Noví autoři často dělají pořád ty samé chyby. Nejde rozhodně o vyčerpávající seznam všech chyb, kterých se nový autor může dopustit, jde ale o přehled nejobvyklejších, na které můžete narazit.
Psaní příběhu, který byl proveden už mnohokrát
Mám tím na mysli zpracování motivu, který je v konkrétním žánru prováděn prakticky neustále. To se hodně děje hlavně ve fantasy v podobě vyvoleného. V romantice je to zase motiv milionáře. Ve fantasy nějakou dobu jela elementální magie. Není to tak dávno, co měli svou hodinu upíři. Kolem toku 2000 bylo hrozně in, když se do upíra zamilovala středoškolačka. Magickou školu zpopularizoval Harry Potter.
Autoři nováčci píší často příběhy, které jsou zkrátka přehnané, protože čtou starší knihy. Obvykle aktivně nečtou ty nejnovější, tedy z letoška nebo doby před 2 – 5 lety. A tyto rysy už jsou zatuchlé a agenti a redaktoři už je nechtějí. Autoři nováčci je ale stále mají v oblibě, protože čtou starší věci. A řeknou si, že by tomu mohli udělat spinn-off, ačkoli to už tak zajímavé není.
Psaní rysu bez jedinečnosti
Opět tu máme koncepty vyvoleného, obtížné loupeže, milostného trojúhelníku, výpravy za velkým úkolem. Všechno tohle už bylo nějak provedeno, problém je, když je uděláte naprosto identicky s tím, co už je na pultech obchodů. Nebo ještě lépe jako je to v populárních knihách, které jsou v obchodech. Je to vlastně ideální způsob, jak dosáhnout rychlého odmítnutí.
Příliš klišé na malém prostoru
Rozdělme si rysy a klišé. Rysy jsou věci jako vyvolený, jde o motiv v příběhu, který můžete zpracovat jedinečným způsobem. Klišé je konkrétní forma zpracování, jako zbělení kloubů na volantu, abyste ukázali, že řidič je vystrašený. Jde prostě o nadužívaný popis, konkrétní způsob, který byl využit až k smrti a nevyvolává v mysli čtenáře žádné nové představy a pocity. Právě proto, že už to bylo zpracováno tolikrát.
Příliš popisování kontra ukazování
S tímhle bojuje asi 80 % nových autorů. Týká se to pocitů postavy, jaké mezi sebou mají postavy vztahy, okolní prostředí a počasí. Velmi často se dají tyhle věci ukázat uvnitř samotné scény. Nemusíte zastavit scénu a oznámit, že všichni měli kabáty, protože byla zima. Můžete prostě popsat kabáty, a protože to nebude fantasy, tak čtenář pochopí, že je tam asi zima. Nebo si uvnitř oklepou sníh z bot. Mezitím vidíme, jak se postavy chovají, máme informace o prostředí a dovídáme se to všechno skrze ukázání.
0 komentáøù