Možná jste se při odmítnutí vašeho rukopisu už setkali s tím, že editor necítil propojení s vaší hlavní postavou. Tohle je opravdu častý problém, existuje ale poměrně přímý důvod, proč se lidem nedaří s vaší hlavní postavou propojit. A obvykle je kámen úrazu v tom, jak je postava představena.
Pasivita hlavní postavy
Jeden z běžných problémů představení postavy je, že je postava sama o sobě pasivní. Odehrává se sice nějaký konflikt, ale postava v něm není zapojena. Jen ho sleduje jako vnější pozorovatel. To působí problém, protože čtenář chce být v konfliktu a příběhu zapojen, chtějí se cítit, jako že jsou právě tam, uprostřed té bitvy. Že oni jsou tím člověkem, který tenhle konflikt řeší. Chtějí se s postavou propojit a octnout se přímo na jeho pozici.
Takže pokud postava sedí jen na nějaké vedlejší koleji a pouze pozoruje dění, které zahrnuje další postavy, bude si čtenář přát, aby mohl ten příběh číst z jiné perspektivy. Dokonce i perspektiva hlavního záporáka je zajímavější, než pozice někoho na kraji.
Představení pomocí stížnosti
Druhým obvyklým problémem je, že je postavena představena pomocí toho, že si na něco ztěžuje. Mluví o tom, co je špatně na jejich životě, o všech svých problémech, proč je všechno nefér a proč jsou tak nešťastní. Jenže je opravdu velmi těžké propojit se s postavou, která si právě na všechno ztěžuje. Nemáme rádi postavy, které fňukají, máme rádi ty silné, které se problémům postaví a nějak si s nimi poradí.
[wonderplugin_slider id=2]
Sedím a dloubu se v nose
Třetím nefunkčním způsobem je představit postavu tak, že sedí někde bokem a přemýšlí o věcech. Ve většině takových případů postava pije kávu nebo něco jí, případně se kouká z okna. Může taky kouřit cigaretu a popíjet. Jenže jen tak sedí, nic nedělá a není součástí žádného konfliktu, dost možná součástí žádné konverzace. Prostě jen přemýšlí, často o věcech, které autor potřebuje pokrýt kvůli čtenáři. Tedy to, jak postava vypadá, jaké problémy v životě má, osobnost a minulost, možností je víc.
Dlení postavy v minulosti
Předchozí bod dost prakticky navádí k tomuhle, tedy postavě, která se hrozně zaobírá svou minulostí. Případně vypravěč, který hrozně dlouho vypráví o minulosti, tedy o všem, co postavu potkalo ještě před začátkem tohoto příběhu. Tohle moc nefunguje, protože čtenář chce být vržen přímo do příběhu a chce se účastnit něčeho zajímavého.
A i když je historie postavy důležitým prvkem, pro čtenáře je ale obtížné zajímat se o historii postavy ještě předtím, než se začne z nějakého důvodu zajímat přímo o postavu. Proto je vždycky lepší si historii schovat na později a rovnou hodit postavu do děje.
Jak to tedy provést?
Když jsme rozebrali postupy, jak to nedělat, pojďme projít ty nejlepší způsoby, jak postavu představit.
[wonderplugin_slider id=2]
Hlavní věc, kterou mějte na paměti, je, aby, čtenář cítil, že příběh je opravdu příběhem postavy. Nesmí vzniknout ani stopa pochybnosti o tom, že příběh je příběhem téhle postavy, že je to výborný příběh a že se vyplatí o něj zajímat a číst ho.
Proto je potřeba postavu představit jako součástí nějakého konfliktu, jako hybnou sílu. Je potřebná existence problému, který jde proti postavě a komplikuje jí něco, co sama chce. V zásadě ani nezáleží na tom, jestli to postava zvládne nebo ne. Podstatné je, aby čtenář viděl, že se snaží, že je proaktivní a že ten příběh utáhne. Což je něco, co je zajímavé číst od začátku až do konce.
Je také dobrý nápad představit záhy ty nejlepší i nejhorší vlastnosti vaší postavy. Pozitiva budou něco, co postavě pomůže na její cestě k cíli. Negativní vlastnosti ji zase ukážou jako realistickou, nikoli zcela dokonalou. Negativní vlastnosti jsou většinou něco, co postava během příběhu nějakou překoná, takže se v ní odehraje nějaký vývoj.
0 komentáøù