže přežít sama o sobě?

Zjisti víc

 

 

AuthorLevelUp: Přechod od povídek k románům

Nedávno jsem obdržel komentář od svého sledujícího Billa:

„Snažím se přejít od psaní povídek k psaní románu. Už jen pomyšlení na zaplnění tolika stránek je ale hrozně děsivé. Máš nějaký návod, jak ten přechod provést?“

Dneska si tedy povíme něco o tom, jak přejít od povídek k románům. Pokud jde o tento přechod, možná tomu nebudete věřit, ale kdysi jsem na tom byl úplně stejně. Začal jsem totiž psaním poezie, maturoval jsem psaním povídek a psaní románu vypadalo jako extrémní množství práce. Myslel jsem si, že to prostě nikdy nedokážu.

Měl jsem tehdy kamaráda, který mě dostatečně kopal do zadku a furt mi říkal, že to dokážu. Prostě to mám zkusit. Teďka má m na kontě přes 30 románů a přijde mi směšné, že jsem si něco takového kdysi vůbec myslel.

Když s tím ale začínáte, je velmi snadné si myslet právě něco takového. Protože jestli jste do té doby psali jen povídky, tak ty mají odlišnou strukturu. Jsou kratší a většinou jsou mnohem jednodušší, než romány. Proto je pak velmi přirozené podívat se na román a říct si Proboha, něco takového nikdy nedokážu.

Osnova nebo průzkum?

První věcí, kterou potřebujete provést, je určit si, jestli píšete podle osnovy a jste architekt, nebo ji nepotřebujete a jste snovač. Architekt je tradičně někdo, kdo si udělá osnovu příběhu a podle té pak postupuje. Zahradník nemá tušení, kam a jak se dostane a prostě píše. Příběh mu vzniká pod rukama z ničeho.

Tipuju, že většina lidí, kteří se na tohle koukají, bude dělat osnovu, minimálně na začátku autorské kariéry. Takže tohle si pro sebe nejdřív nějak určete.

Existuje hned několik metod, jak vytvořit osnovu pro příběh a dělal jsem taky video o 10 způsobech, jak dělat osnovu. Několik si jich najděte a zvolte si tak 3, které ve vás budou nějak rezonovat. Pak je jen podrobně studujte, ideálně pomocí knihy napsané pomocí takové metody, tedy konkrétního autora. Projděte si s ním rozhovory, abyste pochopili, jak podle konkrétní metody osnovat konkrétní knihu.

Čtěte ty knihy klidně víckrát, abyste v nich ten proces spatřili. Pak se podívejte na 3 filmy a přečtěte si další 3 knihy, lhostejno jaké. Pointou je vaše schopnost detekce té osnovy v něčem dalším. Jakmile se vám to povede, získáte povědomí o procesu stavby toho příběhu.

Knihy jste četli celý život, stejně tak sledovali filmy, ale asi jste nikdy moc nepřemýšleli o jejich struktuře. Pak přijde moment, kdy dokážete vnímat, co autor provádí, jak to provádí a k čemu to vede. Následně to můžete aplikovat i na vlastní příběh.

Kritické části procesu

Hlavně pamatujte, že to bude velmi vyčerpávající a není to sprint, je to maraton. Když budete psát svou první knihu, tak vás to totálně vyčerpá, v mnoha případech i fyzicky. To k tomu patří a je to naprosto normální. Potřebujete jen trénovat, abyste pak dokázali psát romány pravidelně.

Takže jste udělali tohle všechno, mám ještě pár videí, která vás provedou celým procesem. To i moje kniha vás provedou procesem, protože podle nich pochopíte, jak je kniha postupně skládána dohromady včetně některých příkladů.

Třeba máte zrovna teď konkrétní námět a nápad, jak by měla vypadat. Třeba už i kus osnovy. Nebo jste si zvolili ji nedělat. Potřebujete ale pochopit proces, protože právě u něj začnou lidi odpadávat jako mouchy.

Děje se totiž následující věc.

Sednete si a začněte psát tu knihu. Cítíte se přitom úžasně, je to pro vás nové dobrodružství, což vydrží prvních asi 10–15 %. Budete ten příběh milovat a on zase vás. Pak se ale jednoho dne vzbudíte a budete mít pocit, že jste napsali akorát kopu sraček.

Takže s tím budete chtít akorát seknout, budete o sobě jen pochybovat, budete pochybovat naprosto o všem na každé stránce, kterou jste vůbec napsali.

To je opět naprosto normální. Ale v tomhle prvním krizovém momentu to sejme nejvíc lidí a prostě odpadnou. Je to někde během první čtvrtiny, 15–25 % knihy. Klíčem je pohybovat se pořád dopředu bez ohledu na to, jak hrozně to bude vypadat. Pište bez ohledu na výsledek. Psali jste třeba 500 slov za den a teď jste rádi, že dáte 100? Protože dost dobře nevíte, co se bude dít dál? Ale 100 slov je taky pokrok.

Prostě se pohybujte dopředu, a nakonec bude matematika slov pracovat pro vás a zase se rozjedete víc. Za nějakou dobu se potom dostanete do prostředka románu, kde se to zase trochu zkomplikuje. Bude to trochu divné, zase pokračujte. Hodně těžké to bude někde v poslední čtvrtině, kdy máte cca 75 % knihy.

Už to nebude tak náročné, jako ten první zásek, ale hodně lidí s tím i tady sekne.

Když skutečně vytrváte, dostanete se do stavu, kdy máte hotový první draft, tedy první verzi příběhu. Ta bude potřebovat revize a úpravy, pointou ale je, že máte něco v ruce. Nemáte jen myšlenku v hlavě, první draft je lepší než nic.

S tímhle v ruce se můžete po čase pustit do revizí, můžete přemýšlet o vydání a dalších věcech. Nic z toho nemá smysl si rozmýšlet, když nemáte v ruce rukopis.

Proces je ovšem tím, kde většina lidí odpadne. Díky němu budete vědět, co potřebujete udělat, co má dělat postava, co má v příběhu být. Jenže jakmile to začnete dávat na papír, bude to mnohem těžší než o tom jen přemýšlet.

Jak by to tedy celé mělo ideálně vypadat?

Rozmyslím si, jestli dělám osnovu nebo ne.

Poučím se od autorů, kteří postupují podle stejné metody, která se mi zamlouvá, protože takhle budu o příběhu přemýšlet.

Pak si sednu, abych skutečně pronikl do toho procesu, protože ten bude trvat mnohem déle u první knihy.

V mém případě trvala první kniha 18 měsíců. Druhá mi pak zabrala 9 měsíců, třetí jen 4. Na každé napsané knihy se tohoto totiž spoustu naučíte, co pak můžete použít v té další. Postupně zjistíte, že píšete opravdu rychle a efektivněji.

Zdroj: AuthorLevelUp

Upozornění: Veškeré návody, tipy a rady ohledně psaní je na místě brát právě jako rady a tipy, nikoli neotřesitelnou pravdu vytesanou do kamene. Je možné je porušovat a mnoho úspěšných autorů to dělá. Prvním krokem k funkčnímu porušení pravidla je však jeho dobrá znalost aneb Naučte se pravidla, abyste věděli, jak je správně porušit;-)

Související články

Vivien Reis: 6 důvodů, proč psát povídky

Vivien Reis: 6 důvodů, proč psát povídky

Povídky. Jsou vůbec k něčemu? Absolutně ne. Ne, jen si dělám srandu. Tak to pojďme zjistit. Dnes se tedy budu věnovat důvodům, proč si myslím, že byste měli psát povídky. Kdybyste se mě ještě před pár lety zeptali, jestli považuju povídky za užitečné, řekla bych vám,...

Líbí se ti článek? Lajkni / sleduj / sdílej, ať ti nic neuteče.

Jestli ti dokonce nějak pomohl v psaní nebo tě přivedl na nějaké další myšlenky, zvaž podporu webu.

0 komentáøù

Pøidat komentáø

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *