Ahoj, super komunito, tady Ava Jae a tohle je Bookishpixie. Nedávno se mě někdo zeptal, jestli můžu udělat vlog ohledně tvorby zápletky, takže jdeme na to.

Už jsem dřív zmínila, že jsem snovač, ne objevitel, takže…zápletkuju. Pro ty, co to nevědí, snovač je někdo, kdo vytváří osnovu své knihy, ještě než se pustí do samotného psaní. Objevitel je někdo, kdo prostě začne psát bez nějak zvlášť stanovené zápletky.

Brainstorming a seznam

Takže kdykoli dostanu nápad, který je dostatečně nosný na knihu, začnu s brainstormingem. Během toho si udělám dlouhý seznam, obvykle v Evernote nebo na papír, kde dávám nápady do odrážek. Tam může být cokoli od jména hrdiny po střípek nápadu, nebo obrázek, nebo jen věta. Prostě tam napíšu cokoli, co mě napadne, když se zamýšlím nad námětem a tématem.

Klíčové je se ničemu nebránit, žádný nápad neodmítnout. I když to nakonec třeba nepoužiju nebo ten nápad vypadá hloupě, stejně ho tam napíšu. Tohle je chvíle, kdy dám dohromady spoustu nápadů a obvykle se začne rodit polozápletka. Vyberu zainteresované postavy, navrhnu si hlavní konflikt a vyberu další prvky, které se mohou, ale taky nemusí vyskytnout v konečné knize.

Kladení otázek

Obvykle si hodně často kladu „Co když?“ otázky. Takže třeba „Co když se tohle stane postavě?“ nebo „Co když se jako další stane tohle?“ nebo „Co když se místo tohohle stane tohle?“. Kladení právě takových otázek mi pomáhá nacházet opravdu hodně použitelných nápadů. Jakmile dojdu k tomu, o čem kniha vlastně bude a co bude tvořit zápletku, sestavím si logline. To je shrnutí tématu celé knihy v jedné větě.

AuthorLevelUp: Jak napsat knihu bez osnovy

V tomhle musíte zahrnout hlavní postavu, její cíl, co jí stojí v cestě a co ztratí, pokud toho cíle nedosáhnou. Vypadá to jako hodně, co je potřeba vmáčknout do jedné věty, ale jakmile se vám tohle povede, tak jste odhalili jádro vašeho příběhu. A jako bonus to můžete použít v soutěžích, v dopise nakladateli a na hodně dalších místech. Důvodem, proč si logline dělám takhle brzo je, že mi to pomáhá soustředit se právě na jádro příběhu.

Nový projekt

Takže jakmile mám logline a udělala jsem si základní brainstorming, otevřu si nový projekt ve Scriveneru a jako první si otevřu nástěnku. Nástěnka ve Scriveneru vypadá jako korková nástěnka a kartičkami. Jestli nemáte Scrivener, můžete to takhle udělat na skutečné tabuli se skutečnými kartičkami. No, a jakmile otevřu nástěnku, začnu postupně vyplňovat kartičky. První je tak obvykle spouštěcí událost.

A jen pro připomínku, úvodní událost je událost, která spouští celý vlastní příběh. Ve většině případů vymyslím spouštěcí událost už během toho brainstormingu, takže to pak jednoduše přenesu do Scriveneru. Pak v brainstormování pokračuju, ale už to dělám ve scénách. Každý kartička má větu nebo několik vět, které ji konkrétně popisují.

Postupné rozepisování

Ráda to stavím chronologicky, takže se podívám na kartičku a říkám si „Dobře, co se stane dál?“ Někdy je další scéna něco, co se v knize stane až mnohem později, ale to je v pohodě. Od tohoto momentu se prostě jen sama sebe furt ptám „Co když?“ a takhle přicházím nad další scény, jednu po druhé. Pak scény mažu a přesouvám mezi sebou, dokud nedokončím celou zápletku od začátku do konce.

Taky si v téhle fázi dávám pozor na to, abych měla přístupné všechny hlavní body zápletky, jako je otevření, úvodní událost, rostoucí akci, střed, druhý zvrat (the black moment), finále a tak dále. Jakmile mám zápletku od začátku do konce, tak už mám zhruba 30 – 50 kartiček, tak vím, že můžu začít přímo psát.

Jenna Moreci: Rady pro náctileté autory

Takže od toho momentu…píšu

Jde o to, že na tu osnovu koukám spíš jako na přibližnou mapu než striktní zákon. Často se od tohohle odchýlím, protože mě překvapí postavy, nebo mě po cestě napadne něco super. Pointou ale je, že mi to dává základní směr. Taky mě to chrání před zásekem někde v půlce, protože bych nevěděla, kam mám jít. S osnovou prostě vím, že mám vždycky plán, na který se můžu spolehnout a následovat ho, ať se děje cokoli.

A protože dělám první verze opravdu rychle, je pro mě základ právě tohle nasměrování, abych vždycky věděla, kam zamířit příště.

Ale tohle je jen můj postup. Vy můžete fungovat zcela jinak a to je naprosto v pořádku.

Zdroj: Bookishpixie