Je něco trochu legračního a trochu víc děsivého na tom, že jedním z nejčastějších stresových snů dospělých i dětí je, že se vrátí do školy nepřipraveni na test, nebo nějak zapomenou celý třídní závazek, nebo brutálně zklamou učitele, nebo tak nějak všechno najednou.
Všem známé prostředí
Vím, že jsem někdy zažil všechny tři příchutě takové noční můry, a to jsem maturoval už před 5 lety. Odseděl jsem si svůj čas, získal známky a dostal parádní papír, na kterém stojí, že vím, co je to Markovův řetězec. Teď jsem volný, ale dává smysl, že to moje podvědomí ještě pořádně nedohnalo.
Téměř dvě desetiletí jsem se potácel od jedné pevně naplánované kavalkády očekávání k druhé, můj takzvaný volný čas, stále definovaný domácími úkoly a přípravou na testy, téměř 80 % času, po který jsem byl vnímajícím člověkem, jsem strávil v civilizační struktuře zvané škola.
Je naprosto logické, že můj mozek má v tomto ohledu velkou svalovou paměť, což by mohlo pomoci vysvětlit neutuchající oblibu tohoto fiktivního prostředí. Super škola.
Jednou ze základních zásad psaní je přísloví piš, co znáš, které nabádá spisovatele, aby při konstruování fantastických, spekulativních a obecně fiktivních příběhů čerpali z osobních zkušeností, s nimiž si mohou hrát. Protože psaní vycházející z věcí, které autor osobně zná, má tendenci být živější a poutavější než zcela fantastický koncept budovaný od základů.
A samozřejmě je také často vhodné napsat příběh s prostředím, kterému vaše publikum rozumí a možná si v něm i dokáže představit samo sebe. Což umožňuje příběhu plnit dvojí funkci jako forma imaginativního eskapismu. Z obou těchto důvodů se spisovatelé, kteří cílí na Young Adult nebo mladší publikum, často uchylují k některému ze snadných čtení pro tuto věkovou kategorii.
Tyto děti pravděpodobně vědí něco o chození do školy, ale zasazení příběhu do běžné školy je dosti riskantní hra. Většina dětí hledá v příbězích možnost myslet na cokoli jiného než na školu. A obecně platí, že pro většinu lidí je škola dosti smíšenou zkušeností.
Struktura plná vzestupů i pádů
Všední školní život je hrstka vrcholů a spousta pádů, přičemž vrcholy bývají věci jako maturitní ples nebo velký zápas, maturita nebo letní prázdniny. Tedy hlavně ty části školy, které nápadně školou nejsou.
Základní rysy školy jako takové jsou obecně velmi nelichotivé. Jídlo v jídelně. Musí být odporné. Domácí úkoly. Je to vyčerpávající, pokud je hrdinové vůbec dělají. A spolehlivý recept na problémy, pokud je nedělají. Čtenářské úkoly nudné a matoucí. Učitelé obvykle znamenají trapné a zdrcující prožitky, pokud možno před celou třídou.
A tato špatná pověst, i když je samozřejmě zdramatizovaná, existuje z nějakého důvodu. Skutečná škola je při všech svých četných přednostech prostředím, které strčí partu dětí, jež se teprve od základů poznávají, do tlakového hrnce plného očekávání, z něhož nemohou uniknout ani ho nijak ovládat.
A když tyto děti vyrostou, dobré vzpomínky a přínosy jejich vzdělání jsou často světlem neustálých nepříjemností, kterými si během tohoto procesu prošly. Ale víte, co by bylo zábavné?
0 komentáøù