Ellen Brock: Jak napsat konec kapitoly?

autor: | Led 1, 2023 | Články, překlady, videa s titulky | 0 komentářů

Ahoj lidi, tady editorka Ellen Brock. Dneska se budeme bavit o koncích kapitol. Konkrétně projdu několik způsobů, jak kapitolu ukončit, spolu s příklady z již vydaných knih. To abychom se mohli podívat, proč se vlastně jednotlivé typy používají a jaký mají vliv na čtenářovo vnímání celého příběhu.

Předznamenání (foreshadowing)

Tohle je výborný způsob, jak ukončit kapitolu, protože to ve čtenáři probudí zvědavost ohledně toho, co přijde dál. Chce se dovědět, co ten náznak na konci znamenal.

Například v Survivor od Chucka Palahniuka mluví hrdina v kapitole 46 o své rybě. Kapitola pak končí takto:

„Moji rodiče mi jednu koupili, aby mě naučili něco o tom, jak milovat a pečovat o další živou bytost, dalšího tvora božího. O 146 ryb později jsem se naučil jen to, že všechno, co milujete, nakonec umře. Jednoho dne potkáte někoho zvláštního a můžete počítat s tím, že jednoho dne bude po smrti a pod zemí.“

Poučení, že cokoli, co milujete, nakonec zmizí a zemře, je větší než pouhá reference k rybičce. Budí to tedy dojem, že je v tom něco víc, nějaký hlubší smysl. Čtenář je tak zachycen v příběhu, protože ho zajímá, o co se bude jednat.

Pojďme se podívat na další příklad, tenhle je z Dívky odvedle od Jacka Ketchuma. Pátá kapitola tu končí tímto dialogem:

„Jednu věc fakt nemám ráda,“ řekla. Řekla to skoro šeptem, jako by čekala, že ji někdo zaslechne a někomu to nahlásí. A jako kdybychom byli konspirátoři, sobě rovní. Líbilo se mi to. Hodně. Naklonila jsem se k ní.

„Co?“

„To sklepení. Vůbec ho nemám ráda.“

Zmínkou v konečném dialogu kapitolu nám Ketchum dává najevo, že sklepení bude mít pro příběh nějaký význam. Utnutím kapitoly právě v tomto bodě klade na tento dialog velký důraz. Což se odrazí v mysli čtenáře a dá mu vědět, že je třeba tomu věnovat pozornost. Předznamenání slibuje čtenáři, že se stane něco zajímavého.

Ukončení uprostřed interakce

Tohle se dá provést i otevřenějším způsobem, například utnutím kapitoly uprostřed interakce postav. Kupříkladu v knize Because of Winn-Dixie od Kate DiCamillo v první kapitole potká hlavní hrdinka psa a na konci ho chce přivést domů otci. Takhle vypadá úplný konec kapitoly:

„No tak pojď,“ řekla jsem mu „uvidíme, co na to řekne kazatel.“ A pak jsme se obě, já a Dixie, vydali domů.

Na základě rozjeté interakce víme, že jdou domů a Opal nejspíš zkusí přesvědčit otce, kněze, aby si psa mohla nechat. Čtenář je tak mnohem více zaháčkován a chce se dovědět, co se stalo, tedy přečíst si další kapitolu.

Šok nebo nová informace

Dalším způsobem, jak nalákat čtenáře na to, co se stane dál, je ukončit kapitolu šokem či nově odhalenou skutečností. V již zmíněném Survivoru od Palahniuka v kapitole 35 zvedne hrdina telefon a zeptá se Kdo tam?

Shaelin Writes: Uvádění 10 nejčastějších psacích rad na pravou míru

Hlas na druhém konci linky mu odvětí Ať zemřeš v momentě dokončení veškeré práce a zavěsí. Tohle probudí ve čtenáři skutečný zájem o další dění. Kdo je volající, proč zavolal a co znamená ta tajemná zpráva.

Stejná technika se objevuje i v Misery od Stephena Kinga, když se hrdina a spisovatel Paul Sheldon dostane do hádky s Annie, svojí věznitelkou. Kapitola pak končí takhle:

A ona se skutečně chystala něco obětovat. Když se zase objevila, nesla v jedné ruce rukopis Rychlých vozů, jediný exemplář výsledků jeho dvouleté práce. A v druhé krabičku zápalek.

Čtenář si uvědomí, že Annie se chystá spálit ten rukopis. A zvědavost, co se stane dál, ho vede na další stránky.

Něco visí ve vzduchu

Jedna z metod ukončení kapitoly, nad kterou autoři moc často neuvažují, je visící informace. Slíbíte čtenáři nějaké informace, ale on ví, že to nebude v této kapitole, spíš v té další. Dobrým příkladem je 3 kapitola Because of Winn-Dixie, kde říká otci o konverzaci, kterou vedla se psem.

Mluvila jsem s ním a souhlasil, že protože je mi 10, tak bys mi měl říct 10 věcí o mé matce. Jen 10 věcí, to je všechno.

Kapitola pak končí otcovým souhlasem. Tak pojď, Opal, řekl, sedni si a já ti řeknu 10 věcí o tvé matce.

Čtenáři je tedy slíbena nějaká informace a pokračuje ve čtení, aby se k tomu dostal. Dalším příkladem této techniky je Night Film od Marisha Pestle. V páté kapitole zkoumá hrdina – novinář – příběh, když kapitola končí tímto úryvkem:

Jenna Moreci: Rady pro náctileté autory

Odložil jsem skotskou a vzal dalších několik stránek. Během pár minut jsem našel, co jsem hledal. Tenká obálka nadepsaná Ashley. Otevřel jsem ji a vyndal obsah. Jeden list papíru a CD.

Skončením kapitoly právě v tomhle momentu chce čtenář opravdu vědět, co bude následovat a co to obsahuje.

Prohlášení

Velmi jednoduchým způsobem ukončení je prohlášení postavy o nějakém úkolu nebo poslání. Dobrým příkladem je Chasing Redbird od Sharon Creech. Na konci kapitoly 10 vysvětluje hrdinka, proč je pro ni tak důležité vyčistit pozemek, aby se zbavila viny, kterou cítí kvůli smrti své tety.

„Věděla jsem jen to, že musím tuhle misi splnit. Musela jsem a musela jsem spěchat, abych to stihla ještě do konce léta. Protože uvnitř své morbidní mysli jsem věřila, že když to nestihnu, tak se stane něco hrozného. Ať už to bude cokoli, bude to trest za zabití tety Jessie. Rozhodla jsem se, že mi Bůh dal šanci. Jednu šanci na vlastní vykoupení. Když se mi taková myšlenka usadí v mozku, tak roste jako plevel na kraji řeky. A nemusela jsem se bát o své bratry a sestry, že by mou snahu převzali. Oni ztratili zájem už po několika dnech odklízení trosek. A tak to bylo všechno opět moje.

Vysvětlením této motivace nebo cíle na konci kapitoly chce čtenář opravdu zjistit, jak se tyhle věci nakonec vyvrbí. Jakým bude čelit překážkám a jestli se jí to nakonec podaří.

Konec s koncem

Posledním způsobem, který chci dneska popsat, je ten, který používá většina autorů asi nejpřirozeněji. Konkrétně ukončení kapitoly na konci interakce postav. Máme to v 2. kapitole Because of Winn-Dixie, kdy Opal přesvědčila otce, aby si psa mohla nechat.

„Hledáš domov?“ dotázal se kněz psa.

Winn-Dixie zavrtěl ocasem.

„No, tak si myslím, že jsi jeden našel.“

Tohle je naprosto logické místo pro konec kapitoly. A i když není tak vzrušující nebo nabuzující jako předchozí metody, stejně jde o přislib dalšího zajímavého dění. Konkrétně interakcí psa a kněze na základě předchozí znalosti jejich osobností. U těch lze totiž očekávat, že se budou průběžně střetávat. Není to tedy tak, že by dokončená interakce neslibovala nic zajímavého, jen nenaláká čtenáře tak moc a spoléhá na dosavadní znalost čtenáře.

Nechat něco na později

Nejjednodušší radou je, aby na konci kapitoly zůstalo něco nedořešeno. Nikdy nechcete během příběhu vzbudit dojem, že je vlastně všechno vyřešené a ukončené. Že postavy dosáhly všeho, o co se snažily, nebo že tu nejsou žádné další konflikty na obzoru. Vždycky se snažte o pocit, že je ještě něco potřeba udělat. Nechte si nějaké záhady a nějaký prostor pro další růst zápletky. Tohle povede čtenáře k dalšímu zkoumání a tedy čtení dalších stránek.

Zdroj: EllenBrock

0 komentáøù

Pøidat komentáø

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *