Články, překlady, videa

Hodnocení, recenze

Z newsletteru

Naefarpedie (přehled)

Knihy, povídky…

Bonusy

přihlášení

Diane Callahan: Můžete být autory, když nečtete?

William Faulkner jednou poradil: „Čtěte, čtěte, čtěte. Čtěte všechno – odpad, klasiku, dobré i mizerné a dívejte se, jak to dělají. Stejně jako tesař, který pracuje jako učedník a studuje u mistra. Čtěte, prostě se to do vás dostane. Pak pište.“

Takže můžete být autoři, když nečtete? Možná si myslíte: „Samozřejmě, že musíte číst? Co je to vůbec za otázku?“ Nebo jste na tohle možná klikli, protože jste autor, co moc nečte, a máte strach, že se vaše obavy potvrdí. Nebo chcete obhájit nedostatek čtení ve vašem životě.

Ano a ne

Krátká odpověď je „ano a ne“. Psaní je způsob sebevyjádření a každému by mělo být dovoleno se takto projevit. A pro některé autory čtení vyžaduje mnoho času a energie, ať už je to kvůli dalším povinnostem nebo mentálním poruchám jako je dyslexie. V takových podmínkách to vypadá, že si nejspíše budete muset vybrat mezi čtením a psaním.

Jenže i tak je snaha psát bez čtení jako snaha skládat symfonii, aniž by člověk poslouchal klasickou hudbu. Nebo otevřít si restauraci, aniž byste věděli základy vaření nebo podnikání. Je to mluvení bez naslouchání, snaha, aby váš vlastní hlas byl slyšet, bez vložení námahy do toho poslechnout si hlasy druhých. Hodně zastánců čtení bude v tomto případě citovat Stephena Kinga, konkrétně jeho bibli psaní „O psaní, memoáry o řemesle“:

 „Musíte číst široce, konstantně čistit a redefinovat vaši vlastní práci právě během čtení. Je pro mě jen těžké uvěřit, že lidé, které čtou hodně málo (nebo v některých případech vůbec), předpokládají, že budou psát, a očekávají, že lidem se bude jejich práce líbit, ale vím, že to tak je. Kdybych měl niklák za každého člověka, který mi říkal, že se chce stát autorem, ale nemá čas na čtení, tak bych si mohl za ně mohl koupit slušnou večeři. Můžu být naprosto přímý? Pokud nemáte čas na čtení, pak nemáte ani čas (nebo nástroje) na psaní. Takhle jednoduché to je.“

Nejen z čtení těží autor

Zcela souhlasím se základem tohoto prohlášení. Nakonec, jste to, co jíte. Jenže pouhé jídlo v restauraci z vás nedělá dobrého kuchaře. Čtení není jedinou složkou toho být dobrým autorem. Praxe, představivost a pozornost věnovaná detailům, to všechno jsou kvality, které pocházejí z psaní a života, nejen čtení. I tak ale zůstává v platnosti to, že knihy jsou velmi důležitá součást toho, jak se naučit psát.

Ze čtení se můžete naučit rozdílné formy toho, jak se může příběh formovat. Například efektivní použití třetí a první osoby. Hodně začínajících autorů píše to, co jsou spíše scénáře než próza, jenže knihy nejsou filmy; tato média mají zcela odlišné zvyklosti a zákonitosti. Stejně tak odhalíte literární techniky a styly. Například jak popsat vaše prostředí, strukturu kapitoly, jak získat kontrolu nad tempem a jakým hlasem vyprávět.

Čtená vás naučí, jak úspěšně převést myšlenky ve vaší hlavě na slova na papíře, takže i kdokoli další prožije příběh tak, jak jste to zamýšleli. Knihy jsou nejlepší cestou, jak se naučit jazyk, hlavně gramatiku nebo formátování dialogů. Protože tohle jsou nejčastější začátečnické chyby, hlavně v samonákladech, které slouží jako okamžité varování před kvalitou zbytku textu. Knihy vám také pomohou porozumět marketingovým trendům.

Tím pádem můžete získat cit pro to, co zajímá vaše publikum ve smyslu žánru a věku. Stejně tak to, které nápady už mohou být přes čáru. Pokud čtete opravdu široce, budete mít mnohem větší jistotu v tom, kam svou knihu zařadit a koho kvůli jejímu vydání oslovit.

Nicméně je i spousta toho, co se dá naučit mimo knihy, jako třeba…

Jak povědět zajímavý příběh. Existuje hodně autorů, kteří mají instinktivní smysl pro strukturu příběhu, který získali z dalších forem, které vstřebali. A to i tehdy, když jejich vlastní styl ještě není plně vyvinut. Naučili se zkrátka různými cestami, co je to dobrý příběh, který budou lidé chtít slyšet. Ústní vyprávění je velmi cenná dovednost.

Autoři berou inspiraci z mnoha médií jiných než jsou knihy. Ať už je to umění, videohry, filmy, seriály, anime nebo hudba. Možná chcete rekonstruovat estetiku svého oblíbeného snímku v knižní formě, nebo se inspirujete postavami z oblíbeného seriálu a dát je do jiného prostředí. Ti nejlepší umělci kombinují prvky z mnoha různých zdrojů a vytvářejí tak příběh, který je čerstvý.

Stejně tak vás mohou hodně věcí naučit osobní zkušenosti. Například jakým způsobem je každý člověk komplexní. Interakce s dalšími lidmi vám dá vlastní sebeuvědomění a dá vám také vhled do lidskosti. To je pro vyprávění příběhů naprosto nezbytné. Vztah v rodině, s přáteli či kolegy vám ukáží, jak vytvářet trojrozměrné postavy.

Všechny tyto životní zkušenosti jsou zdrojem syrového materiálu pro konflikty, prostředí a postavy. Životní zkušenosti jsou mnohem užitečnější než nekonečná knihovna fikce. Hodně autorů přidává do příběhů detaily z vlastního života, což dělá každý příběh uvěřitelnějším. Pokud strávíte celý život čtením místo žití života, nejspíš budete postrádat právě ten syrový materiál. Život tam venku s konzumací dalších zdrojů je úžasný palivem pro vaše vlastní psaní.

Kritické sledování seriálů a filmů je nezbytný způsob získání nástrojů pro kvalitní vyprávění. Takže můžete psát, aniž byste četli. Ale pokud chcete psát opravdu dobře, potřebujete si přečíst aspoň pár knih za rok a opravdu dávat pozor na projev dalších autorů.

Největší mýty spojené s čtecím přístupem, abyste mohli číst se zdravým nastavením

Abyste byli dobří autoři, musíte číst stovky knih ročně

Autoři se často cítí méněcenně, pokud podle svého odhadu nečtou dostatečně. Je to jako kdybyste museli dosáhnout nějakého magického prahu, abyste byli považováni za dostatečně sečtělého pro psaní. Ve skutečnosti bychom měli preferovat kvalitu před kvantitou. Není to o tom, kolik knih přečtete, ale jak je přečtete a co si z nich vezmete. Pokud si přečtete pět knih ročně, ale přečtete je pozorně a něco si z nich vezmete, nejspíš jste na tom lépe než osoba, která jich přečte stovku jen pro potěšení.

Přesně to shrnul filozof Mortimer J. Adler: „V případě dobrých knih o tom, skrze kolik se dostanete vy, ale kolik se jich dostane skrze vás.“

Všichni máme na čtení odlišný čas a energii a nejde o žádnou soutěž. Čtěte tak, abyste sami sebe vylepšili, ne abyste na někoho dalšího udělali dojem. Nedávejte si cíle na konkrétní počet svazků ročně. Dejte si třeba počet stran denně nebo denní čas strávený čtením. Můžete klidně přečíst 50 knih za rok a budou to jenom romány. Jenže co by obrovské svazky, které se vám válí v knihovně.

Nikdy se nedostanete přes obrovské nánosy knih, pokud si jasně nestanovíte, co pro vás znamená být dobrým čtenářem.

Musím se naučit rychločtení

Kulturní posedlost rychločtením je obecně spíš ke škodě než k užitku. Jako autoři si nejspíš z knihy nejspíše vezmeme mnohem víc, pokud čteme rychlostí pro nás pohodlnou. Čtení je jako sval, který používáním trénujete. Čím více čtete, tím rychleji se skrze stránky dostáváte. Francine Prose, autorka knihy Čtěte jako autor, správně poukázala na to, že pomalejší tempo vám dovolí prózu skutečně ocenit.

„S tolika svazky k přečtení budete nejspíš v pokušení zrychlit. Jenže je naopak klíčové zpomalit a věnovat pozornost každému slovu. Protože pomalé čtení vás naučí očividnou, ale podceněnou skutečnost. Totiž že jazyk je médium, které používáme úplně stejně jako skladatel noty nebo malíř barvy.“

Takže nebuďte posedlí rychlostí, dávejte důraz hlavně na porozumění.

Čtení je vždy snadné a naplňující

Člověka vždycky frustrují práce, které mu přijdou snobské nebo nudné. Nebo čtete knihy, které ostatní vychvalují a vždycky se cítíte jak z jiné planety, když vás nezaujmou. Pak vás nejspíš napadne, že je s vámi něco špatně. Jenže pak najdete něco úžasného a zase vám to připomene, proč čtení tak milujete spolu s jazykem a lidskostí.

Pro čtení je naprosto normální, že je náročné. Vždycky trvá nějaký čas, než se člověk přizpůsobí neobvyklému stylu nebo zcela novému světu. Prvních 20 % románů má vždycky strmou křivku učení. Abyste na ten kopec vylezli, zkuste si přečíst prvních pár kapitol co nejvíc najednou. Kdykoli se pouštíte do něčeho nového, máte problém se začátkem. Ale čím víc se blížíte ke konci, tím je to snadnější, protože už jste pevní.

Také není od věci strádat lehčí a těžší kousky. Střídejte žánry, tloušťky a náročnosti svazků. Takhle pro vás čtení zůstane jak zábavným, tak i obohacujícím.

Četba příliš ovlivní moje psaní a můžu náhodou kopírovat další autory

Žádný autor nemůže perfektně napodobit jiného autora. Takže i když si myslíte, že náhodou napodobíte Douglase Adamse nebo Dauphne du Maurier, stejně bude v textu znát váš styl. Čím silnější budete ve vlastním projevu, tím větší kontrolu budete mít nad každou větou, takže posednutí duchem Charlese Dickense vám opravdu nebude dělat starosti.

Všechny příběhy vyvěrají z příběhů, které už tu byly, a je úplně jedno, jakým způsobem se k nim dostaneme. Pokud se budete kvůli tomuhle vyhýbat čtení, vaše vyprávění bude ovlivněné vším dalším obsahem, který budete konzumovat. Hodně autorů takhle třeba zpracovává příběhy, které jsou reinkarnací knih, které je ovlivnily v dětství. Recyklace, rekonstrukce a reagování na starší náměty je samotná podstata umění. Takže si užívejte jiné nápady, bez ohledu na to, jestli jsou z knih nebo odjinud.

Měl bych dočíst každou knihu, kterou začnu

Tohle je zcela zbytečné mučení, klidně si vybírejte. Pokud vám dvě stránky trvají dva měsíce a jen u toho trpíte, prostě knihu odložte a sáhněte po jiné. Můžete jich také rozečíst více a zůstat u té, která vás opravdu chytne. Částí čtecího dobrodružství je nalezení svazků, které skutečně obohatí váš život. Je to stejné jako hledání nových písniček nebo jídel. Objevujte nové žánry a vykročte z toho, co jste navyklí číst.

Nečekejte, že každá kniha bude na pět hvězdiček, stejně jako nečekáte, že si užijete každý film, který si pustíte. Ale bez ohledu na kvalitu si z každého svazku zkuste něco vzít. Nakonec čtení má být zdrojem poznání a štěstí, ne viny a apatie.

Nemám na čtení čas

Pokud chcete opravdu číst víc, budete si muset srovnat priority. Jestli dlíte na socnetech, hrajete videohry nebo se celý den vrtáte v zahrádce, všechno tohle vás stojí nějaký čas. Jenže pokud si ze čtení uděláte návyk, najednou zjistíte, že mu jako kouzlem věnujete spoustu času. Zkuste si třeba číst půl hodiny každý den. Ano, přesně tak, jen půl hodiny. Můžete si číst při jídle nebo si vzít knihu do postele.

Dobrou volbou jsou taky audioknihy, které můžete poslouchat během domácích prací nebo jiných činnostech. A ano, audioknihy se samozřejmě počítají jako čtení, i když se z nich nenaučíte čárky a formátování dialogů. Dejte si na mobilu vedle sebe ikonky sociálních sítí a aplikace na čtení. Dost možná začnete tu druhé otvírat častěji než první.

Mějte taky na paměti, že čtení knih není jediným obohacujícím čtením. Existují časopisy, noviny, další mají taky audioverzi jako podcasty. Tyto články také obohatí vaše psaní, protože se naučíte další strukturu sdělení informací.

Místní knihovna nebo antikvariáty nabízí obrovskou spoustu dalších svazků. Online projekty typu Gutenberg nabízí desítky tisíc digitálních svazků zdarma, stejně jako třeba archiv Městské knihovny v Praze. A pokud se zeptáte sečtělého kamaráda na knihy, nejspíš vás zavalí desítkami tipů během několik málo minut.

Neexistuje žádná jediná cesta pro to být dobrým autorem nebo čtenářem. Žádná pevně stanovená pravidla. Je jen jediné – zkoušet. Udělejte maximum pro to naučit se co nejvíc od ostatních skrze čtení. Objevte svazky, které ve vás něco zažehnou, a pište bez ohledu na strach, jestli je to dost dobré. Pokud na sobě stále pracujete, pak jste dost dobří.

Zdroj: DianeCallahan