BookishPixie: Jak psát bez filtrování

autor: | Led 30, 2019 | Články, překlady, videa s titulky | 0 komentářů

Ahoj úžasná komunito!

Tady Ava Jae a Bookishpixie.

Jako autorka a freelance editorka trávím hodně času dumáním nad tím, jak docílit u psaní pocitu skutečnosti a autenticity. Dobře napsaná kniha ve vás má vyvolat pocity, jako byste sami byli hrdiny, takže prožíváte všechno, co prožívá hrdina a přemýšlíte nad tím samým.

Což, když píšete, se snadněji řekne, než udělá. Nicméně existuje několik triků, které lze použít a vrátit s nimi vaše psaní zpátky do toho skutečného ponoření. Dva z těch triků patří do toho, co jsem nazvala filtrací.

První osobou, která, pokud vím, použila slovo “filtrační fráze”, je Chuck Palahniuk.

Palahniuk napsal fakt dobrý článek (v odkazu), který v zásadě hovoří o třech termínech jako “Uviděl jsem”,”pomyslel jsem si”,”Vzpomněl jsem si”,”Zaslechl jsem” “Ucítil jsem” a tak dále. Problém filtračních frází je, že přidvají další vrstvu do toku řeči mezi čtenáře a psaní.

V základu je to forma vyprávění a prodlužuje vzdálenost mezi čtenářem a psaním. Odstraněním filtračních frází, nebo aspoň většiny z nich, pomáhá přímému a reálnému pocitu z psaní.

Filtrace myšlenkových pochodů

Takže například dvě věty s filtračními frázemi budou:

“Jak jsem přišel, uviděl jsem kluka a holku, jak vzhlédli od svých hradů z písku a zamračili se na mě.

Just Write: Co by se autoři měli naučit z Pána Prstenů

Napadlo mě, jestli vědí, kdo jsem.”

Stejné dvě věty v případě, že odstraníme filtrační fráze:

“Jak jsem se přiblížil, kluk a holka vzhlédli od svých hradů z písku a zamračili se na mě.

Věděli, kdo jsem?”

Celkově je to minimální rozdíl, ale co jste provedli? Odstraněním nepotřebných frází jste nejen psaní zhustili, ale odstranili jste filtr mezi tím, co hrdina prožívá, a tím, co je na papíře.  Říkám upřímně, když děláte hrubopis, vůbec se tímhle netrapte – já používám filtrační fráze v draftech neustále. Ale když děláte revizi, je dobré se na to podívat a pečlivě zaměřit.

Řečení emocí

Příbuzný problémem je jiný typ filtrace – říkání emocí.

Mám na mysli to, když skutečně pojmenováváte emoce ve vlastním psaní, takže “Byl vyděšený”, “Byla jsme smutná”,”Byla jsem naštvaná”, a tak dále. Místo jejich pojmenování během psaní je mnohem efektivnější odstranit pojmenovanou emoci a místo toho popsat, jak působí její opravdový prožitek.

Takže například místo: “Byl jsem naštvaný”, můžete říct “Tlouklo mi srdce, cítil jsem horkost a chtěl jsem mu jednu vlepit.” Jo? Věci, které ukáží, jak je postava “opravdu” naštvaná.  Podobně se to vztahuje k popisování ostatních postav, takže místo “Vypadal tak naštvaně”, můžete popsat náznaky, podle kterých vaše postava usuzuje, že je další postava naštvaná: “Třásl se, ruce zaťaté v pěst, a pozvolna rudnul,” a podobně.

AuthorKristenLamb: 7 smrtelných hříchů prologů

Cesta k autenticitě

Vypadá to jako drobnost, ale jen odstraněním pojmenování emocí a jejich přímým popsáním se psaní stává mnohem autentičtějším. Protože místo oznámení čtenáři, že je postava naštvaná, ukazujete přímo ten vztek. Výborný zdrojem přímo pro tohle je Emoční Thesaurus od Angely Ackerman a Beccy Puglisi, který je v odkazu.

Sama ho používám při revizích a kolegům autorům ho zmiňuju skoro pořád, protože je to fakt dobrá kniha, která rozebírá obrovské množství emocí, a ke každé má malé popisky, jak ta emoce někoho zasahuje, jak ovlivňuje myšlenky, a jak to vypadá, když ji někdo potlačuje.

Jsou tam i další užitečné tipy, takže rozhodně doporučuju, pokud se snažíte vylepšit ve svém psaní práci s emocemi.

Zdroj: BookishPixie

 

 

0 komentáøù

Pøidat komentáø

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *