Ahoj všichni. Nějakou dobu jsme nemluvili o rysech, žejo? Už určitě víte, že jsem velká fanynka fantasy, takže jsem prozkoumala poměrně slušnou zásobu magických systémů. Někdy jsou úžasné, někdy stojí úplně za hovno. Dneska si povíme něco o tom druhém případě.
Magie samotná je nástrojem psaní, existuje ale obrovská řada nástrojů, které se motají jak kolem samotného kouzlení, tak i například magických tvorů. A někdy je to prostě výběr toho nejhoršího. Nněkdy není ani tak hrozný ten mechanismus, jako způsob jeho použití. Spisovatelé, proč tohle sakra děláte? Co vám ta magie udělala, že si zasloužila tak mizernou prezentaci?
Proto dneska rozeberu 10 nejhorších magických principů všech dob. Takových, které na stránkách fakt smrdí. Máte některý z nich fakt rádi? Co máte sakra za problém? Srovnejte si to. Těch strašných rysů je přirozeně mnohem víc, ale omezila jsem to fakt jen na 10.
Upozornění: Tenhle seznam je můj subjektivní pohled. Takže pokud nesouhlasíte, je mi to u prdele. A jen proto, že je rys na tomhle seznamu, neznamená to, že nenávidím každou jeho verzi. Některé z nich mohou být provedeny opravdu dobře. A krom toho mám právo na změnu názoru. Takže pokud nejste tvrdohlavý idiot, názoru a postoje se mají časem vyvíjet.
Moment představení (zkurvená YA)
Nevím, jestli se to počítá jako rys, ale tohle je asi největší protiva. Magie může být hodně komplexní, takže ji musíte představovat kousek po kousku. Ale čas pro představení život zachraňujícího kouzla není v momentě, kdy je potřeba jeho použití. Pak to nepůsobí jako „hrdina zachránil den“, ale jako laciný způsob řešení situace.
Autor prostě nevěděl, co dělat, tak přidal super příhodný magický figl, aby mohl v příběhu pokračovat. Všichni víme, co děláte. Nejste skrytí, spíš jste trochu hloupí. Pokud máte život zachraňující magii a máte v úmyslu ji použít, představte ji DŘÍV, než je reálně potřeba. Tím pádem se vám z ní nestane přísada na poslední chvíli, která vás zachrání z příběhového záseku. Tohle je psaní magických systému 1.01.
Nemůžete prostě nahodit superschopnosti tehdy, když se vám to zrovna hodí. Pokud tedy nechcete, aby vás čtenáři sežrali. Což nás přivádí k druhému bodu.
Smrt není reálně smrt aneb Magická oživení
Nemám nic proti samotným oživením a viděla jsem je udělaná fakt dobře. Platí ale to samé, jako u prvního bodu. Jakmile oživení působí příliš příhodně, tak protočím oči takovým způsobem, že uvidím vlastní mozek. Je pitomost, aby všichni oplakávali smrt postavy, jen aby pak někdo prošel kolem a poznamenal: „Mimochodem, řekl jsem vám, že umím oživovat lidi? Ne? Muselo mi to nějak vypadnout.“
Nezajímá mě, jestli je to schopnost postavy, kouzlo nebo talisman. Udělejte to nevýhodné, udělejte z toho souboj, nebo z toho udělejte možnost, o které čtenáři obecně vědí. Přestaňte to do příběhu cpát na poslední chvíli, abyste zachránili svého miláčka. Jediné, co tím čtenáři sdělujete, je nemusíte o ně mít starost, kdykoli zemřou, prostě je oživíme. Děkujeme, že vás to nezajímá.
Tvaroměniči
Než se naserete, tak mě vyslechněte. Nemyslím si, že by bylo na shapeshifterech či tvaroměničích v zásadě cokoli špatného. Pokud vás to baví, pište je, jak libo. Jen je shledávám poměrně nudnými. Tento druh fikce je hrozně populární a lidi ji prostě milujou. Ale vypadá to, že se to celé točí kolem 3 základních zápletek.
0 komentáøù