Dneska to nebude vyčerpávající list, určitě by se takových mylných představ našlo více, ale zatím se pusťme do těch šesti. Nejedná se o omyly, to bychom tu byli věčně. Jedná se o věci, které jsem dělala vědomě a o kterých jsem si myslela, že povedou k dobrému psaní. Zkrátka jsem si upřímně myslela, že tohle a takhle dělat mám.

„Přirozený“ dialog

První chybnou představou o psaní bylo přesvědčení, že dobrý dialog znamená doslovný přepis lidské řeči. A když si přečtete moje starší věci, tak hodně vět, které jsem použila v tomto směru, jsou naprosto směšné. Protože kdykoli jsem si představila, že moje postavy mluví, tak dělají „eh“ a „ahmmm…“ víte, jak lidé mluví normálně. V zásadě cokoli, co byste vystřihli z videa.

A já jsem vždycky zakomponovala všechny tyhle věci, tyhle drobnosti, které mají lidé přirozeně ve své promluvě, protože jsem si myslela, že takhle je to dobrý dialog. Že dobrý dialog je co nejvíce realistický. A upřímně, dobrý dialog, když ho čtete, vypadá realisticky, ale ve skutečnosti takový není. Protože když si přečtete přepis nějakého skutečného dialogu, má v sobě právě spoustu prvků, které vystřihnete.

Takže moje dialogy byly hrozné a pořád se v nich necítím úplně nejsilnější. Je to asi ta část mého psaní, kde mám nejmenší sebedůvěru. Ale na druhé straně bývaly kdysi mnohem, mnohem horší. Protože jsem se snažila o jejich realističnost, ale byly nakonec tak zmatené, že se nedaly číst.

Obětování kvality kvůli „realismu“

Tohle trochu souvisí s předchozím bodem. Myslela jsem si, že realismus je ten finální cíl a to ve všech složkách psaní. Samozřejmě někdy to tak je. V některých částech je cílem napsat věci opravdu realisticky. Ale dobrá fikce není vždycky o realističnosti.  A já se tak zamotala ve snaze o realističnost, že jsem ztratila kontakt s tím, co je zajímavé. To bylo hlavně spojeno s tím, že mi tehdy bylo 15, takže moje vnímání realističnosti nebylo zrovna přesné.

V zájmu toho jsem do textu dávala spoustu nadbytečných věcí, protože jsem si myslela, že je to „realistické“. Replikace reality nemusí být vždycky cílem dobrého psaní. Někdy prostě chcete zvolit cestu, která je zajímavější, nebo není tak realistická, ale je to zkrátka lepší příběh. Někdy musíte ubrat realističnosti v zájmu dobrého dramatu nebo dobré fikce. A ve většině případů lidé ani nepostřehnout, že to není realistické. I když jste to udělali úmyslně, pořád je z toho opravdu dobrý příběh.

Zbývá vám ještě 70 % článku.
Chcete-li pokračovat ve čtení, přihlaste se k odběru newsletteru nebo zalogujte.