Pozemšťan / The Man from Earth aneb Přeživší kromaňonec

autor: | Čvn 26, 2022 | Hodnocení / Recenze | 0 komentářů

Edith (naštvaně): Kde jsi byl v roce 1292?
John Oldman (klidně): Kde jsi byla v tento den před rokem?

Tohle komorní scifi mi bylo kdysi doporučeno na pivku jako zajímavý filmový počin. Vyklubal se z něj jeden z mála opravdu inteligentních scifi snímků za poslední dobu a potvrdil, že pokud máte skutečně dobrý nápad, nepotřebujete tunu efektů k jeho provedení.

V tomhle filmu nejsou pokud si dobře vzpomínám efekty žádné.

A zápletka…?

Uznávaný profesor historie John Oldman se zcela nečekaně rozhodně rezignovat na své posty a opustit své dosavadní působiště na univerzitě. Jeho kolegové jsou tím zcela zaskočeni a v momentě jeho stěhování věcí z domku do auta jej ,,přepadnou“ a zajímají se o jeho důvody.

Po nějakém tom konverzačním mlčení a vyhýbání se přímé odpovědi na jejich otázky přichází odpověď podle všeho upřímná, leč zcela neuvěřitelná. John svým kolegům tvrdí, že jeho hlavním důvodem je nesmrtelnost. Je totiž kromaňonským člověkem, který přežil do dneška.

Žije na Zemi už nějakých čtrnáct tisíc let a vždycky jednou za deset let musí změnit působiště, protože zpravidla tehdy dochází jeho okolí, že nestárne.

Protože je místnost plná vysokoškolských vyučujících a ještě plnější akademických titulů, začíná vynikající argumentační přestřelka. John podle vlastních slov nemá žádné super schopnosti, ani dokonalou paměť nebo znalosti. Je prostě anomálií, která jednoduše přežila, pravděpodobně díky schopnosti dokonalé obnovy tělesných buněk.

On jim své tvrzení není schopen dokázat, oni jemu žádný jeho argument plnohodnotně vyvrátit. Trhliny, které doufali najít v jeho tvrzení, nepřicházejí….a jejich jistoty se začínají jedna po druhé pomalu, ale o ti jistěji hroutit….

Připravte se na diskusi o člověku, historii, existenci, plynutí času i náboženství a jedné osobě napříč časem. Na konverzaci mozků s Mozkem o tom, jak vnímáme sami sebe, jak vnímáme vlastní možnosti poznání a nakolik je pevné to, co tak sebejistě nazýváme vědeckými jistotami.

A na jedné straně stojí (vlastně sedí) ti, kdo tyto stránky života studují a své poznání předávají dál. A proti nim stojí (vlastně prochází po místnosti) Ten, který je – aspoň podle vlastních slov – skutečně prožil.