Průměrem hodnocení povídek to vychází lehce nad tři, pocitově někde mezi 2-3. 4 velmi zdařilé kousky jsou převáženy průměrem a někdy totálním WTF bizárem. Celé mi to přijde jako taková "malá domů", kdy je pět výherců soutěže webovýho portálu doplněno organizátory. Výsledek neurazí a nenadchne, za chvíli vyšumí a svět se točí dál.

Anubis

Egyptské prostředí je atraktivní a deníková forma má spád. Jenže je to už z principu hrozně předvídatelný v šabloně "expedice v Egyptě do něčeho rejpla a dostala přes prsty".

Auto budoucnosti

Na rovinu...furt jsem čekal na něco zajímavýho, nějakej zvrat a na nějakou opozici ústřední postavy...a vono nic...

Do skonání světa

Přestože jde vlastně o popis a vnitřní monolog, neztrácí text jiskru a má velmi příjemný jazyk. Trochu mi to připoměnlo Času navzdory z Dračího řádu, jen tady je vyústění jiné.

Dušičkář

Moc příjemná univerzální miniatura.

Libido zahradního stínu

Hmm...tohle mělo být asi něco hrozně hlubokého a silně metaforického, možná rozbor nějakého společenského či lidského vnitřního problému. Text měl být asi buď ještě kratší, nebo naopak mnohem, mnohem delší. Takhle je z toho jen totální WTF, i když psané krásným jazykem se zajímavými obraty.

Mensibia

Hmm...většina "stopáže" je dost na nic kvůli trvající nucené drsnosti a vtipnosti, což ještě podtrhuje skutečnost, že jde prakticky jen o popis. Takže přehlídka hlášek skoro v každém odstavci, stokrát omletých přirovnání a toho, jakej je hlavní hrdina bourák, jak mu vlastně skoro nic nevadí a věznice na Měsíci je pro něj skoro havaj. Asi jsem se tomu měl tlemit...no zdvižený koutek se za celou dobu objevil možná dvakrát.

Závěr se "systémem duší a těl" je hezky navržený, pointa očekávatelná - nejde o to, jestli se něco podělá, ale jak. A něco podobnýho tomuhle bylo tušim v závěru druhýho nebo kterýho Nekroskopa.

Nesnesitelná těžkost bytí

Až na ne úplně jasný závěr moc příjemné jak stylem, tak nápadem a jazykem. Konečně povídka, která stála za to.

Prostě jen tak umřít

Krásně napsaná existencieální věc, kde se trochu střetává Planescape Torment a Červený lev...jen ten konec mě trochu zklamal.

Vy, lidé

Po nějaké době povídka, která ve mě přes slušný a zajímavý jazyk nevzbudila naprosto žádnou emoci. Jo, prostě mi to vlastně bylo celý naprosto u prdele, navíc teprve z nalezené recenze jsem zjistil, že je to povídka z nějakýho světa, kterej autorka už někde představila. Hmm..dobrý, tak dál. Obsahově mi to přijde jako vytržený z něčeho delšího, akorát že tady nám někdo sežral začátek a k postavám přicházíme až po průseru. To výsledku taky moc nehelplo. Takže sakum prdum takové amorfní nic. Nějak jsem si vzpomněl na Donutilovo: "Co to mělo byt?" z Tankového praporu...celkem shrnuje moje pocity.