Dobré ráno, tady je Chris Fox a dneska se budeme bavit o tom, jak udělat postavy skutečné, aspoň tedy v hlavách čtenářů.
Jde to rychlý tip, který byste měli být schopni implementovat opravdu snadno. Takže jaký je to proces?
Konkrétní motivace postavy
V první řadě si najděte motivaci každé postavy v konkrétní scéně. Tedy co konkrétně chtějí a určitě si to někam napište. Pokud máte 5 postav, napište ke každé 1–2 slova o tom, co chtějí. Vezměme si jako příklad scénu, kdy dělají děti test ve škole, takže všichni jsou spolužáci.
Ke všem si napište motivaci. Některé z nich se asi dobře učily a jsou připravené. Takže jsou nadšené z toho, že ho můžou napsat, protože si tak můžou dokázat svoje znalosti.
Většina z nich se spíš bojí, protože se neučily, necítí se moc chytré, nebo si myslí, že se nepřipravily. Učivo jim připadá těžké a mají třeba pocit, že do této třídy ani nepatří. Každý z nich bude mít tedy z celé situace jiné pocity a z nich vycházející jinou motivaci. Tohle potřebujete jasně vědět a být schopni to také jasně popsat čtenáři skrze to, co a jak dělají.
Způsob provedení
Čočkou, skrze kterou to provádíte, je výchova. Výchova postavy se ukazuje na tom, jak mluví. Pokud jsou například z vyšší střední třídy, tak asi nebudou tolik nadávat. Hrubý slovník je v mnoha případech znakem chudých osob, takže se na to hodně lidí bude dívat spatra. A čím výše na společenském žebříčku jste, tím méně budete tento slovník využívat.
Pokud se to odehrává ve škole někde uvnitř města, dost možná jim to nebudou tolerovat. Každopádně ale potřebujete jasně zjistit a pochopit, kdo jsou postavy v této scéně a jak budou asi mluvit. A taky co je pro ně a od nich přijatelné.
Tohle všechno jsou věci, které předvádíte pomocí prvních tří činů, které ty postavy provedou.
Řekněme tedy, že vchází studentka a designových džínách a krásném batohu a když míjí dívku s mizerným batohem, tak si pohrdavě odfrkne. Pak si sedne, praskne bublinu ze žvýkačky a začne vyprávět o létě stráveném v Sydney. A kolik tam potkala slavných lidí.
Co jsme se o ní tedy dozvěděli?
Je rozhodně ráda centrem pozornosti, nějak se dívá na lidi, kteří jsou společensky níž, nejspíš to není zrovna nejpříjemnější osoba a musí ještě trochu dospět.
Pointa je, že tyhle věci můžete vyvodit z úplně prvních činů postav.
Pak je tam další student, který cestou do třídy zachrání kočku. Pak můžete ještě zavolat mamce, že to udělal, a i jí říct něco hezkého. Tím se dá do budoucna naznačit, že to má být milá postava.
Ale co když jeho třetí čin bude, že zavraždí učitele a schová tělo? To asi nebude nikdo čekat.
Hra s očekáváním
Takže s tímhle můžete trochu kroutit a ohýbat to a hrát si tak s očekáváním čtenáře. Když vyprávíte příběh, tak je to dobrá zkratka. Když čtenáři předvedeme konkrétní akce, tak si postavy zařadí do určité škatulky archetypu. A protože to čtenáři už vědí, tak se s tím dá hodně hrát. Tohle překroucení může udělat věci opravdu zajímavými.
Rozhodně doporučuju podívat se znova na nějaké filmy nebo seriály, které už jste viděli. A všímejte si toho, jak je která postava tímto způsobem představena.
Když se například na scéně objeví Draco Malfoy, jaké jsou jeho první tři činy? Podívejte se na celý text včetně toho, co konkrétně řekne. Protože Draco chce Harryho stáhnout k sobě, předpokládá, že jako slavná osoba patří do Zmijozelu.
A tyhle prosté činy toho o postavě řeknou hrozně moc. Motivaci známe hnedka, ale nemusíme ji čtenářům hnedka sdělovat – pokud tedy nejsme přímo v hlavě hlavní postavy. První tři akce postavy ji ovšem mohou krásně ukázat. A je to opravdu snadný postup, protože jakmile víte, co postavu žene dopředu, tak veškeré její činy z toho budou jasně vycházet.
Stejná situace, jiné výsledky
Když tedy do naší třídy přichází dítě, které se na test neučilo. Ale může se stát hned několik věcí, které nás donutí vnímat tu postavu zcela odlišně.
Třeba se žák neučil, dostane špatnou známku a cítí se naprosto trapně. Ale přitom je to jedna mínus. Měl pocit, že naprosto nic neví a zvoral jen 2 otázky. To nám hodně sděluje. Něco očekával hrozný průšvih, dostane za 3 a je na sebe hrdý. To nám sdělí zase něco jiného. Možná jen bojuje s matikou. Takže se o něm něco dovídáme z jeho naprosto interní reakce a opět z prvních tři věcí, které udělá.
0 komentáøù