Dneska se budeme bavit o nejhorší psací radě, jakou jsem kdy dostal. Nedávno jsem se zaobíral tou nejlepší, která byla dokončit tu zatracenou knihu. To byla ta nejlepší, jaká se ke mně kdy dostala. Tedy dostat sama sebe ze zóny pohodlí a donutit se tu zatracenou věc dopsat. Přestaň si dávat výmluvy, proč nepíšeš.
Takže nejhorší rada o psaní, jakou jsem kdy dostal, je obrovská výmluva, proč na knize nepracovat. Proč nepokračovat. A je to něco, co hrozně moc domýšlivých autorů včetně mě používá. Většinu života si pak říkáme hele, jsem spisovatel, ale vlastně neodvádíme žádnou reálnou práci.
Jste připraveni na tu nejhorší radu?
Nečtěte svůj žánr.
Protože pak nebude vaše kniha originální. Zvolil jsem právě tuhle radu, protože jsem to opakovaně slyšel už od dětství. Nečti žánr, ve kterém chceš psát, protože pak tvoje práce nebude originální. Pokud budeš číst další fantasy a knihy a pak psát svoje fantasy příběhy, pak by tvoje práce mohly být podobné tomu, co jsi zrovna četl.
Takže nechcete číst další fantastiku, protože pokud to uděláte, pak budete chtít používat stejné nástroje, jako to dělají další autoři.
Učení se správným i špatným metodám
Bohužel takhle vyprávění příběhů nefunguje. Psaní je velmi podobné vaření. Naprosto vědomě používáte emoce, postavy či tempo jako přísady a více či méně se řídíte podle instrukcí v receptu. Takže pokud píšeme příběh, je nesmírně nápomocné vědět, jak to udělali autoři před námi.
Tohle je něco, co dělám naprosto pravidelně a běžně, že zkoumám příběhy a rozebírám je na jejich strukturu. Zrovna teďka jsem se koukal na film The Outpost. Což bylo super, dělám teďka přípravy na další knihu, kde je podobná situace, do jaké se dostali vojáci v tom filmu.
A jak jsem se na to koukal, snažil jsem se cíleně zachytit relevantní detaily a věci, díky kterým bude moje vlastní práce působit autenticky. Tedy výzvy a problémy, jakým mohou vojáci v takové situace čelit. Pro autora je pak extrémně nápomocné číst nejen vlastní žánr, ale i všechny ostatní, abych viděl, jak mají být konkrétní věci správně provedeny.
Tedy sledovat, jak to udělat správně, uvědomit si aha, takhle vypadá dějový zvrat, takhle mám manipulovat emocemi čtenáře. Jestli se opravdu chcete naučit řemeslo, tak byste měli číst opravdu hodně a primárně svůj žánr. Ideálně ty nejlepší z nejlepších. Tudíž si najděte ty nejlepší z nejlepších a knihy, které si opravdu užijete. A od těch se podrobně učte.
Míra imitace je součástí růstu
A ano, je tu určité riziko, kterým si podle mě projde naprosto každý autor. Ještě, než objevíme svůj vlastní hlas, tak když si něco přečteme, začneme to vědomě či nevědomky napodobovat. Takže pokud zrovna dočtu něco od Ernesta Hemingwaye, budu mít obrovský sklon používat opravdu krátké věty. Po dočtení opravdu specifických věcí, jako je Kolo času, nejspíš zjistíte, že máte nějakou tendenci psát jako dotyčný autor.
Ale to je naprosto v pořádku. Když se učíme, máme zkrátka sklony přebírat něco od ostatních lidí. Ve větší či menší míře. Ale jak coby autoři dospíváte a nacházíte vlastní hlas a způsob projevu, zjišťujete, že to dominuje nad vnějšími vlivy. Následně už budete vůči „kopírování“ značně odolní až imunní. Bude totiž vědět, odkud se co konkrétně vzalo.
Jakmile ale svůj vlastní žánr číst nebudete a neinvestujete čas do jeho znalosti, tedy nebudete vědět, co čtenář očekává a jak jim dopřát žádané emoce, co je adekvátní tempo, když nebudete vědět, jak tyhle věci udělat správně, tak jak to vlastně chcete udělat?
Originální pravděpodobně nebudete
Víte, je mnohem náročnější vyvinout a vynalézt něco opravdu z ničeho. A ano, váš příběh pak může být originální, ale mnohem častěji to tak nebude. Ne, ten příběh bude pravděpodobně připomínat mnoho dalších, které už jsou dávno venku. Tam venku jsou miliardy lidí a prakticky všechno, co vás napadne, napadlo už předtím někoho jiného.
Všechno se nám tudíž sbíhá u způsobu provedení. To znamená praxi a nevyhnutelně taky studium. A znovu, hlavně studování správných způsobů, jak to či ono udělat.
Takže ano, nejhorší rada, jakou jsem kdy dostal, je nečtěte svůj žánr.
0 komentáøù