Hmm….ne, na popud okolí jsem tomu dal ještě jednu šanci, ale odkládám na stránce 173 ad acta. Ta kniha je sice hezky napsaná a má některý zajímavý vlastnosti, ale pro mě selhává z několika čistě konstrukčních důvodů. Může obsahovat spoilery (jestli v knize nějaké jsou).
Svět možná zajímavý, ale naprosto nepostihnutý: u fantastiky mám rád vlastní universa či světy a rád čtu o tom, jak se autor s čím vypořádal, jak změnil parametry reality a jak si s ní hraje. Tady nejsem naprosto schopen odvodit, jestli jde o vlastní svět nebo nějakou variantu Evropy. Cítím sice za příběhem nějakou vlastní tvorbu díky kalendáři, měnovým jednotkám a dalším detailům, ale ty jsou natolik roztříštěné a nerozvinuté, že pouze matou. Kolo času vrhalo čtenáře do děje stejně bez vysvětlování, ale mělo vzadu slovník, kde se pojmy a vztahy daly hnedka najít.
Motiv údajné legendy, která pomocí kronikáře uvádí svůj příběh na pravou míru je hodně povedená zápletka. Nebo by byla, kdybychom byli obeznámeni s tím, co si o něm kdo říká a verze, kterou je potřeba napravit, byla vůbec přítomna. Tedy kdyby první díl byl tak pátý nebo osmý. Takhle “příběh” od počátku spoileruje sám sebe (formulace z jiného DK komentáře). Například u Harryho Pottera tento princip fungoval – v momentě, kdy líčil svoji verzi návratu Voldemorta a stál tak proti oficiální vládní verzi.
Kvothe coby protagonista je tady naživu a víme tudíž, že ze všeho vyvázl a všechno překonal. Jako čtenář tudíž nemám o něj jako postavu strach a o jeho činy zájem. Chybí tu cokoli, u čeho bych si řekl: “Jo tak takhle to bylo, hustý”.
Něco z toho by se dalo skousnout v momentě, kdy by autor nabízel zajímavější šablonu vzpomínek než “dítě herců se dostalo mezi žebráky, dostalo párkrát na budku a pak se asi někde chytlo”. Při studiu u Bena bylo aspoň rozebráno JAK věci fungují, což bylo zajímavé. Pak už přecházíme jen ke slovníkovému výčtu “naučil jsem se tohle a tohle. Tečka.”
