V tomhle článku vám představím 10 způsobů, jakými byste nikdy neměli začínat váš román.

Představení hrdiny

Respektive nepředstavení hrdiny hned ze začátku. Mějte na paměti, že tohle je pro dnešní literární agenty nebo nakladatele, stejně tak jako pro moderní čtenáře. A většina dnešních čtenářů chce, aby byl hrdina představen hned na začátku příběhu.

Kdokoli příběh vede, má vliv na zápletku, ať už je to jakékoli dobrodružství, tak se s ním chceme setkat hned na začátku. A jak v agentuře, tak jako freelancer, případně v soutěžích, jsem viděla hodně textů, kde lidé představovali na začátku postavu, která nebyla protagonista, měla ale svůj POV. A trvalo to hrozně dlouho.

Příkladem tohoto postupu je prolog, kapitola z pohledu někoho jiného, kapitola z pohledu záporáka, případně prolog z jeho pohledu.

A ještě jedna možnost, která už se také stala klišé, je prolog z pohledu postavy, která nejspíš záhy zemře a už ji tedy nikdy neuvidíme. Bylo to uděláno mockrát, nedělejte to takhle. Případně se hodně zamyslete nad tím, jestli váš příběh něco takového potřebuje.

Snové pasáže a falešné starty

Pojďme si promluvit o tom, proč snové pasáže prostě nejsou dobrý nápad. V první řadě nezískáte základní linii pro to, co je pro postavu normální. Když jste hozeni do snu, je to obvykle velmi podivné, velmi surrealistické, dějí se zvláštní věci, nevíte ale, co je pro tu postavu normální. Neřeknete si tedy aha, to, že se něco takového děje, je asi docela zvláštní.

Dalším důvodem je to, že se to prostě vyskytuje moc často, až do míry, která z toho dělá klišé. Proto za to nebudou plusové body, když právě takhle začnete knihu.

Třetím důvodem je skutečnost, že snovou sekvenci v knize obtížněji identifikujete, že se něco vůbec odehrává ve snu. V seriálu nebo filmu máte speciální efekty a můžete věci jasně odlišit. V knize je tohle náročnější, takže máte velkou šanci, že čtenáře totálně zmatete. Málokdy si řekne aha, tohle je sen, hustý, je to trochu odlišný. A pak bude pokračovat první kapitolou.

Sny se samozřejmě použít dají, ale později v knize, kdy už je nastoleno a popsáno normální prostředí.

Proč nejsou dobrý start falešné starty? Je to v základu jen lákání čtenáře. Když knihu začnete první kapitolou, je to obvykle něco jako slib čtenáři. Příslib toho, co mohou očekávat od postav, světa, tempa psaní, stylu a podobně. Když to uděláte jinak, tak to svým způsobem porušujete a nalamujete.

Možná se to čtenáři bude líbit, možná má rád, že začnete vyprávět jiný příběh, než o jaký půjde později. Ale to nejsou časté případy.

Zbývá vám ještě 70 % článku.
Chcete-li pokračovat ve čtení, přihlaste se k odběru newsletteru nebo zalogujte.