„You have to let it all go, Neo. Fear, doubt and diselief. Just Free your mind.“

Morfeus k Neovi, Matrix

Dunning-Krugerův efekt je psychologická zákonitost popisující to, že „míra odbornosti v daném oboru má vliv na schopnost hodnocení sebe i druhých. Čím nižší míra kompetence jednotlivce v určitém oboru, tím vyšší je jeho sebevědomí spojené s tímto oborem a naopak.“ Lidově řečeno „čím méně o tom víte, tím za tím většího experta máte tendenci se považovat a tím menší sebereflexi v tomto ohledu máte.“ Blbec tím pádem neví, že je blbec, zatímco skutečný odborník má sklony o sobě a svých závěrech nebo prohlášeních neustále pochybovat.

Z této skutečnosti vyplývá ještě další dopad – blbci obvykle nemají problém se projevit a upozornit na sebe, skuteční odborníci jsou k čemukoli takovému velmi zdrženliví. Ve výsledku tak zatímco Xkrát rozvažují, aktivní hlupáci uvedou do chodu další tunu kravin všeho druhu.

Banka a citron

Abychom si udělali představu, co může Dunning-Kruger způsobovat, použiji epizodku, skrze kterou jsem se o něm poprvé sám dověděl. V USA kdysi někdo vykradl banku. Bez maskování, se zbraní v ruce. Ostraha i policie dotyčného velmi rychle zneškodnili a následně vyslýchali. Byl neuvěřitelně překvapen tím, že mu ukázali jeho obličej na bezpečnostních záznamech, protože „si přece potřel obličej šťávou z citronu“. Policisté byli následně obdobně zmateni. Z pachatele postupně vylezlo, že si kdesi přečetl, že pokud si natře obličej šťávou z citronu, nezachytí ho žádná bezpečnostní kamera a může tedy v klidu loupit. Záznamy považoval za podvrhy a celé jednání policie za spiknutí proti své osobě.

Vemena, o kterých se ví…a mozky, o kterých nikoli

„Po celou dobu historie tu byly miliony a miliony idiotů…stejně jako několik chytrých lidí.“

Když se podíváte na tuzemský online prostor a jen trošku ho prohrabete, najdete youtubery, fashion instagramové modelky, blogerky a tunu dalších existencí od Hoggyho přes Teri Blitzen až po čertvíkoho dalšího. Obvykle nevytváří nijak závratný obsah. Jde o natáčení nákupů, fotky jídla, selfíčka všude možně, návody na líčení a další srágory. Jenže mají tisíce sledujících prakticky na každé platformě a mají vliv. Svou roli v tom přirozeně hraje i to, že celkem primitivní obsah si najde vzhledem ke Gaussovým křivkám obyvatelstva početné publikum asi vždycky. Dalším faktorem je ovšem to, že tito jedinci a jedinky nijak nepřemýšlejí nad svou propagací. Obsazení nejpoužívanějších marketingových platforem a kontinuální aktivita na nich pro ně není otázka jestli, ale jak moc a jak často. Nikdy jim zkrátka nepřišlo na mysl, že by nepropagovali sebe sama.

S tou druhou skupinou je to naopak – tvoří dobré věci, ale má problémy se sebepropagací. Už jsem se víckrát setkal v různých literárních a psacích skupinách s rozborem FB profilů, Twitteru, Instagramu a dalších nástrojů. Kolikrát se vyskytla reakce „No já nevim, jestli je to pro mě vhodný“ apod. Ne, nemusí, může se vám nakonec osvědčit zcela jiná forma propagace. Jenže dokud to nezkusíte, tak tu „vhodnost“ nikdy nezjistíte. A zatímco budete měsíce dumat nad tím, jestli si za minutu zaregistrovat Instagram a hodit tam pár sem tam několik obrázků, vemena z předchozího odstavce naberou další tisícovky lidí, kteří je budou sledovat a slintat na každý snímek hamburgeru.

Jak jsem rozebíral v druhém díle úvah o fantastické době (hmm, taky bych mohl dopsat ten zbytek), odmítám mantru o malém trhu. Každý trh někde vzniká, někde zaniká a následně se vlivem různých faktorů mění v čase a prostoru. Propagační nástroje dostanou v digitálním věku ven cokoli od básniček po biovýživu. Jenže to tam někde musí být,a by to ty lidi našli, protože jsou zvyklí hledat věci na webu.

Jak jste na tom?

Tvoříte kvalitní texty, grafiku nebo básně? Potvrdila vám kvalitu textu slušnější místa v soutěžích nebo lidé od fochu, co mají na kontě desítku vydaných povídek a tři knihy? Tak se nebojte to svoje trochu vyřvat. Facebook je vynikající na sdílení a odkazování, na Instagramu jedou brutálně hashtagy a při slušné volbě klíčových slov si vás najdou osoby nebo firmy, které byste v životě nečekali. Kolikrát během vteřin od zveřejnění.

Smutníte v duchu, že o tohle nikdo nestojí a nikdo se neozývá? Jak by taky mohl, pokud o nich nikde není ani zmínka? Na sociální sítě všeho druhu se v téhle republice připojuje pravidelně 4 500 000 lidí. A bez ohledu na to, jak úzkou cílovku můžete mít, někdo se časem najde.

Občasné zhodnocení přístupu

Pokud jste vnitřně na pochybách, děsíte se reakce okolí a každou větu na FB i v textu si třikrát rozmyslíte, pravděpodobně jste schopnější, než si myslíte. Pokud si ve skupinách honíte triko, texty vám padají od pracek bez základní korektury a očekáváte, že z každé věty, kterou vypustíte do světa, se nakladatelé zaserou natřikrát do bečky, pak jste nejspíš blb. Udělejte si třeba jednou týdně nebo měsíčně takovou kontrolní meditaci na deset minut a zhodnoťte si, na kterou stranu svým myšlením tíhnete. A zkuste třeba to, čeho se tak hrozně děsíte – ať už je to propagace na Instáči nebo literární soutěž;-)