Dobré ráno, jsem Chris Fox a dneska si budeme povídat o marketingu. Konkrétně o tom, proč je marketing víc podobný farmaření, než lovení. Je to trochu odkaz na článek, který jsem napsal někdy v roce 2014 nebo 2015, který se právě jmenuje Marketing je farmaření, ne lovení.

Premisa toho článku je velmi přímočará. Pokud se jako autoři snažíte získat fanoušky divoce, tedy lovit je s brokovnicí a jen jich prostě trefit co nejvíc, tak to může fungovat. Neříkám, že ta strategie je nefunkční a hodně lidí takhle funguje na reklamách a dává do toho hodně prostředku.

Jsou schopni takhle zasahovat a nikdy se vlastně se čtenáři nespojí, ani neví, co jejich komunita vlastně chce. Ani nevytvoří místo, kde by se jejich fanoušci cítili opravdu dobře.

Už jsem o tomhle mluvil dřív, ale pořád to připomínám, protože dostávám emaily od autorů a vídám v diskusích na Redditu autory, kteří na to jdou prostě špatně. A myslím, že do toho takhle jde na začátku většina, skoro všichni, když je to prvně. Protože jako autoři procházíme určitou mírou evoluce.

V nějakém bodě jste byli velcí čtenáři a byli jste nadšení a psali jste fakt hodně věcí. A s tímhle trochu ztratíme spojení. Ztratíme z dohledu tu dobu, kdy nás to fakt vzrušovalo se k nějaké knize dostat. Sám si pamatuju, když jsem chodil do knihovny a každá kniha s drakem nebo magií na obálce byla prostě vzrušující.

Ať to bylo cokoli, věděl jsem, že přijdu do nějakého nového a zajímavého světa. Takže ať už to bylo napsané dobře nebo ne, prostě jsem si to chtěl přečíst. Časem si ale nevyhnutelně vyvinete nějakou chuť. Ta se vyvíjí s tím, jak se vyvíjíte čtenářsky. Jak přidáváte stále více knih a vidíte také více filmů.

Takže se všichni dostáváme k tomu, že jsme filosofové v křesílku (armchair philosopher), protože jsme těch věcí už prostě četli a viděli hrozně moc. Tím se ztratí ta schopnost žasnout a také ocenit příběhy tím způsobem, jakým to dělají naši fanoušci.

Oni jsou stále na místě, kde jsme byli před lety. Oni je stále mají opravdu rádi. Mnoho z nich si prostě bere všechno, co jim přijde pod ruku a pořád si to užívají.

Takže si myslím, že částí naší práce jako autoři, pokud to chceme dělat profesionálně, je vytvořit způsob, jak si mohou čtenáři sami navzájem pomoct najít konkrétně vás.

Zbývá vám ještě 70 % článku.
Chcete-li pokračovat ve čtení, přihlaste se k odběru newsletteru nebo zalogujte.