S variantou otázek na toto téma se na internetu setkáváme pravidelně. Lidé dávají obvykle úryvek k posouzení ostatním a v jejich dotazu cítíte vnitřní nejistotu. Jenže – jak by řekl docent Pinc – „tohle je špatně položená otázka“.

Kvalita a srovnání

V první řadě je problém ono “dost dobrý”.  To je hrozně vágní definice na to, aby se k tomu mohl člověk nějak vztáhnout. Dost dobrý na co? Na vystavení na Wattpadu nebo na blogu?  Na odeslání do soutěže Cena Karla Čapka? Na umístění na prvních příčkách jiných literárních soutěží? Dost dobré na odeslání nakladateli? Dost dobré ve srovnání se Stephenem Kingem?

Prostý dotaz na „dobrost“ textu, tedy kvalitu, plave ve vzduchoprázdnu, pokud mu nestanovíte konkrétní opozici, tedy nezasadíte požadovanou kvalitu do nějakého kontextu.

Funguje ten krám?

Takže bych to trochu pozměnil: Funguje ten příběh v tom smyslu, že vypráví příběh a dává smysl v rámci žánru? Funguje v něm logika, dá se pochopit chování postav a posouvá se děj? Pokud si je autor na tyto dotazy odpovědět kladně, pan ano, pak je ten text “dost dobrej”.

Protože plní funkci, kterou plnit má. A tohle je podle mě jediná rovina, kde má cenu se zabývat kvalitou příběhu. Jakmile se začnete příliš zaobírat čímkoli externím, tedy srovnávat svůj příběh s jakýmkoli dalším, jen se zbytečně ochromujete.

Ano, autorovi neškodí občasné bilancování toho, kam se se svým psaním dostal, kde byl předtím a kam chce zamířit příště. Ale nedělejte to u každé stránky. Protože to je chování člověka, který vyrazil na maraton a co půl kilometru si bodne do lýtka šroubovák. Pokud budete psát, číst a rozšiřovat si svoje obzory, kvalita vašeho psaného projevu se bude nejspíš adekvátně posouvat.