Shaelin Writes: 12 tipů pro nováčky v psaní krátkých příběhů, tedy povídek

autor: | Bře 11, 2022 | Z Newsletteru | 0 komentářů

Tipy pro začátečníky v psaní povídek. Nejsou to pravidla, nejde o věci, které musíte do příběhu zahrnout a určitě najdete povídky, které všechna tyto tipy porušují. Pokud jste ale v psaní povídek noví a snažíte se dostat do formy, tak vám tyto tipy mohou pomoct. Hodí se tedy pro případy, kdy s tím bojujete, případně bojujete s tím udržet ten příběh malý. V mnoha případech dělá lidem problém soustředit se na konkrétní příběh, tedy omezený rozsah.

Soustřeďte se na příběh, nikoli námět

Je velmi lákavé snažit se udělat nějakou filosofickou pointu nebo námětovou a zároveň ztratit ze zřetele samotný příběh. U povídek s tímhle zápasí lidé víc než u novel. U povídky je v pohodě vyprávět super příběh o zajímavých lidech, pokud chcete právě tohle. Nemusí to být nějaké hluboké sémantické odhalení. A mám pocit, že lidé se tohohle právě u povídek trochu bojí. Stejně jako čtenáři, kteří pak zklamaně konstatují tak tohle mi nedošlo.

Přemýšlíte o vašem příběhu jako o námětu, jako můj příběh je o důležitosti rodiny místo aby byl o konkrétní situaci s konkrétní postavou. Pokud k tomu dojde, tak jste trochu mimo, protože je to opravdu, opravdu podstatný rozdíl. Myslete tedy na příběh v ohledu situace a postav, nikoli jeho námětu. Je samozřejmě v pohodě mít téma a je nejspíš těžké ho nemít. Je taky v pohodě udělat skrze příběh nějakou hlubší pointu nebo ho použít jako komentář. Ale pokud se na to budete soustředit příliš, dost možná může příběh ztratit svou specifičnost.

Buďte specifičtí

Tohle je podstatný nástroj v jakémkoli psaní, ale u povídek je to nejspíš jedna z nejpodstatnějších technik. Pokud u povídky bojujete řekněme s vývojem postavy na malém prostoru, zkuste mít jeden odstavec nebo i jednu větu, která zahrnuje tři jedinečné, specifické a zajímavé detaily týkající se té postavy. Zvláště tehdy, když o nich tyhle detaily něco odhalují, mluvte o něčem hlubším. Ale jen tři věci, zmiňte je někde blízko začátku příběhu a můžete vytvořit opravdu specifickou postavu.

Bookishpixie: Dalších 5 způsobů, jak podpořit autora

Povídek je obrovské spektrum, máte v nich i postavy, které vám přijdou vyvinuté stejně jako v novele. Očividně o nich nikdy nebudeme vědět tolik co v románu, protože ten má prostě mnohem větší rozsah. Víme toho o nich hrozně moc a vyvíjí se opravdu do hloubky, ale jsou i povídky, kde o postavách nevíme prakticky nic. Můžeme znát nějaké pokroucené kořínky jejich psychiky, ale nevíme třeba ani jejich jméno nebo cokoli konkrétního. A tohle v povídkách najdete všude. Měla jsem jednou povídku o astronautovi, který umíral někde ve vesmíru. A kamarád se mě pak zeptal, jestli znám jeho jméno. Neznám, nikdy jsem mu ho nedala. Pak přišla otázka na jeho vzhled. Odpověď byla stejná, protože kdykoli jsem si ho představila, viděla jsem jen někoho ve skafandru. Znám některé jeho nejhlubší vlastnosti a věci, které se ho týkají, ale neznám jeho jméno a nic dalšího vnějšího.

Když píšete něco opravdu krátkého, jako třeba 2 000 slov, zkuste tato specifika identifikovat. Myslete na specifičnost jako událost. Když jde postava na oslavu, specifikujte oslavu. Oslavují něco konkrétního? Má to nějaké téma? Je to na nějakém zajímavém místě? Specifický detail působí mnohem víc než neurčitost. A když nemáte moc prostoru, chcete, aby všechny prvky odvedly tolik práce, kolik jen dovedou.

Spouštěcí událost na samotném začátku

Ideálně v prvním odstavci. Tohle opět není pravidlo a není to nutnost, najdete mnoho povídek, které to tak vůbec nemají. Ale pokud jste v tom noví a moc krátkých věcí jste zatím nenapsali, dejte si výzvu dát spouštěcí událost hned do prvního odstavce. A říkám to proto, že je to věc, ve které hodně nových autorů povídek chybuje. Když jsem byla na prvním psacím workshopu, byl to problém 90 % příběhu, které kolovaly v prvním kole. Buď tam spouštěcí událost nebyla vůbec, nebo přišla hrozně pozdě. V mém případě byla v půlce příběhu a ještě se jednalo o flashback. Jak budete nabírat zkušenosti a zlepšovat své psaní, můžete si s tím hrát víc. Ale v prvním příběhu, nebo když s tou povídkou obecně bojujete, udělejte z tohohle svůj cíl. Nebo ji mějte aspoň na první stránce, ale i tak miřte spíš na první odstavec.

Držte obsazení na co nejmenším počtu lidí

Ellen Brock: 5 hlavních chyb amatérských autorů

Snažte se dostat na pouhé dvě postavy. Hlavně u lidí, kteří normálně píšou novely, se stává, že se záběr hrozně rozšíří. V základu se totiž snaží psát román a často se to v něj taky zvrhne. Jeden ze způsobů, jak se tomu vyhnout a udržet to v mezích, je zkrátka udržet obsazení na minimu postav. Hodně, opravdu hodně efektivních povídek má jen dvě postavy. Můžou další postavy rozebírat nebo na ně jinak odkazovat například skrze flashbacky, ale reálně mají jen dvě jednající postavy. Příběh je pak o nějakém vztahu těchto dvou postav a udržení příběhu na tomhle vztahu vám dá opravdu přímé soustředění a udrží záběr opravdu úzký. Když už si budete jistější, zvyšte to třeba na 3 – 4. Ovšem 4 postavy je opravdu hodně na krátkou povídku. Takže v první povídce to držet na dvou.

Nespoléhejte se na flashbacky a omezte je

Tohle je další kámen úrazu hlavně u nových povídkářů, kteří celý text přetíží flashbacky a je to pro ně vlastně první řešení naprosto na cokoli. Opět, na jejich použití není nic špatného, může se jednat o velmi efektivní nástroj. Buďte s nimi ale opravdu opatrní, šetřete jimi a naučte se psát příběh, ve kterém je fiktivní přítomnost samonosná a má svou strukturální integritu. Pak se naučte používat flashbacky. Soustřeďte se na ně tedy později a nejdřív se k nim uchylujte co nejméně. V první řadě se soustřeďte na vytvoření opravdu zaměřeného a úzkého vyprávění, které flashback nepotřebuje.

Podrobnosti o dostupnosti zbytku textu zde.

0 komentáøù

Pøidat komentáø

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.