Co všechno čeká Drawka nra Tar-Enor během první návštěvy Soranu?

Zjisti víc

 

 

20 způsobů, jak spolehlivě sabotovat vlastní psaní

Motto:

“Mám psát dál?”
“Ne.”
“Proč?”
“Protože se musíš ptát.”

Jste unaveni ze samotného psaní? Chcete jen snít o řetězu rozhovorů a o tom, jak vám naskakují čtenáři? Když myslíte na psaní, myslíte radši na fanoušky a peníze než na dlouhé hodiny o samotě a nízký plat?

Líbí se vám více myšlenka „být spisovatelem“ než myšlenka na psaní samotné? Milujete ten hřejivý pocit, že vaše tvorba je na vrcholu a vy se nemusíte o psaní už nic učit? Ptají se pořád ti otravní lidé, na čem teď pracujete a co už jste napsali?

Tenhle seznam je pro vás…

Být autorem je jednoduché, musíte jenom psát. Tohle umění je někdy těžké a bolestivé. Ale jádro té cesty je překvapivě jednoduché: pište. Upřímně, pokud chcete snít o tom, že jste spisovatel, a chcete si tu představu romantizovat, jednoduše lidem říkejte, že jste spisovatel, a přesvědčujte sami sebe, že jste ve skrytu lepší než většina publikovaných autorů. Vystavení práce na odiv celému světu je taky jednoduché: stačí párkrát kliknout.

Možná nemáte kontrolu nad tím, kdo řekne ano a vydá vás, pokud se vydáte tradiční cestou, ale nic vám nebrání jít na to jinak. A v dnešním světě můžete všechno vydat sami a můžete svou práci pustit do světa, aniž by vám do toho kdokoli kecal. Tohle není o penězích a publikaci. Tohle je o konání. Ne mluvení. Ne snění. Ne tvrzení. Ne pózování. Ne chtění. Konání.

Nebo raději NEkonání. Mrk mrk, jestlivítejaktomyslim…

Existuje hodně způsobů, jak sabotovat vlastní psaní. Když se vás lidi zeptaj, na čem teďka makáte, nechcete říct „na ničem“. To byste nezněli jako správný autor. Potřebujete úžasnou sadu zvláštních důvodů, proč tvrdíte, že jste autor, ale ve skutečnosti se nikde nelze dopátrat ničeho, co jste napsali.

Ať už vás děsí odmítnutí a neúspěch, nebo jednoduše makat nechcete, následující seznam vám krásně pomůže střelit se autorsky do hlavy. Každý chce být spisovatel. Jste doslova v moř…ne…v OCEÁNU aspirujících spisovatelů. Každý má nápad na příběh. Někteří mají pár kapitol „svého románu“ někde bokem. Jak se odlišit od všech těch „rádoby“? Rozhodně ne tím, že byste OPRAVDU PSALI. Takové šílenství! Potřebujete působit jako spisovatel a odlišit se od nich, aniž byste na to kdy skutečně šáhli.

Tenhle seznam je podrobným návodem:

1.      Nepište denně

Asi není jednodušší postup na to zlikvidovat se autorsky než nepsat denně. Vaše technika bude atrofovat stejně jako svaly. Ztratíte denní vlaky a řetězy myšlenek z nočních probuzení a denních snění. Můžete dokonce ztratit povědomí o celém svém projektu. A pokud fakt na něčem makáte, bude trvat věčnost to dokončit. Jakmile není denní psaní priorita, najdete spoustu malých kravinek, které odvádějí vaši pozornost.

Jakmile opustíte denní psací rutinu, může to trvat týdny, dokonce měsíce. Nejen to, pokud není psaní váš zvyk, je čím dál tím těžší si k tomu sednout, a i když se nakonec dokopete, budete jen zírat na prázdnou stránku. Obklopte se těmi, kteří nepíší denně a nevšimejte si, že mají na kontě jenom jednu dvě práce (pro lepší způsoby, jak tohle podělat, viz body 4,7,8, 11 a hlavně 9).

2.      Nečtěte

Pokud chcete věčný souboj sami se sebou, než začnete klást slova na papír, je jednou z nejlepších cest nečíst. Držte si náměty v hlavě. Držte si v ní celé příběhy, ale neutužujte ten vztah s jazykem, který by vás dovedl k tomu dát tomu aspoň nějakou kostru.

Koukejte se místo toho na spoustu „kvalitních filmů“ a tvrďte přitom, že „studujete narativní prvky“. Buďte fanda filmů a ne knih. Dojdete pak krásně do fáze, kdy si sednete k papíru, VIDÍTE doslova, co chcete říct, ale netušíte, jak to napsat. Dokonce můžete dosáhnout takového mistrovství, že vám bude dělat problém samotné gramatika a slovní zásoba. Pak jste šťastně autorsky ztroskotali a samozřejmě můžete nadávat zlému nakladateli a jeho vkusu.

3.      Čtěte pořád

Každý ví, že autoři čtou, takže další výborná cesta je číst pořád, díky čemuž nemáte žádný čas na samotné psaní. Je to jednoduché a pořád velmi elegantní. Budete navíc o knihách mluvit jako erudovaný autor, ale budete číst tak moc, že sami nikdy nenapíšete ani čárku. Pokud chcete správnou výmluvu, je to: „Zrovna jsem musel dočíst tuhle super knihu.“ Zní to krásně velkoautorsky.

4.      Vemte si do hlavy, že psát lze jen jedním směrem a jedním způsobem

Pokud psal třeba Hemingway na dřevěném stole tužkou do bloku během rozbřesku, musíte doslova následovat jeho kroky. Neřešte, že jste noční sova. Je jedno, že píšete na počítači. Neberte na vědomí, že ve vašem malém bytečku nemáte místo na dřevěný stůl. A vůbec si nevšímejte toho, že si při třetím čtení Zalených pahorků afrických chcete vypíchnout oči, střelit se do hlavy a myslíte si, že autor je totální kokot.

Soustřeďte se na jedinou cestu. Udělejte si psací fetiše. Vytvořte si na nich závislost a přesvědčte sami sebe, že bez nich prostě psát nelze. Pak vás bude od psaní odpuzovat naprosto všechno a hlavně ta podělaná dřevěná deska.

5.      Buďte materiálisté

Buďte otrokem konzumu novinek a hlavně záviďte všem novou hifi soustavu a super auto. Místo času na psaní choďte nakupovat věci od Prady a chlubte se novou košilí nebo hustým doplňkem k psacímu počítači. Hlavně furt makejte na to kupovat si tunu kravin, díky čemuž se spolehlivě nedostanete k psaní.

6.      Vykašlete se na práci

Chcete to dojebat skutečně královsky? Ztraťte poslední zbytky zdravého rozumu i finančního plánování. Dejte všechno na jednu kartu. Je to skoro stejné jako předchozí bod, ale funguje to MNOHEM rychleji. Pozor, je to rizikový počin, protože hlad, absence tepla a hromadící se účty mohou způsobit, že se přistihnete, že ve skutečnosti píšete krátké příběhy, abyste získali aspoň nějaké peníze a zaplatili nejnutnější výdaje. Pak jste v háji – opravdu píšete a pouštíte to do světa. Blbci…

7.      Berte si mezi psaním neskutečně dlouhé přestávky

Mezi metodami, jak nikdy nic nenapsat, je nejvyýše samotné nepsaní. Jenže pokud nepíšete vůbec, lidi vám nežerou, že jste autor. Proto jim říkejte: „Dávám si přestávku,“ kdykoli se zeptají, na čem teď děláte. Nedodávejte, že ta přestávka už trvá 4 roky, nebo že jste naposledy psali půl hodiny předminulou sobotu večer.

Je to výborný průnik metod, protože totální absence psaní by způsobila, že začnete ztrácet kontakt s jazykem. Takhle se lehoučce posouváte, akorát se obvykle musíte vrátit na začátek, protože netušíte, co jste to vlastně stvořili. Ale klid, lidé milují tu vaši oddanost psaní a to, že jste schopni začínat znova a znova od nuly. Nevzdali jste to. To jste fakt spisovatele. Jen si teď dáváte pauzu. Na více let a bez konce v dohledu.

8.      Nemějte čas

Najít si čas na psaní je fakt problém. Poté, co lajknete všechny obrázky kočiček od přátel a odpovíte na všechny politické komentáře vašich přátel, si přece musíte ještě půl hodiny zahrát Dragon Age II. To všechno potřebujete stihnout před maratonem Doctora Who a večer je samozřejmě premiéra Hry o trůny. Kdo si má hergot v tomhle všem najít čas na psaní? Jasně, někteří tvrďáci si najdou hodinu jen pro sebe, zatímco mají tři děti a stálou práci, ale to jsou cvoci.

9.      Mějte psaní v nábožné úctě

Mluvte o psaní jako o čemkoli, jen ne o práci. Pro vás je to soubor duhy a jednorožčích prdů. Mějte touhu, že vám to jednou bude platit složenky, ale proboha, nikdy o tom nepřemýšlejte jak o PRÁCI. Berte psaní jako náboženský rituál vyžadující božskou inspiraci, která přichází jen jednou za třináct úplňků, když je lampa na ulici v souhvězdí vah. Musí to být jako blesk!

Trvejte na tom, že jakákoli snaha psát „když to necítíte“, by dokonale zničila tu čistou jiskru tím, že by z toho udělal denní povinnosti. Je jedno, že každý úspěšný autor v dějinách mluví o psaní skoro stejně: pokud napíšete něco i tehdy, když nechcete, bude „se cítit“ na častější psaní.

Kašlat na ně. Ale pamatujte, že vy jdete jinudy. Když tenhle bod fakt vyživíte, můžete to aplikovat i na revize (příliš práce) nebo editace (přííííliš práce).