Ahoj, tady Brandon. Je Národní Měsíc Psaní Novel (NaNoWriMo). To je výzva konající se každý rok, kde jsou autoři vyzváni k napsání novely během měsíce. Hrubá definice novely je 50 000 slov.  Uh…tahle definice je dost vágní, většina mých novel je poněkud delší, ale 50 000 slov je zvládnutelná, leč náročná výzva na jeden měsíc psaní. Cílem téhle výzvy je dostat sebe sama ze zajetých kolejí, přinutit sebe sama vypnout svého vnitřního editora a prostě jenom psát. Je to opravdu skvělé cvičení, už jsem to provedl mnohokrát, než jsem se stal publikovaným autorem.

Ve skutečnosti Cesta králů, jejíž další díl v sérii vychází tenhle měsíc byla původně napsána jako část NaNoWriMo výzvy. Takže si myslím, že je to velmi cenná výzva. Jak všechno ohledně psaní vám to nemusí vyhovovat, žejo. Můžete to zkusit a zjistit, že vaše osobní psychologie psaní prostě neodpovídá tomuhle typu výzvy. Třeba zjistíte, že to, co píšete kvůli splnění výzvy tímhle způsobem, není tak dobré jako jindy. V takovém případě se samozřejmě nebojte to zahodit. Nicméně pro ty, kteří to chtějí zkusit a ještě to nikdy dříve nezkusili, dám vám pět hacků. Pět způsobů, jak můžete začít psát novelu dost možná bez nějaké zvláštní přípravy. A tak trochu se donutit zkusit tuhle výzvu.

Tip první: vypůjčit si strukturu

Neděje se to u každé novely, ve skutečnosti se to neděje u každého autora. Ale v mnoha případech knihy, které píšeme, u nás vycházejí ze sledování filmů, čtení příběhů, zaslechnutí nějaké události a opravdové obliby žánru. Toho typu příběhu a pak prohlášení: “Sakra, něco takovýho bych mohl taky napsat.” Jako autoři se zakopeme do subžánru řekněme loupeže. A řeknem si “Jaké jsou některé prvky takového typu příběhu, které ho dělají opravdu zajímavým?” Proč mám rád román o loupeži? Co je na něm skvělého? Víte, já mám třeba na takových knihách rád to,  že zahrnuje skupinu různorodých lidí, kteří mají všichni různé zvláštní schopnosti, sejdou se dohromady a tyhle zvláštní talenty použijí na dosažení fakt těžkého cíle.

A najednou příběh, který má strukturu. Uvědomíte si, že máte scénu, kde načrtnete problém. Máte scénu, kde nabíráte každou tu postavu, ať už jsou to Dannyho parťáci nebo je to Armageddon nebo je to Počátek. Všechny mají některé společné znaky díky struktuře. Následuje nějaký zvláštní trénink nebo sbírání vybavení, kde plánují, jak to budou vlastně provádět. A pak máte zakončení, kde dáváte dohromady všechny ty talenty, aby překonaly problém, který se objeví.

Pokud máte oblíbený žánr příběhu nebo typ příběhu nebo třeba jen film, který milujete, je jedním ze způsobů, jak se dostat k psaní a trochu mít možná něco jako pomocná kolečka, jít a podívat se na ten film. A říct si “tak jo, můžu tohle rozdělat na základní součástky struktury. Pak to rekonstruovat s novými postavami a novým problémem k vyřešení a novým vývojovým obloukem, který je můj vlastní”. V mnoha případech tohle fakt dobře funguje, když přemístíte žánr. Pokud řekněme máte opravdu rádi příběhy, které jsou vyprávěny ve viktoriánských romancích psaných Jane Austenovou.

A řeknete si, co kdybych vzal tuhle stejnou strukturu a udělal ji místo toho jako western? Tenhle druh přemístění může taky dodat trochu jiskry a více vašeho vlastního stylu, ale pořád máte jak jsem řekl ta cvičná kolečka. Nemusí to být nicméně cvičná kolečka, hodně profi autorů dělá naprosto to samé, když plánují nějaký příběh. Podívají se na úspěšné příběhy vyprávěné tímhle způsobem v minulosti a půjčí si tu strukturu. Buďte si vědomi toho, že byste se neměli nechat strukturou zotroči. Měli byste ji adaptovat na vlastní příběh, ale fakt vám to může výrazně pomoct, pokud zkoušíte psát něco během jednoho měsíce. Mít strukturu a linku, která už existuje.

Tip druhý: začněte monologem

I když váš příběh nebude v perspektivě první osoby, tedy že nebude vyprávěn z pohledu jedné postavy, vyprávět příběh jako právě prožívaný vás může stále skutečně dostat do postavy tím, že s ní v podstatě vedete rozhovor nebo je necháte vyprávět vám o skutečně důležité době v jejich životech a zapíšete si to, jako kdyby s vámi seděly a vyprávěly o svém příběhu.

Můj dobrý přítel Dan Wells začal několik svých knih prohlášením” Tak dobře, pokud mi tahle postava vysvětlí svůj život na pět stránek, jaké to bude?” A pak napsal těch pět stránek a to byla postava tak nějak vysvětlující sebe sama Danovi. Skutečně to byl Dan dávající dohromady zajímavě věci o téhle postavě. Tohle nejspíš neskončí ve vaší konečné knize. Ale jedna fakt dobrá věc je, pokud ji navrhnete správně, je, že tyhle kousky se mohou stát třeba drobnými epigrafy na začátku kapitol.

Mohou to být úryvky z deníku nebo diáře postav nebo něco takového. Třeba si tenhle formát zamilujete a napíšete nakonec román v dopisech. Což je novela napsaná výlučně ve formě deníků nebo jako dopisy. Je to něco jako nalezená páska ve filmech, takže to zkuste a prostě nechte psát postavy, jako když ony vysvětlují věci ze života.

Tip třetí: Co postava chce a proč to nejde

Jeden ze způsobů, jak se do postavy opravdu dostat, je zeptat se sebe sama, co moje postava chce, co moje postava potřebuje, jak se ty věci liší a proč něco z toho nemůže mít. A když se na tohle zeptáte, může vám to pomoct generovat a zkonstruovat zápletku. I během letu můžete začít psát své postavy. Prostě si sedněte a začněte psát jejich každodenní život. Zesumírujte si, o co jim doopravdy jde, zeptejte se sama sebe, jak se to liší od toho, co potřebují.

Prostě to udělejte, jako když zkoumáte život téhle postavy v několika prvních kapitolách. Pak začněte vytvářet překážky, které postavě brání v dosažení těch věcí, které chce. Tohle je fakt dobrá cesta, jak začít. Ujistěte se, že váš příběh je zaměřený na postavu. Pokud se vás příběh zaměřuje na potřeby a touhy téhle postavy, tak budete přirozeně zahrnovat postavu a její rozhodnutí budou mít vliv. Jeden způsob, jak to můžete zvorat u psaní knihy, je vytvořením postavy, která nic nechce ani nepotřebuje.

A hodněkrát se to stane tehdy, když se postava stane vnějším pozorovatelem nějakého fakt zajímavého příběhu, který se děje jiným postavám. A jako profesor psaní tohle docela vídám u nových autorů, kdy si vyberou špatnou perspektivu. Někdo opravdu zajímavý dělá něco zajímavého. A tahle postava, o které si mysleli, že bude jejich hlavní postavou, jen pozoruje a komentuje to.

Tomu se chcete vyhnout, chcete, aby příběh byl osobní k perspektivě vaší postavy. Vždycky si chcete vybrat perspektivu postavy, která toho buď nejvíc mění, má v životě nejvíc konfliktů nebo která aktivně pracuje na tom, aby získala, co nejvíc chce. To jsou dobré způsoby, jak vybírat protagonistu vašeho příběhu.

Tip čtvrtý: typ pokroku

Řekněme, že pracujete na tomhle, ale jste jako “Brandone, pořád mám strukturu pro svůj příběh, vím co moje postava nemůže mít, vím, proč to chce tak moc a vím rozdíl mezi její touhou a potřebou. Vím, co si myslí, že chce a co ji opravdu udělá šťastnou…ale nemám strukturu pro příběh.” V tomhle případě je tipem číslo čtyři vybrat si typ pokroku. Mám na to celou lekci, ale když to shrnu, příběhy se staví ze tří idejí. Jsou to příslib, postup k tomu příslibu a odměna za ten příslib. A část pokroku je ta důležitá, protože o tom je jádro vašeho příběhu.

Jsme taženi skrze příběh, věci se stávají page-turnery, protože můžeme sledovat postup k cíli. A knihy mají tohle přirozeně ve svém tvaru. U nich to skutečně dostáváte, máte knihu o pěti stech stranách, a jak čtu, dostávám se blíže k tomu konci. Jenže tohle chcete ještě posílit nějakou zápletkou, kterou ukazujete postup dopředu. V mnoha příbězích tohle může mít podobu třeba cestovního deníku. Řekněme, že začínáte v Kraji a budeme končit na Hoře Osudu, kde byl Prsten vykován. A na mapě můžeme sledovat, jak se postavy přibližují a přibližují a přibližují. Můžeme sledovat jejich postup, můžeme sledovat, kde byly rozděleny a nemůžou jít tím směrem, který plánovaly původně, protože je to náročné.

Vždycky se chcete ve vašem příběhu pohybovat nějakým směrem. Nejvíc dopředu, někdy dozadu a tenhle postup nemusí být cestovní deník. V detektivce je obvykle tenhle postup sledování stop. Je to informační postup. To znamená, že máte záhadu, nevíte, kdo tu osobu zabil. Vaše postavy budou sbírat stopy, informace, které se budou vzájemné provazovat. A některé z nich jsou falešné, některé je vrátí nazpátek, některé je povedou špatným směrem. Ale jako čtenář vidíte, že se hromadí víc a víc stop a obraz pachatele se pořád víc a víc a víc vyjasňuje.

Takže se rozhodněte pro váš typ pokroku a ujistěte se, že necháváte stopy, že se děje pokrok. Ve většině případů, když si čtenáři stěžují na příběh a že stojí na místě a nemá dobré tempo nebo není page-turner, je to proto, že autor nenechává stopy toho typu pokroku, který by příběh měl dělat. Někdy vám tohle uhne, můžete si říct, že píšete romanci, zatímco ve skutečnosti píšete dobrodružný příběh a tak dáváte pokrok romanci. Jenže čtenář cítí, že se nic moc neděje, protože dáváte větší prostor právě dobrodružství a čtenář si tudíž myslí, že ten příběh je právě o tom.

Je možné dělat obojí zároveň a hodně příběhů to tak dělá, ale můj tip je rozhodnout se, který typ pokroku je čtenáři určen a který má tedy očekávat, že ho příběhem protáhne. A ujistit se, že to dobře rozdělíte a dáte mu cestičku z drobečků podél cesty, která značí, že právě tady se to děje.

Tip pátý: duševně se připravte

Poslední radou, kterou vám dám k napsání knihy za měsíc, je připravit si mysl. Než píšu, fakt rád nejdřív dělám chvilku něco jiného. A pokud se chystáte psát konzistentně, zkusíte ten cíl 50 000 slov, tak budete psát v průměru1700 slov za den, což, jak věřím, bude docela hodně psaní, pokud jste to takhle nedělali někdy předtím. A hodně často se dostanete do situací typu “nemám tušení, co dělat příště”. Jedním ze způsobů, jak se tomu vyhnout, je připravit vaši mysl na to, co se chystáte psát.

Tohle funguje opravdu dobře, pokud máte nějaký typ prázdného prostoru v rozvrhu, kdy nemůžete psát, protože děláte něco jiného, ale můžete během toho přemýšlet. Možná je to během cesty do práce. Třeba je to během ranního cvičení, třeba je to během mytí nádobí nebo sekání trávy. Něco, co zaměstnává vaše tělo, ale nechává mysl uvolněnou. Místo přemýšlení o hloupostech si řekněte “Dobře, když budu psát další sekci mého příběhu, to, co udělám, bude tohle vzrušující, co se může stát. Jakým způsobem můžu tu scénu napsat, že to bude fakt jiné a zajímavé a fascinující.

Proč bude tahle scéna fakt oblíbená právě v téhle knize? A představte si ji, přehrajte si ji celou, nasaďte si sluchátka, jestli jste jako já, a pusťte si hudbu, která té scéně odpovídá, jejímu stylu, který se chystáte napsat. A připravte sama sebe, takže když si sednete k práci na té scéně, tak už jen pojedete, protože jste si to promysleli dvakrát třikrát v autobuse. Takže víte, kudy se příběh bude ubírat dalších 1500 slov a prostě je můžete napsat a tohle se fakt hodí.

Pokud máte potíže najít si v životě čas na psaní, pokud třeba neděláte listopadovou výzvu, ale stejně chcete psát knihu a váš život je prostě jen opravdu hektický během týdne, ale máte čas během dojíždění, přemýšlejte během toho času. Co budete psát a pak o víkendu si dejte dvě hodiny a sedněte si a hoďte na stránku to, co jste si představovali. Budete překvapeni, jak rychle napíšete novelu, pokud jste schopni ji věnovat nějakou mozkovou kapacitu. Každopádně doufám, že budete úspěšní na vaší psací cestě.

Zdroj: BrandonSanderson