Diane Callahan: 17 léků na autorský blok

Autorský blok má různé příčiny a je velmi dobré umět si diagnostikovat kořeny problému.

Máte paralýzu z perfekcionismu, kdy se bojíte, jak bude první verze stát za prd a jak hrozně zvořete dobrý nápad?

Nebo vás trápí mlha vidění, kdy si nejste jisti, co se stane dál v příběhu nebo jak to doprdele nakonec všechno zapadne do sebe?

Možná se jednoduše nudíte, ztratili jste základní vášeň, která tu kdysi byla a teďka ten projekt hrozně připomíná domácí práce.

Ať je příčina jakákoli, můžete se zkusit vyléčit z autorského bloku sami tím, že vyzkoušíte různé protilátky.

Jedna: Čtěte věci ostatních lidí

Vyjděte ven a chnapněte knihy nebo povídky, které jste si chtěli dávno přečíst, zvláště pokud jde o vašeho oblíbeného autora. Vemte si své oblíbence z dětství, které jste neměli v rukách celé roky. Chvíli si jen tak procházejte knihy a čtěte si první stránky, dokud vás jedna z nich nechytí, pak ji přečtěte za týden nebo míň.

Pokud hledáte nakopnutí ega, vyberte si čtení, o kterém víte, že bude plné klišé, prostě oddechovku; jsou to totiž knihy, u kterých si řeknete “Hele, umim to líp než ty.” Můžete také zkoumat non-fikci – psychologii, vědu, historii, memoáry. Když jste si vybrali něco na čtení, zvýrazněte nebo si vyfoťte citace, které vás oslovují.

Pak, když jste na poslední stránce, napište si pro sebe recenzi. S fikcí myslete na to, co udělal autor dobře a co ne, a vypište si si z knihy příklady, které prokazují váš závěr. Pokud byla kniha mizerná, jak byste ji vy osobně vylepšili? Jaké strategie získané na základě konkrétního svazku použijete ve vlastním psaní, tedy co vás ta kniha naučila? S non-fikcí si můžete vypsat nové informace, které jste se naučili, nebo si vypsat otázky, které vás na jejím základě napadly.

Jak můžete ty konkrétní myšlenky vy sami použít? Čtení je dokonalý všelék, protože poskytuje vedení a inspiraci.

Dvě: Čtěte si svoje vlastní věci

Koukněte se na dřívější kapitolu vašeho příběhu nebo na kratší kus, který máte opravdu rádi. Čtěte si ho pomalu. Ponořte se do textu. Zamilujte se trochu do vlastních slov. Pak si sami poklepejte na rameno a řekněte si: “Sakra, podívej se, kolik jsem toho už napsal/a. Pokud to zvládlo moje minulé já, moje současné to zmákne taky.”

Pokud psaní stojí za prd a vy ho nenávidíte, zamyslete se nad možnostmi zlepšení konkrétního příběhu nebo scény. Schovejte si starou verzi, udělejte novou kopii a revidujte ji v jednom sezení nebo jen přidejte detailní poznámky pro verze budoucí. Pak začněte s odstavcem nového kusu, dokud máte sebedůvěru svého staršího já.

Tři: Napodobte své hrdiny

Přečtěte si několik stránek od autora, jehož práce je podobná té vaší. Pokud zápasíte s akční scénou, najděte nějakou v jejich knize. Rozeberte, jak takovou scénu strukturovali. Pak napište svou vlastní, jako byste byli ten autor. Zkuste si jejich styl jako svůj kabát. Více detailů o této technice můžete najít v mých Echo Exercise videích.

Čtyři: Pište po kouskách

Můj mozek nemá rád postupné psaní a často vynechám celý dialog nebo části popisu z mého příběhu a nechám je zatím jen v poznámkách. Tohle jsou pak většinou ty šťavnaté kousky: živá konverzace, hustý akční scény, emoční odhalení. Každou z těch scén nechám ve zvláštním dokumentu stranou rukopisu, který jde postupně, dokud se k tomu místu nedostanu a můžu to zařadit.

Pokud napíšu Kapitolu 16 před Kapitolou 11, tak vím, že pro ně už mám propojovací most, ale není to skličující, protože mám jak počátek, tak i cíl  – je to pak jen otázka zaplnění prázdných míst. Používám tuhle techniku i na bázi odstavců. Napíšu začátek scény a její konec, pak skočím jinam a plivu jakékoli kousky rozhovorů a popisů mě napadají jako první.

Pak napíšu kusy, které tohle propojí do něčeho soudržného. Mám lepší představu, kam se scéna ubírá, protože už jsem napsala konec. Je to jako skládat puzzle: čím víc kousky je spojeno, bez ohledu na jejich místo, tím lépe vidíte celý obrázek. Můžete napsat náhodnou scénu a později se rozhodnout, že ji třeba vůbec nepotřebujete.

Ale často se jádro těchto raných scén dá použít a je stěžejní v konečné verzi. Jakékoli psaní je lepší než žádné psaní. Vemte si k srdci radu Jodi Picoultové: “Vždycky můžete editovat špatnou stránku. Ale nikdy ne prázdnou.”

Pět: Udělejte si seznam

Tohle pomáhá, když netušíte, kam se má příběh ubírat nebo vám začíná drhnout tempo. Otevřete si nový dokument. Sepište si otázky, se kterými bojujete, jako “Proč se rozhodl k účasti v turnaji?” nebo “Co udělá tuhle scénu víc vzrušující?” Nastavte si odpočet na 20 minut a sepište si možné odpovědi nebo ohledu na to, jak blbé vám budou připadat.

Jestli je vaše otázka jednoduše: “Co se stane dál?” ujistěte se, že sepisujete i totální šílenosti, na které zřejmě nikdy nedojde: Milá maminka zabije vlastní dceru; hlavní postava si schválně usekne prst. Tohle cvičení vám pomůže posunout se za zřejmé hranice a vydat se dolů tou cestou, díky které toho budete chtít víc.

Šest: Shrnujte

Jenom přemýšlet o svém příběhu je běžet jako křeček v kolečku, protože běháte pořád stejnou cestou dokola a dokola. Vaše nápady potřebují opustit vaši hlavu, aby se vůbec někam dostaly. Řekněme, že máte jen chabou představu o tom, co se musí v konkrétní kapitole stát. Například hlavní hrdina omylem zaslechne konverzaci svého nejlepšího přítele a zjistí, že je v přátelství s padouchem.

Rozšiřte tenhle motiv. Napište si to, jako když popisujete scénu z filmu, ale zahrňte i emoce postav. V popisu videa je příklad. Vždycky při tomhle objevím nové detaily, které by se mi při pouhém přemýšlení nikdy nezjevily. Klíčem je shrnutí scény do něčeho, co si lze představit, pak už je to jen o transformaci do popisu a dialogu.

Sedm: Překvapte sami sebe

Tohle je pro případy, kdy jste ztratili vášeň pro rozdělanou práci. Jaký objev by vás dovedl k tomu vidět hrdinu v novém světle? Bylo by to například zjištění, že věřící postava byla kdysi ateistou? Třeba to zmiňte během konverzace. Skrývá jedna postava své city k druhé? Ukažte, jak se v přítomnosti té osoby mění její chování.

Použijte tyhle nové informace k oživení příběhu a posunete ho dál. Najděte si cesty, jak se do vlastního světa zase ponořit. Bez ohledu na žánr můžete vytvořit podivný zvyk pro nějaké prostředí nebo postavu. Přidejte událost, která otřese komunitou až na kost, jako smrt někoho důležitého, kdo měl různý význam pro různé postavy.

Pokud stagnujete v rozhovoru mezi dvěma postavami, přidejte třetí, která změní postoj postav, a zjistěte, jestli vás to k psaní zase přitáhne. Pokud máte dva milence sezdané s jinými partnery, a oni mají dostaveníčko, zakomponujte rušné sousedství a přidejte humor i konflikt. Nebo jim změňte prostředí – místo ložnice chtějí mít sexy chvíli na hřbitově a fakt to nefunguje.

Dejte si něco, na co se v psaní můžete těšit, zvláště pokud jde o konflikty mezi postavami.

Osm: Mluvte o své tvorbě s ostatními autory

Popsání vašeho problému někomu jinému vás donutí si vnitřně uspořádat své nápady a s organizací přichází vyjasnění. Dobrý kritik vám poskytne upřímný a detailní rozbor. Pomohou vám vidět, co děláte dobře a na čem potřebujete zapracovat. Když žádáte o zpětnou vazbu, ujistěte se, že druhá strana ví, co vás trápí: Jak můžu vylepšit uvěřitelnost zápletky? Jak učinit hrdiny sympatičtějšími? Co myslíš, že se stane dál?

Navíc ostatní autoři můžou přijít s návrhy, které by vás nikdy nenapadly, a které posunou příběh do nových vzrušujících směrů.

Devět: Zorganizujte se

Někdy se cítím zavalena počtem možností a úprav, které potřebuju udělat. Pak vím, že je čas na reorganizaci. Použijte organizační nástroje jako One Note nebo Scrivener k vytvoření odlišných oddělení pro každou scénu stejně jako pro každou postavu nebo prvek světa. Veďte si seznam změn, které chcete udělat v každé kapitole, abyste se k nim potom mohli vrátit.

Kdykoli si organizuju poznámky, nevyhnutelně začnu psát kousky scén už během procesu.

Deset: Zkoumejte související témata

Většina autorů propadne dolů králičí norou, když googlí nejlepší způsob, jak se zbavit těla nebo čehokoli jiného. Jenže to je jen další forma prokrastinace. Nicméně jednou za čas se tomu poddejte. Nastavte si čas na dvě hodiny. Otevřete tolik záložek, kolik v prohlížeči zmáknete a otevřete nový dokument. Shrňte si s odrážkami nejdůležitější informace.