Jak se nenechat rozhodit novými nápady na příběhy, když zrovna píšete?

Jen dopíšete konkrétní pasáž a napadne vás něco zcela nového. A řekněte si hele, to je super, na to se teď vrhnu. Jenže během toho psaní vás zase něco napadne a takhle to jde pořád dokola. Takže ano, tohle je problém, kterému čelí opravdu hodně autorů. Říkám tomu problém stříbrné opice. Nechte mě to vysvětlit.

Nápady k nám přicházejí neustále, že? A každý nápad je něco jako stříbrná opice. Je to jako hele, tohle je ta nejlepší věc na světě, podívejte se. Támhle je stříbrná opice, nikdy v životě jsem neviděla stříbrnou opici. Takže jste natolik rozptýleni stříbrnou opicí, že ji prostě musíte mít. Prostě musíte teď hned napsat ten konkrétní nový nápad. Takže si logicky sednete a začnete psát tenhle nápad.

A pak to začne být docela obtížné. Protože píšete tuhle věc a najednou to není tak super a příběh nejde tudy, kudy chcete. A najednou upoutá vaší pozornost fialová opice. A vy si řeknete hele, támhle je fialová opice! Proboha, nikdy jsem neviděl fialovou opici to je ta nejlepší věc pod sluncem. Celý postup se tak opakuje, protože po nějaké době psaní fialové opice uvidíte modrou opici, pak červenou, pak zlatou a tak dále.

Tohle je tedy velmi častý autorský problém a upřímně, jediný způsob, jak ho překonat je všechny tyhle nové opice ignorovat. Nebo je aspoň chytit do poznámkového bloku. Prostě si je někam zapište, abyste je nezapomněli. A pak pokračujte v tom, co jste měli rozepsáno původně.

Osobně se s tímhle problémem barevných opic vyrovnávám tak, že si dávám jejich zpracování jako odměnu za dokončení věci, kterou píšu právě teď. Takže když ke mně nový nápad přijde v momentě předešlého a dosud rozepsaného – což se děje neustále – tak si to jen někam zapíšu a řeknu si, že to bude moje odměna po dokončení rozdělaného.

Jakmile se totiž psaní stane nudnějším a náročnějším, tedy po vyprchání úvodního nadšení, vaše mysl začne automaticky bloumat a tehdy přichází barevné opice. Jenže skok po nich vám nijak nepomůže, protože i tyhle nápady se časem stanou stejně náročným psaním, z jakého jste na ně původně přeskočili. Této zákonitosti se zkrátka nezbavíte a jen tak za sebou budete nechávat horu nedokončených nápadů.

Nový nápad jako odměna za dokončení mě tedy dokáže udržet v soustředění na původní námět a rozdělaný projekt.

Zdroj: JessicaBrody