Co všechno se může stát, když se do matičky stověžaté zatoulají tři magická koťata, kterým se probouzí schopnosti…

Zjisti víc

 

Uchovej mou duši

Průměrem hodnocení povídek to vychází lehce nad tři, pocitově někde mezi 2-3. 4 velmi zdařilé kousky jsou převáženy průměrem a někdy totálním WTF bizárem. Celé mi to přijde jako taková “malá domů”, kdy je pět výherců soutěže webovýho portálu doplněno organizátory. Výsledek neurazí a nenadchne, za chvíli vyšumí a svět se točí dál.

Anubis

Egyptské prostředí je atraktivní a deníková forma má spád. Jenže je to už z principu hrozně předvídatelný v šabloně “expedice v Egyptě do něčeho rejpla a dostala přes prsty”.

Auto budoucnosti

Na rovinu…furt jsem čekal na něco zajímavýho, nějakej zvrat a na nějakou opozici ústřední postavy…a vono nic…

Do skonání světa

Přestože jde vlastně o popis a vnitřní monolog, neztrácí text jiskru a má velmi příjemný jazyk. Trochu mi to připoměnlo Času navzdory z Dračího řádu, jen tady je vyústění jiné.

Dušičkář

Moc příjemná univerzální miniatura.

Libido zahradního stínu

Hmm…tohle mělo být asi něco hrozně hlubokého a silně metaforického, možná rozbor nějakého společenského či lidského vnitřního problému. Text měl být asi buď ještě kratší, nebo naopak mnohem, mnohem delší. Takhle je z toho jen totální WTF, i když psané krásným jazykem se zajímavými obraty.

Mensibia

Hmm…většina “stopáže” je dost na nic kvůli trvající nucené drsnosti a vtipnosti, což ještě podtrhuje skutečnost, že jde prakticky jen o popis. Takže přehlídka hlášek skoro v každém odstavci, stokrát omletých přirovnání a toho, jakej je hlavní hrdina bourák, jak mu vlastně skoro nic nevadí a věznice na Měsíci je pro něj skoro havaj. Asi jsem se tomu měl tlemit…no zdvižený koutek se za celou dobu objevil možná dvakrát.

Závěr se “systémem duší a těl” je hezky navržený, pointa očekávatelná – nejde o to, jestli se něco podělá, ale jak. A něco podobnýho tomuhle bylo tušim v závěru druhýho nebo kterýho Nekroskopa.

Nesnesitelná těžkost bytí

Až na ne úplně jasný závěr moc příjemné jak stylem, tak nápadem a jazykem. Konečně povídka, která stála za to.

Prostě jen tak umřít

Krásně napsaná existencieální věc, kde se trochu střetává Planescape Torment a Červený lev…jen ten konec mě trochu zklamal.

Vy, lidé

Po nějaké době povídka, která ve mě přes slušný a zajímavý jazyk nevzbudila naprosto žádnou emoci. Jo, prostě mi to vlastně bylo celý naprosto u prdele, navíc teprve z nalezené recenze jsem zjistil, že je to povídka z nějakýho světa, kterej autorka už někde představila. Hmm..dobrý, tak dál. Obsahově mi to přijde jako vytržený z něčeho delšího, akorát že tady nám někdo sežral začátek a k postavám přicházíme až po průseru. To výsledku taky moc nehelplo. Takže sakum prdum takové amorfní nic. Nějak jsem si vzpomněl na Donutilovo: “Co to mělo byt?” z Tankového praporu…celkem shrnuje moje pocity.