Ahoj, tady Ellen Brock, editorka. Dneska se budeme opět bavit o scénách. Vím, že jsem o nich mluvili už dříve, dnes se ale chci méně soustředit na specifickou struktury nebo strategie. O to více přijde na řadu něco jako diagnostika scény.
Co se dá dělat v případě, že máme pocit, že scéna úplně nefunguje, ale nevíme přitom, čím to je? Právě to nás bude dneska zajímat a udělala jsem k tomu i diagram. Omlouvám se, že to bude trochu rozptylující, ale opravdu nechci na nic zapomenout. Je toho totiž docela hodně k zapamatování, nechci také vynechat žádné opravdu podstatné informace.
Takže se do toho rovnou pustíme.
Úplně nahoře je základní otázka:
Posouvá ta scéna děj nějak dopředu?
Tohle je totiž opravdu důležité pro každou scénu. Co je ale vlastně posun děje? Označujeme tím něco, co mění směr toho, co potřebuje postava udělat. Postava tedy teď potřebuje udělat něco jiného, než co potřebovala, než se tato scéna odehrála.
Možná ji něco zastavilo v její aktivitě, mohla získat novou informace. Může to být jak pozitivní, tak i negativní, jen to musí změnit perspektivu činnosti postavy. Dá se o tom také přemýšlet jako o řetězu. Celá zápletka je řetězem propojených událostí. Pokud můžete jednu z nich odebrat a řetěz je stále silný a dává kompletně smysl, pak tato scéna neposouvá zápletku dopředu. Pokud se děj posune právě touto scénou, je to klíčový bod.
Právě tady tedy začínáme klást otázky: Funguje tahle scéna jako silný článek řetězu? To je naprosto nezbytné pro pochopení celé zápletky. V tuto chvíli tedy řekneme, že ano – pohybuje dějem dopředu a je zcela nezbytná.
Zde se zeptáme:
Potřebuje čtenář opravdu vidět, jak se konkrétně tohle stalo?
Myslíme tím drama, které se odehrává a celou rozvinou scénu. Nebo je jen nutné, aby vědět, že se něco takového odehrálo? Někdy máme totiž jen scény, kde vlastně jen ubíhá čas nebo se mění lokalita. A čtenář tohle opravdu nepotřebuje zažívat na vlastní kůži. Jen potřebuje vědět, že se to odehrálo.
Méně často máte situaci, kdy došlo k vývoji děje, kterého se však čtenář nepotřebuje účastnit. Postava jde třeba do knihovny, ale nenajde tam žádnou důležitou informaci. Můžete popsat, že jde do knihovny, zkouší něco zjistit a hádá se s knihovnicí nebo kýmkoli, kdo jí může pomoct. Reálně je však nutné říct jen to, že v knihovně nebylo nic užitečného.
Někdy je proto dobrým řešením to jen shrnout na začátku další scény a nerozvádět to. Jen to uveďte nebo osvětlete na začátku toho, co je jinde a už funguje. V knihovně jsme nic nenašli, v knihovně nic nebylo, výlet do knihovny byl ztrátou času. A prostě to tak nechte. Někdy opravdu není potřeba čtenáři všechno ukazovat, jen sdělíte, že se to odehrálo.
Takže to je základní otázka, jestli to čtenář potřebuje skutečně vidět.
Pokud je potřeba scénu přímo vidět a dramaticky ji ztvárnit, a přece nefunguje, je třeba položit si další otázku:
Je v ní nějaký konflikt?
Obsahuje ta scéna něco, co je pro postavu opravdu riskantní a nebezpečné? Běžným problémem u konfliktu je jeho nepochopení autorem. Věří totiž, že konflikt je jen něco špatného, co se postavě může stát.
0 komentáøù