Když začal internet, býval jsem hrozně mrzutý z toho, že lidi nahrávali moje básně a příběhy. Nahrávali moje příběhy na web a já měl tohle přesvědčení, které bylo naprosto mylné, že když lidi dají vaši práci na internet a vy jim neřeknete, aby toho nechali a stáhli to, tak že přicházíte o copyright, což ale jednoduše není pravda. A byl jsem taky hodně mrzutý, protože mi přišlo, že moje práce piráti a že je to špatně.

A pak jsem si začal všímat, že se dějí dvě věci, které se zdají mnohem podstatnější. Jedna z nich byla, že místa, kde mě kopírovali, byla hlavně v Rusku, kde lidi překládali moje texty do ruštiny a posílali je dál do světa. Prodával jsem tam pak víc a víc knih. Lidé mě objevovali srze to, že mě někdo kopíroval, a pak se vypravili a koupili si skutečné knihy. A když v Rusku vyšly nové knihy, tak se jich prodávalo víc a víc.

To mě fascinovalo a zkusil jsem několik pokusů, z nichž některé byly dost náročné. Například přesvědčit mého nakladatele, aby vzal jednu z knih a dal ji k dispozici zdarma. Tak jsme vzali Americké Bohy, knihu, která se stále prodávala a vedla si velmi dobře a na měsíc jsme ji vystavili online zcela zdarma na jejich stránky. Mohli jste ji číst, mohli jste si ji stáhnout a stalo se to, že prodeje mých knih skrze nezávislá knihkupectví, protože přes ta jsme to měřili, stouply další měsíc o 300%.

A já si začal uvědomovat, že ve skutečnosti neztrácíte knihy, nepřicházíte o prodeje tím, že máte věci venku. A když se o tom teď někde bavím, a lidé říkají co vaše prodeje, o které přicházím skrze kopírování knih na internetu. Pak jsem se začal publika ptát, aby jen zvedli ruce na jednu otázku: Máte oblíbeného autora?

Odpoví, že ano, já řeknu dobře. Co teď chci je, aby zvedli ruku všichni, kdo objevili svého oblíbence tím, že se ke knize nějak dostali, zvedněte ruce. A teď kdokoli, kdo autora objevil tak, že šel do knihkupectví a knihu si koupil, zvedněte ruce. A je to většinou tak 5-10 to, že lidé opravdu objevili svého oblíbeného autora, osobu, od které si koupili všechno a kupují si pevné vazby a má to pro ně hodnotu.

Velmi málo z nich si knihu koupilo. Byla jim půjčena, dostali ji, neplatili za ni. A tak objevili svého oblíbeného autora. A já si myslím, víte, to je to skutečné jádro, lidé si půjčují knihy. A nemůžete se na to koukat jako na ztracený prodej, není to ztracený prodej. Nikdo, kdo by si vaši knihu koupil, si ji nekoupí proto, že ji mohl najít zdarma.

Ve skutečnosti propagujete, oslovujete více lidí, zvyšujete povědomí a porozumění tomuhle mi dalo zcela nový náhled na fungování copyrightu a na to, co dělá internet. Protože největší věc, kterou internet dělá, je, že dovoluje lidem slyšet věci, dovoluje lidem číst věci a dovoluje lidem vidět věci, které by třeba jinak nikdy neviděli. A myslím si že je to v zásadě hrozně dobrá věc.

Zdroj: OpenRightsGroup