Ahoj všichni. Dneska se budeme bavit o vytváření skutečně živoucích postav. Osobně bych řekla, že právě psaní postav je nejdůležitějším prvkem celého psaní. Tedy aspoň u mě coby čtenářky a autorky je to to, na co kladu největší důraz, s čímž bude nejspíš většina lidí souhlasit. Dokonce i románu postaveném na zápletce je práce s postavami velmi důležitá.

Nikdo se vám neponoří do sebelepší zápletky, pokud mu nezáleží na postavách, které ji rozjíždí. Platí to tedy i pro příběh stojící na zápletce, ale hlavně samozřejmě pro práce stojící na postavách. Tak je vytvoření těch životaschopných jednou z nejdůležitějších věcí. Tím pádem je to také něco, co touží zvládnout prakticky každý autor.

Pojďme si tedy rozebrat některé postupy, jak dosáhnout toho, aby postavy na stránkách skutečně ožily.

Psychologie postavy

Prvním tipem je dám jim komplikovanější psychologii. Podotýkám, že na to nepotřebujete mít nějaký hlubší vhled do lidské psychologie. Ano, pomůže vám pochopení toho, jak lidská mysl funguje. Nejdůležitější je ale vědět, jak fungují specifika vaší postavy. Myslím, že nejlepší technika pro tento postup je popřemýšlet nad zkomplikováním vaší postavy než snahou ji nějak vysvětlit.

Často jsou totiž postavy hrozně ploché a jejich psychologie vám přijde příliš zjednodušená. Jen se pak snažíme vysvětlit, proč se chovají tak, jak se chovají. Mnoho případů zahrnuje flashbacky, které mají osvětlit jejich názory, vidění světa a další okolnosti. Jenže tohle dělat nechcete. Když totiž zapojíte flashbacky pro vysvětlení různých psychologických vlastností, použijte to ke zkomplikování místo vysvětlování.

Ukažte proto životní zkušenost, která tu postavu udělala komplexnější, místo toho, abyste ji zjednodušovali. Berte na to ohled i v samotném příběhu, místo zjednodušení postav a snahy za každou cenu vysvětlit všechno, co se jim stalo, vytvořte více dimenzí. Vznikne vám tak mnohem více věcí, které pak můžete prozkoumat a postupně odhalovat.

Tohle je obecná filosofie, která podle mě opravdu pomáhá v tvorbě komplexních postav, protože jim také dává soudržnou psychologii. Postavy, které budou hned vysvětleny, z toho vyjdou jen ploché, ale ty komplikované vám budou připadat jako skuteční lidé.

Detaily a akce

Dále se zamyslete nad odhalováním detailů a akcí. Podumejte nad specifickými detaily, které se dají ohledně vašich postav vyjádřit. Stejně tak specifickými rozhodnutími a aktivitami, které je učiní specifickými a zajímavými. Tohle zkuste přidat už v momentě prvotní tvorby postavy. Chcete zajímavé detaily z její historie, práce, koníčků. Stejně tak ale věci, které poukazují na to, co běžně dělá a jaká rozhodnutí učinila v minulosti.

Právě rozhodnutí, která postavy učinila v minulosti, a k čemu ji to pak vedlo, jsou jednou z nejlepších cesta, jak se dopracovat k živoucí postavě, která bude na stránce skutečně dýchat. Specifičnost stran detailů jejich života je taky fantastická. Nakonec ale dostaneme bohatý obrázek postavy, která se skutečně pohybuje vpřed příběhem, pokud koná zajímavé věci a nějak se rozhoduje.

Různé cíle na různých úrovních

Třetím tipem je dát postavě různé cíle na různých úrovních jejího konání. Tohle je opravdu základ psaní kvalitních postav, proto si to zaslouží jednou za čas zopakovat. Postavy, které nemají žádné cíle. Do postav, které nic nechtějí, se obtížně investuje čtenářská pozornost. Prostě tam není žádné napětí. Chcete postavy, které něco chtějí, pokud možno více věcí na více odlišných úrovních.

Asi tu bude něco zcela konkrétního, co chtějí v rámci téhle zápletky, ale je také potřeba dát jim nějaký hlubší vnitřní cíl, nějakou touhu. Každý totiž v životě po něčem touží, ať už je to hmatatelné nebo ne, proveditelná nebo nemožné. Ve skutečnosti jsou právě ty nehmatatelné a nemožné věci v hlubinách našich duší to nejzajímavější, co se dá prozkoumávat.

Právě ty touhy povedou postavu k tomu, aby šla po něčem více externím a konkrétním. Cíle jsou základem konfliktu. To žene vaše postavy dopředu a motivuje je, to taky dává soudržnost jejím akcím a rozhodnutím. Pokud nemáte dobrou představu o jejich cílech a motivaci a po čem v životě opravdu touží, pak bude hodně těžké, aby to něco znamenalo. Jednoduše proto, že je nebude vůbec nic sunout dál.

Pokud máte ale jasnou představu toho, co chtějí a proč, potom tomu budou čtenáři rozumět a vy jako autoři je můžete dál komplikovat. Takovým způsobem, kdy jejich rozhodnutí budou dávat smysl, stejně jako akce na stránkách.

Dynamické chyby

Skoro vždycky se autorům radí, aby měly postavy dynamické chyby místo těch statických. A právě povahové chyby jsou na nich to nejzajímavější. Podle mě je obrovským omylem myslet na povahové chyby jako jen na něco, co na postavu navěsíte, protože každý má síly a chyby. Ne, chyby mají být to nejzajímavější.

Pokud máte postavu, která je opravdu arogantní a sebestředná, proč taková je a proč je to zajímavé? Tohle může být hrozně zajímavé dále zkoumat. Když se pak soustředíte na postupné zkoumání těchto chyb, zkoumáme jejich myšlenky i chyby komplexně a s pochopením. Jednou z nejlepších cest, jak tohle provést, je udělat i jejich chyby dynamické. Tedy takové, které se během příběhu mění, mají na něj vliv a ovlivňují rozhodnutí postavy.

Ten dopad je pak mnohem větší, než jen statický rys, který ta postava prostě má. Její chyby mají mít totiž důsledky jak navenek, tak i vnitřně, stejně jako mají během příběhu dále vyvíjet a měnit.

Vezměte si tuhle arogantní a sebestřednou postavu? Jak to ovlivní její rozhodování? Jaké věci z toho vzejdou a jak ji ovlivní? Bude to nějak dál měnit její osobnost? Bude se pak víc ohlížet na ostatní, nebo jen potápět hlouběji do vlastní sebestřednosti?

Takhle vám přirozeně vyplynou vývojové oblouky postav, stejně jako postavy, které se postupem příběhu mění zcela organicky. A to jen tím, že se na jejich rysy budete dívat jako na dynamické, nikoli statické prvky.

Zdroj: Reedsy