Země, Peklo, Nebe…je jedno, kde jste, byrokracie je stejná…

Zjisti víc

 

Vivien Reis: 6 důvodů, proč psát povídky

Povídky. Jsou vůbec k něčemu? Absolutně ne. Ne, jen si dělám srandu. Tak to pojďme zjistit. Dnes se tedy budu věnovat důvodům, proč si myslím, že byste měli psát povídky. Kdybyste se mě ještě před pár lety zeptali, jestli považuju povídky za užitečné, řekla bych vám, abyste s nimi neztráceli čas.

Když jsem ale napsala svůj román, uvědomila jsem si jednu věc. Cílené psaní krátkých příběhů, tedy nejen rozepsat román a nikdy ho nedokončit, je příležitost se toho strašně moc naučit a to z mnoha různých důvodů.

Důvod první – kratší doba betačtení

Mám tím na mysli to, že při psaní povídky, betačtení a ladění trvá celý proces mnohem kratší dobu. Při psaní románu se toho také hodně naučíte, ale bude to trvat mnohem déle. Řekněme, že chcete vyzkoušet novou metodu psaní osnovy příběhu. Pokud to vyzkoušíte rovnou na románu a nevyjde to, strávíte opravami mnohem více času, než když to vyzkoušíte jen na povídce.

Právě to je důvod, proč je to vynikající prostředek na zkoušení nových věcí a hledání metodiky, která vám sedne a bude fungovat. Když už takovou metodu budete mít, můžete se pustit do románu s větší jistotou.

Důvod druhý – zachycení vašich manýr

Tohle hodně souvisí s předchozím bodem, protože všichni máme během psaní vlastní manýry, výstřednosti a podivné návyky. A to jak v chování, tak v textu. Někdo popisuje hodně, někdo zase minimálně. Ať už jsou tyhle drobnosti jakékoli, rozhodně je lépe zachytíte v povídce či obecně u menšího slovního rozsahu.

Bude-li vaše beta číst 100 000 slov, mohou se tyto drobnosti ztratit ve zbytku textu. Bude mnohem snazší je zachytit v příběhu o 2 000 slovech. Nemusí být tak zřetelné v delší útvaru, ale projeví se v textu, kde záleží na volbě skutečně každého slova, protože máte limit. A protože opět netrávíte čas kompletním románem, je mnohem snazší takovou věc upravit a identifikovat konkrétní problémy.

Nebo si je naopak ponechat jako kouzlo vašeho osobního stylu.

Důvod třetí – marketing

Lidé milují krátké příběhy zdarma. Taková mikropovídka je něco, co můžete dát lidem zdarma, za mail nebo jiným způsobem bezplatně. Případně je poslat do soutěží nebo jinak vydat. Většinou za ně nic nedostanete, ale je to dobrý způsob, jak nechat někde vyniknout vaše jméno.

Pro lidi je také jednodušší se s vaším stylem seznámit pomocí kratší povídky, aniž by museli hnedka skákat přímo do románu. Na stránce mám zdarma novelku, která je prequelem pro The Illusion Prophecy. A protože si ji stáhli a přečetli, rovnou si koupili knihu. Právě k takovým účelům se dají povídky výborně použít.

Důvod čtvrtý – znovu objevit zábavu psaní

Myslím, že s tímhle se ztotožní hodně lidí, kteří napsali delší věci. Poté, co s nějakým příběhem strávíte rok či více, už ho kolikrát máte plné zuby. Počáteční vášeň se začíná měnit v práci a víte, že byste to měli celé dokončit, než se pustíte do něčeho dalšího. Nějaká část vaší mysli tak skončí u toho, že budete ten příběh nenávidět, právě proto, že jste na něm pracovali tak dlouho.

Povídky a krátké novelky jsou proto výborným způsobem, jak opět zažehnout onu původní lásku k psaní. Dovolí vám se zase plně zaměřit na zábavu tvorby, aniž byste projektem museli trávit příliš mnoho času. A opravdu to funguje, už mnohokrát jsem se právě takhle vracela k tomu prvotnímu nadšení, když jsem psala The architect of Elysia.

Stejně tak vím, že do budoucí série zakomponuju těchto drobných textů víc, protože je to prostě vynikající přestávka od delších projektů. Ty mohou být trochu zastrašující.

Důvod pátý – nakopnutí vaší sebedůvěry, když jste z toho vypadli

Pokud jde o psaní, jsou povídky super způsobem, jak se dostat zpátky do sedla takříkajíc bez větších investic. Podobně jsou dobrou cestou zvýšení sebevědomí, protože máte častější výstup. Za dobu a energii, kterou věnujete románu, napíšete třeba 5-10krát tolik povídek.

A i když je kvalita vždycky lepší než kvantita, někdy je to fakt dobrý pocit a přímo vědomí produktivity. Když si můžete říct, že jste za rok nebo podobný čas napsali 6 povídek.

Důvod šestý – testování námětů

Když jsem si sepisovala důvody, proč psát povídky, objevilo se mi v hlavě i tohle a docela se mi to líbí. Ještě jsem to takhle nezkoušela, ale udělám to. Nikdy jsem takhle neuvažovala o testování námětu, ale rozhodně to udělám právě v několika kratších kusech, které plánuju.

S větším projektem ve fázi rozpracování můžete na kratším textu ozkoušet nápad, jeho potenciál a to, jestli se mu budete věnovat hned nebo později. To se může hodně hodit lidem se zásobou nápadů, kteří nevědí, do kterého se pustit dřív.

Protože ale v povídkách nemusíte zacházet do takového množství detailů, může to být také brainstorming na historii postavy, její popis nebo další vrstvy. To všechno předtím, než se pustíte do delšího příběhu. Stejně tak si na povídce můžete vyzkoušet třeba finále. Nevím jak vy, ale já se musím vždycky vypsat z myšlenek, abych si vůbec zorganizovala to, co chci říct.

Někdo se z nápadů potřebuje vykecat, já zase vypsat. Takže než se pustím do psaní románu, musím napsat něco o něm.

Tolik pro dnešek a ať vám to píše.

Zdroj: VivienReis

Upozornění: Veškeré návody, tipy a rady ohledně psaní je na místě brát právě jako rady a tipy, nikoli neotřesitelnou pravdu vytesanou do kamene. Je možné je porušovat a mnoho úspěšných autorů to dělá. Prvním krokem k funkčnímu porušení pravidla je však jeho dobrá znalost aneb Naučte se pravidla, abyste věděli, jak je správně porušit;-)

Související články

Vivien Reis: 12 tipů, jak vymyslet název pro knihu

Vivien Reis: 12 tipů, jak vymyslet název pro knihu

Jste připraveni pojmenovat svou knihu? Dneska se budeme bavit o pojmenování vaší knihy, toho krásného knižního miminka. Pojmenování knihy může být vzrušující, děsivé, na nervy nebo jen emocionální. Většinou jde tak nějak o všechno najednou. Ale nejdřív mi dovolte...

Ellen Brock: Jak napsat proaktivní scény

Ellen Brock: Jak napsat proaktivní scény

Dneska budu mluvit o psaní proaktivních scén. Podíváme se na tři takové ze třech různých knih, později budeme mluvit o reaktivních scénách a o tom, jak se od těchto liší a jak jsou strukturované. Proaktivní scény jsou většinou následovány reaktivními scénami, můžete...

Líbí se ti článek? Lajkni / sleduj / sdílej, ať ti nic neuteče.

Jestli ti dokonce nějak pomohl v psaní nebo tě přivedl na nějaké další myšlenky, zvaž podporu webu.

0 komentáøù

Pøidat komentáø

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *